Kam jen ta kočka zmizela?

Kočičí zálibu ve schovávání se zná velmi dobře každý, kdo měl kočku doma nebo ve své blízkosti. Takže na otázku Kam vleze kočka?, je velmi jednoduchá odpověď: Vleze všude tam, kam si dovedete představit, ale dokonce i tam, kde je to naprosto nepředstavitelné. Jinými slovy – pokud máte doma kočku, počítejte s tím, že ji budete mít prostě všude.

Co se různých možných či nemožných úkrytů týče, kočičí vynalézavost nezná mezí. Znovu jsem se o tom přesvědčila zhruba před týdnem. Vzhledem k tomu, že obě naše kočky již ukončily svoji chovnou kariéru, rozhodli jsme se poskytnout domov obyčejnému malému koťátku, které se neplánovaně narodilo na jedné vesnici kousek od Brna. Když malou kočičku její dosavadní majitel vysvobodil z krabice a předal mi ji, vděčně se ke mně přitulila a začala příst. Ovšem v okamžiku, kdy jsem ji donesla do našeho bytu, abych ji seznámila s pokojem, který se měl stát pro začátek i její ložnicí, zmizela. Vzhledem k tomu, že jsme byt na nově příchozí kočičí slečnu připravili, byl relativně uklizený a relativně přehledný (minulý čas je na místě), trochu nás to zaskočilo. Prohledali jsme pečlivě celý pokoj, ale po kočce nezbyl ani chlup.

„Tak to nám to kotě dlouho nevydrželo, asi bys měla zavolat tomu pánovi, jestli nemá doma ještě další,“ konstatoval syn lakonicky.

Kotě se znovu objevilo po několika hodinách. Vylezlo poněkud placaté a pod nánosem prachu a pavučin téměř k nepoznání z nepatrné škvíry pod zásuvkami psacího stolu, ale záhy opět nabylo svého původního tvaru. Což je další z neuvěřitelných schopností koček – plynulé přecházení z trojrozměrné podoby do podoby dvojrozměrné a zase zpět. Když jsme si kotě posadili na klín a pohladili jeho kožíšek, pochopili jsme, že jeho bývalý majitel byl zřejmě tak šťastný, že mu našel nový domov („Ty vobyčejný kočky dneska nikdo nechce, a ty černé už vůbec“), že nám kotě daroval i s bonusem navíc – v kožíšku bylo docela živo. Kotě hned druhý den putovalo na veterinu. K našemu překvapení do připravené tašky vběhlo samo a spokojeně se tam uložilo. Poprvé a naposledy, situace, která už se nebude opakovat. Tento vzácný okamžik jsem musela zdokumentovat a náležitě si naši první cestu s kotětem k veterinářce užít. Kotě klidně leželo, zvědavě se rozhlíželo kolem sebe a chvílemi dokonce podřimovalo. Obě naše kočky starousedlice tašky a přepravky bytostně nesnášejí, takže v okamžiku, kdy se přepravka objeví v předsíni, obě předvedou další ze svých vzácných schopností – vstřebají se. Že dokáže zmizet malé, sotva kilogram vážící kotě, to se dá ještě pochopit. Kam ale beze stopy zmizí šestikilová kočka, to už logicky vysvětlit nelze. Prostě se vstřebá. Moudré rady typu: Odkliďte přepravku a vyčkejte, kočka se objeví sama, sice fungují, kočky se však neomylně zjevují několik minut po zavírací době naší veterinární ambulance. Zkusila jsem sundat z lednice magnetickou vizitku s otvírací dobou, ale nepomohlo to. Nepomůže dokonce ani to, když přepravky chystáme za zavřenými dveřmi, kočky nějakým zvláštním způsobem stejně vycítí, co se na ně chystá a vstřebají se pro jistotu už preventivně. Zajímavé je, že vstřebávací proces funguje oboustranně a na kočkách zjevně nezanechává žádné stopy.

Další z neuvěřitelných schopností koček je přizpůsobivost tvaru jejich těla každému místu, které si vyberou k odpočinku. Vzhledem k jejich až měňavkovité proměnlivosti by se dalo soudit, že jsou povahy kapalné. Že se kočky rády schovávají, to je známá věc. Že milují krabice, to ví každý, kdo měl s kočkami něco do činění. Moje zkušenost je taková, že čím je krabice menší, tím lépe, nicméně do krabičky od čaje se nepodařilo přes veškerou snahu dostat ani kotěti. Zato do krabice od jakýchsi müsli tyčinek 6 + 2 zdarma se po chvíli zápolení vlezla i dospělá kočka. No, přesněji řečeno, část dospělé kočky – zadní část těla a především dlouhý chlupatý ocas ji zradil.

Všimli jste si toho, že když kočka vleze do hranaté krabice, okamžitě se přizpůsobí jejímu tvaru, takže máme doma kočku krychli, a pokud zaleze do kulaté váhy na potraviny, přemění se v kočku kouli? Vzhledem k tomu, že jedna z našich koček je poněkud zaoblenější tělesné konstituce, její pokus dostat se do plastové misky byl sice korunován úspěchem, ale jak přes okraje misky poněkud přetékala, připomínala nakynuté nebo možná už lehce překynuté těsto.

Jak je vidět z následujícího obrázku, koťata, podobně jako děti, si velmi rády hrají na schovávanou. Kočičí záliba v zahradničení je také velmi pozoruhodný jev, ale tu pro dnešek nechávám stranou. 

Další oblíbená schovávačka je koš na prádlo. Pračku od jisté doby před zapnutím pokaždé podrobím důkladné prohlídce a zapínám ji teprve pokaždé, kdy jsou všichni chlupatí nocležníci nalezeni a vyhozeni.

A jak je vidět, v kýblu máme nejen nervy, ale také kocoura :-)

Na závěr jsem si připravila tři malé hádanky (jedná se o velmi fikaný trénink postřehu a matematických schopností):

Kolik koček je na obrázku?

Je na tomto obrázku kočka?

Najdete kočku?

Povedlo se Vám vyluštit hádanky? Pro ty, kteří dočetli až sem, se právě nese malá odměna:

A na závěr všem čtenářům přeji příjemné vánoční svátky a bohatou nadílku.

P.S.

Správné odpovědi: 13 koček, kocour, 2 boule = 2 kočky