Kdo hledá, najde, tvrdila kdysi moje máma. Někdy ovšem člověk najde, i když nehledá. Občas najde to, co by na daném místě vůbec nečekal. Nebo naopak očekávané přes veškeré snahy najít nelze.
Nemyslím teď na pověstné kousky ovoce v „jogurtu plném ovoce.“ Podobnou hru hrál včera můj syn v kurzu vzletně nazvaném Výživa člověka – technologie přípravy pokrmů. Předmět ho měl jako budoucího nutričního terapeuta prakticky uvést do problematiky při přípravě pokrmů a nápojů se zaměřením na výchovu ke zdraví zejména v oblasti zdravé výživy. Popravdě mi nějak nedošlo, co je zdravého na čočkové polévce, jejíž podstatnou součástí je voda a jíška ze sádla a hladké mouky, navíc dochucená polévkovým kořením (přeloženo do češtiny – glutamátem). Zmíněná hra při konzumaci uvařeného spočívala v úkolu: „Najdi čočku v čočkové polévce.“
Občas se naopak objeví něco nečekaného na nesprávném místě. Nemám teď na mysli sms zprávy v mém mobilu, které byly zjevně určeny někomu jinému (přezdívek mám spoustu, ale vážně jsem se nikdy nejmenovala Marika). Mobilní omyly jsou sice velmi zajímavé téma, ale aktuálně se chci věnovat především jídlu (na mobilní omyly přijde řada jindy).
V době dávno minulé, když jsem ještě bydlela u svých rodičů, jsem jednou přijela z práce pozdě večer, unavená a hladová a s chutí jsem se vrhla na talíř horké králičí polívky, kterou mi naservírovala máma. Plaval v ní nějaký hnědý kousek, který jsem původně považovala za játra, ale když jsem do něj dloubla lžící, zjistila jsem, že jatýrka mají nohy a dokonce i krovky. Polévka tehdy skončila v záchodě a já jsem se musela spokojit s míchanými vejci.
Podobně neslavně skončil výlet po hřebenech Jeseníků. Do chaty jsme se s tehdejším manželem vrátili až pozdě večer. Po celodenní túře už jsem se těšila na večeři. Byla jsem tehdy ve 4. měsíci těhotenství, kupodivu mi nebylo špatně, zato jsem měla pořád hlad. Květákovou polévku jsem ale po několika lžících odložila a zavolala jsem obsluhu. Tušíte správně – v polévce plavala velká, vypasená, skutečně nádherná, jasně zelená housenka. Protože se jednalo o poslední porci, zůstala jsem bez polévky, ale jako omluvu jsem dostala pořádný kus domácího koláče s borůvkami.
Dcera je velká milovnice a znalkyně čaje. Jedno odpoledne mě zaskočila otázkou: „Může čaj zkysnout?“ Zkoumavě přitom prohlížela pytlík svého drahého sypaného čaje a tvářila se, jako by kousla do citrónu. Záhada kyselého čaje se vyřešila v okamžiku, kdy jsem si uvědomila, že jsem tu vodu s kyselinou citrónovou, kterou jsem v konvici nechávala chvíli odstát, nějak zapomněla vylít…
V restauraci moc často nejím, ale i odsud si lze odnést zajímavé zážitky. Dodnes je mi záhadou, jak se mi do jídla dostal kus drátku – že by z drátěnky? Nejsem přítelkyně mdlých, nevýrazných chutí, ale jídlo ochucené střepy je i na mě ostré až příliš…
I rozlévané víno může nabízet různé zajímavé bonusy. Když jsem ve své sklenici objevila mouchu, hned jsem volala číšníka. Podotýkám, že šlo opravdu o mouchu, žádnou miniaturní vinnou mušku. Předpokládala jsem, že se číšník omluví a donese okamžitě nové víno v čisté sklenici, ale nějak se neměl k činu.
„Ta moucha se do vína musela dostat až později, když jsem víno nesl, rozhodně tam nebyla,“ pokoušel se smlouvat.
„Popravdě je mi úplně jedno, v kterém okamžiku se ta moucha rozhodla spáchat sebevraždu, ale já jsem si objednala pouze víno – bez mouchy,“ trvala jsem na svém.
Číšník víno nakonec odnesl a já se ten večer raději obešla bez vína.
K mému překvapení lze najít překvapení i v sáčku s baby špenátem. Obsah jsem vysypala do dřezu a pečlivě lístky před přípravou oplachovala. Poslední hrst byla nezvykle těžká, a když jsem se špenátem probírala, objevila jsem … tohle:
Přesto jsem na špenát nezanevřela. O týden později jsem připravovala večeři, kterou jsem chtěla vyfotit pro své hubnoucí klienty a ejhle – další překvapení. Mezi listy salátu byla asi 20 cm dlouhá větvička, kterou se mi nepodařilo blíže identifikovat. Možná bych měla dodavatele špenátu upozornit, že by bylo žádoucí balení špenátu přejmenovat. Co třeba „baby špenát s překvapením“?
V každém případě budu muset vymyslet další recept s baby špenátem – už teď se moc těším, jaké překvapení mě čeká příště…
