Zákon proti kouření – nutnost nebo zbytečnost?

Léta páně jen lehce zčeřené vody kolem kouření začínají dostávat podobu rozbouřeného moře, v jehož vlnách lodičky plné kuřáků s cigaretami zvlhlými od tříště slané vody přelévající se přes plavidlo pozvolna klesají ke dnu…

... protikuřácký zákon jde do finále.

Pomiňme skutečnost, že jeho současná podoba je paskvilem hodným námi (!) zvolených pánů poslanců a pojďme k meritu věci:  kouřit v restauracích, hospodách, knajpách, kavárnách, vinárnách, barech a ví bůh jak se dnes všechna ta zařízení nazývají zakázat či nikoliv?

Nabízím pohled člověka, jenž 44 let kouřil denně dvacku cigaret a zároveň člověka, který už osm let nekouří.

Pravdou je, že jsem mohl přestat dřív a pravdou taky je, že jsem se o to pokoušel několikrát – neúspěšně, jak jinak. Když jsem nicméně přestal a rozhlédl se po svých známých, zjistil jsem ke svému překvapení, že jich nekouří drtivá většina! Jak je možné, že jsem si toho nevšiml dřív? Odpověď se nabízí sama – hledal jsem především ty, s nimiž jsem byl na jedné lodi, která před lety byla docela velká a plná lidí s cigaretou v ruce, protože kouřit bylo normální! Podívejte se na filmy ze šedesátých let, v detektivkách s Karlem Hegerem v hlavní roli se bání o sto péro! Jen zvolna mizely zapálené cigarety ze stříbrného plátna a ještě v polovině osmdesátých let koloval mezi lidem český slogan: „Profesionálové jezdí na vozech Škoda a kouří Petry“! O kuřáckých přestávkách při různých školeních vyhrnuli se kuřáci k smrdutým popelníkům na chodbách a k jejich hloučkům se přidávali i nekuřáci, protože ono „zdravé“ jádro kolektivu tvořili hlavně kuřáci. (Zdravé je v uvozovkách úmyslně, protože v souvislosti s kouřením se dá mluvit o čemkoliv, ale zdraví to určitě nebude.)

V posledních dvou dekádách se ovšem nad kouřením začínají stahovat mraky až do jejich bouřkové fáze – kouřit se prostě nenosí.

Je nutné kouření v hospodách omezovat zákonem? Dávat si jídlo v zakouřené hospodě jsem neměl rád ani v dobách svého kouření – kromě lokálů, kde u stropu visela pračka vzduchu. Pokud se v ní včas měnily filtry, dalo se po obědě posedět u kávy – s cigaretou v ruce, jak jinak. Jenomže – kolik takových zařízení bylo nebo i dneska je? Na prstech spočítat.

Velké dilema mají hostinští a majitelé restauračních zařízení. V klasické pivnici to bez kouření skoro ani nejde, jenomže u piva šla jedna cigareta za druhou a popelníky přetékaly vajgly! Na druhé straně vychutnat si dobře ošetřené a natočené pivko bez spalin tabáků různých kvalit asi taky nebude od věci…

Upřímně řečeno nevím, jak hodně by mi vadil zákaz, kdybych ještě dnes kouřil. Možná ani moc ne. Jak takový zákaz funguje mám prakticky denně před očima. Ne že bych denně chodil na pivo do příjemné hospůdky v naší vesničce, čítající 124 obyvatel, pouze bydlím od jednu chalupu vedle a ze zahrady vidím na otevřenou verandu u jejího vchodu. Už víc než rok je v rohu židle a popelník, kam si kuřáci chodí vyčoudit své nezbytné cigáro. Tak dlouho se totiž v naší hospůdce nekouří. Zákaz vyhlásil pan hostinský, který měl v zakouřeném prostředí docela vážné zdravotní potíže. Nekouří se všude, ani v pokojích penzionu v patře.

Obavy, že tam chlapi přestanou chodit na pivo se nepotvrdily. Chodí dál, kromě jediného, který se zašprajcoval a jezdí se ženou na výlety po okolních hospodách, kde se ještě kouří. On řídí cestou tam, ona cestou zpátky.
Nekouří se pochopitelně při akcích na sále, bálem počínaje přes svatby, školní srazy či jiné sešlosti a přednáškou pro třicítku lidí konče. Když jsem se ho nedávno ptal, jestli nekuřácké prostředí mělo vliv na tržby, zavrtěl hlavou. V tom to není. Jestli ten zákon projde, pár hospod půjde do kopru, pokračoval, ale tam bych hledal úplně jiné příčiny, než zákaz kouření.

Kuřáci mi nevadí a je to svým způsobem každého problém, jestli si ničí zdraví zrovna tímto způsobem (i když na delší diskusi bude zřejmě financování léčby nemocí způsobených právě kouřením). Že se ale dá existovat bez cigaret jsem se přesvědčil na vlastní kůži, byť jsem si tehdy myslel, že to nedokážu.

A propos, kouřit jsem nepřestal ze zdravotních důvodů. Prostě mi to přišlo jako nesmysl.