Jeden z mnoha serverů pro seniory se jmenuje i60 a vypadá to, že je i hojně navštěvovaný. Příliš často tam nechodím, byť jsem tam zaregistrovaný a mám tam pár obrázků a několik fejetonů.
Několikrát do roka vyhlašují soutěže o zajímavé ceny a tak jsem se rozhodl té první letošní zúčastnit.
Téma - vybrat fotku a pod fotku umístit pár reportážních údajů. To by samo o sobě neměl být problém, obého mám víc než dost, jenomže - text je limitovaný 800 znaky včetně mezer a to už problém je, alespoň pro mne. Protože stručnost není zrovna mojí doménou...
Napsal jsem malou vzpomínku na Beníka, našeho dlouholetého psího kámoše. Výsledkem je následující text a pokud se vám zamlouvá, můžete jej podpořit přímo v soutěži. Stačí kliknout na tento odkaz nebo na fotku v tomto blogu, fotku vyhledat už na i60 (je hned ve třetí řadě shora) a věnovat jí hlas. Pokud tam učiníte, vřele děkuji.
Před rokem jsme se rozloučili s tímhle čtyřnohým psím kamarádem. Táhnul to s námi 16 let, v autě vyhrazené zadní sedadlo jsem co chvíli luxoval od jeho chlupů. Snášel s námi v horko u Jaderského moře a byl spokojený, své páníčky měl na dosah. Občas měl utíkací úmysly, svůj lovecký původ nezapřel. Statný jezevčíku, říkal veterinář, když jsme chodili na očkování a později na injekce – začaly se hlásit neduhy stáří. Nelitovali jsme peněz, aby s námi byl co nejdéle, ale každý máme svůj čas vymezený. Ten Beníkův nastal po mrtvičce, k níž se přidaly žaludeční problémy. Tehdy jsme jeli na veterinu naposledy. Doktorka mu píchla injekci, to nic, jenom usne, řekla a pak jsme zůstali sami. Ben byl, stejně jako jeho páníček, tvrďák. Ve chvíli, kdy usnul naposledy, jsem se ale slzám neubránil…
