Rozkvetlá chalupa na počátku léta

Když jsem počátkem ledna psal fejeton o neustále padajícím sněhu a jeho odklízení, skončil jsem připomínkou léta, kdy budeme v parném létu užívat chládku uvnitř chalupy a kochat se pohledem na rozkvetlý dvůr.

AutoportrétZ. Huspek

S příchodem prvního letního dne se to první příliš nekonalo, protože opravdu horkých dnů bylo zatím jen  sporadicky a včera (23.6.) jsem večer dokonce uvažoval, že do radiátorů pustím trochu tepla!
Chládku je prostě dost i venku, ale na vegetaci to příliš vliv nemá. Kytičky kvetou jako každý jiný rok a snad jen ty jahody zrají při absenci slunečních paprsků pomaleji.
Aby to nevypadalo, že bydlení na chalupě je pouze dřina s odklízením sněhu anebo sekáním trávy, udělal jsem několik obrázků současného stavu našeho dvorku.
Kytičky na fotkách je práce paní domu, ta seje, sází, zalévá, pleje, sbírá plže... je udělám občas nějakou těžkou práci a jinak hlavně fotím... tak se taky podívejte.

Na stole, který v zimě slouží jako sněhometr, jsou dva květináče s levandulí, vedle lavičky se na dřevěný žebříček vytáhl plamínek. Za stolkem se nahoru derou růže, za měsíc dosáhnou zkřížených latěk mezi sloupky sušáku na prádlo.

Korejská jedle v popředí roste pomalu, stejně tak jako stříbrný smrk za ní, který jsem na podzim musel přesadit z místa, kde vzniká garáž a zastřešené venkovní posezení. Za deset let to zde bude jako v lese, klouzky ovšem v okolí těchto jehličnanů občas vyrostou už dnes. Podél zatravňovaček vedoucích do stodoly byly v zimě téměř metrové bariéry sněhu.

Nové přírůstky stříbrného smrčku mají tuhle barvu jen pár týdnů a stejně tak přírůstky ostatních jehličnanů. Proto mají lesy na jaře několik druhů zeleně.

Na roh stodoly jsme zasadili před lety pár výhonků břečťanu. Jak se má k světu je vidět na tomto obrázku. Kolem krmítka je v zimě živo - pokud tam nasypeme, pochopitelně. Je přimontované (krmítko) na zděném sloupu stodoly a sedí poněkud hičmo (na fotce je narovnané v editoru nástrojem "srovnání horizontu").

Na druhé straně dvorku je rododendron. Odborník na zahrady by měl patrně námitky, že na vesnický dvůr patří jiné keře, jenomže najít dnes klasický vesnický dvůr je docela umění. Dřevo za ronďákem je z loňské "samovýroby", což terminus technicus procesu vlastnoručního pokácení soušek a stromů napadených kůrovcem v lesmistrem vyhrazeném úseku lesa (který je od nás co by kamenem dohodil a zbytek došel), včetně odvozu a jeho následném nařezání a naštípání doma na dvoře.

Naše chalupa je postavená z kamenů, občas proložených cihlou. Kamenů je všude kolem plno, takže jsem před časem postavil za chalupou schůdky na předzahrádku. Co se zbývajícími kameny? Jednoduchá odpověď. Okolí schodů oživí skalka!

Skalka v detailu - komentáře netřeba. Vlevo nahoře je pár drobných kamínků, které nejsou místního původu - přivezli jsme si je loni z dovolené od Tyrhénského moře v Toskánsku.

Růžička na pozadí kamenné zídky aneb něco málo poezie (nikoho nezabije).

Květy jednotlivě - kosatec...

Plamének neboli Clematis...

Pivoňka na rozdíl od rododendronu do venkovské zahrádky patří!

Lilie oranžová - barva i tvar oku lahodící!

Zvláštní tvar květu, o barvách nemluvě, má zimolez. Od brány k silnici se po starém pletivu plotu pne tento, na druhé straně brány roste zimolez tmavě fialové barvy. Plot pod chalupou bude třeba nějak vyřešit - pletivo je staré, rezavé, sloupky cik cak... prostě kdyby náhodou nebylo do čeho píchnout, tak třeba zrovna ten plot... a tak to jde pořád kolem dokola.

Jestli se vám kytky a povídání kolem nich líbilo, je spokojenost na straně Vaší a mojí taky. Hezký letní den!