Hasičský bál v naší vesničce

Dilema, co s povánoční nadváhou řeší určitě každý , kdo si v čas svátků dopřál víc než jindy v roce. V mém případě má tahle záležitost konkrétní termín. Je to konec ledna. Do té doby musím zhubnout tak, abych se vešel do kalhot tmavého obleku. Koncem ledna máme hasičský bál. A tam je nutno vyrazit ve svátečním.

Zimní motivZ. Huspek

Protože hasičský bál je vrcholem společenského života naší vesničky. 

Bál je každoroční, dá se říci tradiční, ale jeho přípravě je pokaždé věnována náležitá pozornost. Na schůzi měsíc předem se upřesňují loňské úkoly. Nákup části tomboly, vytištění pozvánek, jejich roznesení a pozvání všech obyvatel vesnice týden před bálem, příprava sálu… osoby a obsazení totožné jako loni. Muzika je objednaná už rok předem (ta letošní už u nás hrála potřetí a na příští rok bude potřeba změny). Cena vstupenek a losů do tomboly… zdá se to jednoduché, ale diskutujeme pokaždé několik hodin.

Vlastní příprava vypukne v předvečer bálu. Neboť všechny, nebo téměř všechny ženy ze vsi připravují chuťovky. Tradice vzniklá bůhví kdy, nakoupí se rohlíky, točený salám, ušlehá česneková pomazánka, nakrájí kapie, sýr a klobása, to všechno se probodne párátkem a úhledně vyskládá na tácky po osmi kusech a druhý den prodá.

Co tácek, to deset korun do hasičské pokladny. Sál připomíná manufakturu na výrobu chuťovek a muži zatím připravují tombolu. Pár stokorun uvolnil bratr pokladník (ano, hasiči si říkají bratře, sestry mezi námi nejsou) a pověřený bratr nakoupil plno zbytečností, aby další zbytečnosti přinesli ostatní bratři. Tombola se musí sepsat, každá cena označit číslem, vystavit do speciálně k tomu určenému regálu, chuťovky opatrně uložit do papírových krabic a do chladna… a vedle ve výčepu sedí ti, na které úkoly nezbyly anebo se jim úspěšně vyhnuli. A když je i sál připravený na zítřejší večer, posedí vedle i ostatní a končí to všelijak… protože co si budeme povídat, neplánovaná zábava bývá nejlepší…

Na podobné akce jako je náš bál, se musí chodit aspoň o hodinu dříve. Držet místo. Při delším čekání na naše drahé polovičky to občas nedopadne dobře, protože žízeň je věčná a zábavy bez manželek je někdy víc, než s nimi… no a na hasičský bál v naší vesničce se letos místa musela držet taky. Ke cti těch, co vyrazili dřív nutno dodat, že po příchodu svých žen byli střízliví… a nějaké očividné známky opilosti nebyly v průběhu večera patrné na žádném z nás. Sálek svojí kapacitou vhodný akorát pro naší vesničku byl nabitý. Omladina obsadila výčep a hostinský najal několik brigádníků, kteří tempu hostů stačili možná do půlnoci. Pak tempo povolilo, objednávku vína bylo nutno urgovat, ale kdo by si nechal podobnými detaily kazit náladu. Zvlášť když poctivě dodržoval krajový zvyk. Po každém tanci odvede tanečník svoji partnerku do výčepu na panáka. Podotýkám po každém tanci! A tak z našeho známého druhý den vypadlo, že těch panáků měl patnáct… a kromě toho, že tancoval trochu bujařeji než jindy, na něm nebylo vidět nic.

 Popravdě řečeno, z našeho hasičského bálu by Miloš Forman svůj slavný film nenatočil. Nevolila se ani královna krásy, tombola se nerozkradla a nikde nehořelo. Lidi se pobavili, ženské provětraly své šatníky, chlapi své portmonky a všichni byli spokojeni. A jak to dopadlo s tím oblekem? Loni a předloni jsem to zmáknul, letos nikoliv. Musel jsem koupit nové kalhoty. O dvě čísla větší. A jak to vypadá, o příštím bále budu kupovat i sako…

Volně inspirováno ze života vesničky Loučim, jejít webové stránky najdete v odkazu. Pokud web navštívíte, můžete hlasovat v soutěži o "Zlatý erb webových stránek a obcí".