Člověk a jeho kůň

Byla to procházka zimní krajinou kolem naší vesničky - s foťákem, pochopitelně. Za kopcem u lesa jsem narazil na klády...

...a potom jsem mezi stromy postřehl pohyb. Podíval jsem se pozorněji a uviděl člověka s koněm, který táhl na řetěz uvázanou kládu. A tak vznikl tento krátký fotopříběh.

Vesnička na protilehlé straně jsou Smržovice, v popředí se cosi děje: ve sněhu čerstvé stopy a kmeny poražených stromů.

Prohlédneme to zblízka, přiblížila se nám taky vesnička. Kopce na pozadí jsou součástí Švihovské pohorkatiny, konkrétně její části s názvem Korábská vrchovina.

* * * * *

* * * * *

Nejvyšší kopec Korábské vrchoviny je Koráb, měří 773 metrů a z jeho rozhledny je krásný výhled na Domažlicko. V horské chatě u rozhledny je restaurace s možností ubytování.

Vraťme se ale zpátky k lesu. Na jeho okraji jsem postřehl pohyb...

...a potom uviděl člověka a jeho koně. Pracovali.

Kůň tahal z lesy kmeny a rovnali je na jeho okraj.

To člověka už jsem viděl na jaře, taky v lese. Tahali klády v místě, kam se těžká technika (zaplať pánbůh) nedostane.

Práce jim šla pěkně od ruky - nebo od kopyt?

 S jedním koněm tahal klády, druhý odpočíval. A protože ve stínu začalo přituhovat (ten den bylo v noci -18° Celsia), začali se balit na cestu k domovu.

 Když jsem zdálky viděl tuhle širokou stopu ve sněhu, marně jsem dumal, odkud se vzala. Teď to bylo jasné.

Tudy k lesu přijeli, tudy zase odjeli. Člověk a jeho kůň. Vlastně koně.
A to je všechno, přeji hezký den!