Bicykl versus rotoped

Víc než polovinu měsíce zimního připomínal šestnáctý den letošního roku spíš polovinu měsíce jarního. Sluníčko už pár dnů předtím zlikvidovalo v naší nadmořské výšce (cca 500 m) poslední zbytky sněhu (o nížinách nemluvě) a suché silnice nabídly možnost po téměř dvouměsíční pauze prošlápnout pedály bicyklu.

Dofoukl jsem pneu, oprášil sedačku, ve skříni posháněl teplejší oblečení, do lahve jsem si udělal raději horký čaj a před druhou odpolední vyrazil. Šlo to kupodivu lehce – aby ne, když jsem tři dny předtím ušlápl na rotopedu (obyčejný stroj se základním měřením rychlosti, času, spálených kalorií a tepu) rovnou dvacítku kilometrů! A tak mě napadlo porovnat jízdu na kole a rotopedu a najít co nejvíc rozdílů.

Ten nejmarkantnější je patrný na první pohled. Zatímco na kole se člověk pohybuje krajinou, rotoped je záležitost stacionární. Před jízdou na kole musím vzít v potaz počasí a podle toho se obléknout. V létě termotričko na dobré odsávání potu a slušivý dres, v chladnějším počasí přidat bundu, případně vestu. Při jízdě na rotopedu může za oknem pokoje zuřit sněhová vánice anebo mrznout až praští a člověk si jede jen v trenýrkách a tričku!

Technika jízdy na obou přístrojích se příliš neliší – kolo se dává do pohybu šlapáním stejně jako magnetický setrvačník rotopedu. Zatímco na kole lze volit množství převodů podle sklonu povrchu silnice, má rotoped v tomto punktu velké rezervy – převodovku lze nastavovat jen na osm stupňů od téměř nulového odporu až k simulaci šlapání do středně prudkého kopce.

Vzhledem k umístění rotopedu v místnosti lze kdykoliv jízdu přerušit a odejít do ledničky pro pití, což na kole možné není. Na rámu svého kola mám košík jen na jednu „termoláhev", jejíž obsah v teplém počasí brzy zteplá. Mohl bych to řešit dalším lahví na rámu či v batohu na zádech, málokdy ale jezdím tak dlouhé trasy, abych to nevydržel. Navíc v každé větší vesnici najde žíznivý cyklista hospůdku, kde je možno pití zakoupit, případně dát si rovnou půllitr dobře chlazeného pivka!

Stejně tak jednoduše jako se občerstvit lze na rotopedu kdykoliv jízdu ukončit, což je proti kolu snad to největší plus. Není bezmocnějšího pocitu ve chvíli, kdy mám na tachometru víc než třicet kilometrů, síly pozvolna docházejí a k brance svého domu musím ušlápnout dalších 6 kiláků včetně dvou kopců, z nichž poslední je sice krátký, ale pěkně strmý! Na simulaci jeho zátěže by rotoped potřeboval dalších 8 stupňů!

Jízda v místnosti skýtá téměř veškeré pohodlí bez závanů bočního větru či dokonce protivětru, bez nutnosti čichání výfukových zplodin starých škodovek anebo kouře z komínů domků ve vesnicích časně na jaře a v pozdním podzimu, nemusí se obávat řidičů objíždějících cyklistu v těsné blízkosti, o závanu vzduchu od předjíždějícího kamionu nemluvě! Ticho a klid, případně vhodná hudba do sluchátek, to všechno je jízda na rotopedu… jenomže to jaksi není ono.

Není nad jízdu krajinou, která se mění ze dne na den, nad jízdu s větrem v zádech anebo dřinou proti větru, nad nekonečné šlapání do táhlého kopce a následného sešupu z dalšího kopce dolů, kdy vítr sviští v uších! Není nad vyhýbání se výmolům na vlnící se silnici, na níž se dá i píchnout, jako se to stalo mně v neděli a není nad potkávání dalších „postižených“, jichž bylo v ten předjarní den venku hodně. To všechno jsou chvíle, jež na rotopedu člověk nezažije!

Nezavrhujme ale tohle nepohyblivé kolo! Až zase napadne sníh a silnice budou špatně sjízdné i pro auta, hodí se rotoped k udržení kondičky, aby pak v opravdovém jarním slunci člověk vyjel plný sil a elánu zase ven!
Obrázky jsou fotografované v neděli 16.1.2011 odpoledne kolem třetí hodiny na silnici Železná Ruda Klatovy v úseku mezi Nýrskem a Janovicemi.

Jak jsem jezdil v loňském roce je k vidění zde!