Když jsem 16. listopadu 2009 publikoval tady na blogu článek s názvem Občánku zaplať (celý text je v odkazu), netušil ani ve snu, že celá tahle na první pohled triviální záležitost bude mít o dva roky později pokračování se soudní dohrou!
***Z. Huspek
Pro neznalé i pro ty, co se nechtějí zdržovat blogem v odkazu pár stručných fakt:
11.3.2009 jsem odhlásil přívěsný vozík na dopravním odboru městského úřadu v Domažlicích. Odtamtud vedla moje cesta přímo do jednatelství pojišťovny Alianz, kde jsem zrušil povinné ručení a na místě doplatil dlužnou částku Kč 57,-.
Celou věc jsem tímto považoval za vyřízenou a ukončenou, dokonce jsem se pochválil, jak jsem byl pořádný – jako bych tušil, že se to bude náramně hodit.
Na konci téhož roku, konkrétně 8. 11. jsem od České kanceláře pojistitelů dostal dopis v podobě výzvy k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných v hodnotě Kč 2 880,-.
Slavná kancelář zjistila Centrálního registru vozidel, že jsem neměl v době od 12.3.2009 do 10.6.2009 pojištěný přívěsný vozík – ten, který jsem 11.3. odhlásil!
Jsem sběratel všech možných písemností a tak nebyl problém najít příslušné doklady a ČKP – po předchozím ostrém telefonátu – odeslat dotazník, jenž byl přiložený k výzvě včetně obálky. Tam jsem uvedl všechny potřebné údaje a pokládal věc (znovu, už po druhé) za uzavřenou.
Jaké bylo mé překvapení, když jsem 3. října 2011, tedy téměř po dvou letech, od společnosti Transcom s nepěkně znějícím podtitulkem „Celostátní vymáhací centrum“ dostal výzvu k okamžité úhradě celkového dluhu Kč 3419,4 za to, že jsem nereagoval na výzvu ČKP k vyřešení závazku k této společnosti!
Vymáhači byli ochotní jednat elektronicky, takže jsem jim poslal kopie před dvěma lety již jednou odeslaných údajů. Ti po logickém zjištění, že ode mne nakápne ani koruna, vrátili případ kanceláři pojistitelů.
Kancelář nelenila a poslala mi 18.10.2011 stejnou výzvu jako před dvěma lety, jen částka byla o 10 korun menší. Přiložen dotazník, pro případ námitek.
Vzhledem k tomu, že už jsem jeden dotazník vyplnil před dvěma roky, nemínil jsem dělat totéž a zavolal na bezplatnou linku kanceláře. Chlapec na druhém konci drátu byl dobře proškolený, anebo na podobné telefonáty zvyklý a na moje rozčilené námitky odpověděl, že on jenom přijímá hovory. A jestli chci, nechť pošlu údaje prostřednictvím formuláře na jejich webu, což jsem učinil bezprostředně. K již zaslaným požadovali také kopii velkého technického průkazu s razítkem dopravního odboru o odhlášení vozidla. A pokud jej už nemám, ať si zajdu na dopravku a požaduji od nich potvrzení!
Techničák jsem měl, doklady jsem odeslal hned 20.10.2011 a čekal, co se bude dít dál. Kancelář pojistitelů zřejmě nemusí dodržovat zákonné termíny k vyřizování podobných věcí, takže si dali víc než měsíc na čas. 30. prosince jsem dostal obyčejný (!) dopis – potvrzení o ukončení případu, kdy mi Mgr. Vladimír Krejcar, ředitel úseku právních služeb ČKP oznámil, že žádnou úhradu nepožadují. Bez omluvy, samozřejmě.
Sláva, zajásal jsem a považoval věc (už po třetí) za uzavřenou. Jenomže opět předčasně! 26. ledna 2012 přinesla poštovní doručovatelka obálku s modrým pruhem od okresního soudu v Domažlicích. A v ní elektronický platební rozkaz na zaplacení Kč 3 168,- kanceláři pojistitelů a dalších Kč 8 720,-, z toho 7 920 právnímu zástupci žalující strany a 600 korun soudu!
Jsem člověk, jehož jen tak něco do kolen nedostane, ale tady už jsme na nich málem byl. Protože proti tomuto rozkazu je nutno se bránit pouze podáním odporu. Takže další kopírování dokladů, vypsání formuláře na podání odporu a jeho odevzdání v podatelně soudu… to všechno jsem udělal včera.
Věc za uzavřenou – po předchozích zkušenostech – nepovažuji. Předpokládám nicméně, že bude vyřešena v můj prospěch. V opačném případě bych musel zcela vážně uvažoval o emigraci. Do Bavorska to máme jen 16 km!
