Spokojená máma

Nikdo nemůže být spokojený stále. Někdy je hůř a jindy zase lépe.  Toužit jen po vlastní spokojenosti by bylo přinejmenším sobecké.   Jsme rodina, prožíváme vše společně… radosti, smutky, bolest, těšení  se,  obavy, legraci, vztek, usmíření…

Ale jsou chvíle, kdy si  intenzivně užívám jen ty pozitivní emoce, ty okamžiky jsou nádherné
a naplňující. Ano, jsem spokojená máma. Jsem spokojená, když:

-          ráno nalezou všechny děti k nám do postele a povídáme si, co se komu zdálo

-          ve školce i ve škole slyším na ně chválu

-          se uzdraví z nemoci nebo když je přestane bolet zub

-          cinkají u společného oběda příbory a mlaskají  (napomínáme je sice, že mlaskat
            není slušné, ale pro mne  je to nejlepší  důkaz toho, jak jim chutná)

-          si přiběhnou pro pusu, pohlazení, objetí

-          vidím, o kolik porostly nebo si uvědomím, co všechno se už  naučily

-          podnikneme nějaký výlet nebo sportujeme  nebo když jdeme do kina, prostě když  máme
           spoustu pěkných zážitků

-          zaslechnu, jak si zpívají nebo jak se něčemu chichotají      

-          mají radost z dárků  a vůbec… když  se radují nebo se těší na něco

-          poslechnou napoprvé nebo dokonce udělají něco bez říkání

-          poprosí, poděkují, pozdraví

-          myslí jeden na druhého, když se místo rvaček a hádek nějak domluví

-          se jim za celý den nic zlého nestane

-          konečně večer usnou a my je jdeme později  přikrýt, nasloucháme jejich oddychování
           a oni  spinkají  jak andělíčci

Jsem spokojená, i když se každý všední den děti vyptávají, kdy už konečně přijde tatínek domů z práce. Jsem spokojená, protože má odpověď nezní:  NIKDY!  Jsem spokojená, když se mu hned po jeho příchodu vrhají kolem krku a mluví jeden přes druhého. Jsem spokojená, protože vím, že domov pro ně znamenáme my dva,  máma a táta.