Dr. House, MUDr. Hrušínský a další, prosím...

Nedávno  jsem četla (tuším, že v nějakém starším čísle časopisu Moje psychologie), že podle průzkumu placebo efekt funguje i v případě, že pacient ví o tom, že užívá právě placebo.  Vždycky jsem si myslela, že ten fígl je v tom, že to netuší. Tak mi to vrtá hlavou.  Některým lidem  zřejmě stačí k  uzdravení   pouhé  vědomí toho, že něco berou.

vlahu

Já mám v praxi zase vyzkoušeno, že na mě lék působí pouze v případě, že si neotevřu  příbalový leták.  Jinak po jeho důkladném přečtení často prášky ani ze strachu z vedlejších účinků  nezačnu užívat. A nyní,  pod tíhou  těchto nových informací o placebu,  jsem na vážkách,  jestli na svůj bolavý zub místo lékařem předepsaných antibiotik  nenasadit raději nějaké lentilky. Nebo tic-tac?  Co mi také občas zabere naprosto nečekaně,  je  úleva v krátkém čase poté, co se po odkládání a trápení (např. s tím zubem) odhodlám konečně se objednat.

K čemu tedy ještě vlastně chodit k lékařům?  Nestačí nám k uzdravení víra? Jenže jaká víra? Ve schopnosti svého těla, v léčivé pilulky či neškodné placebo, nebo především v našeho léčitele, ať už je jím kdokoli?  Lze do nějakých tabulek,  grafů a průzkumů „nacpat“ něco tak neuchopitelného, jako je charisma?  Nebo naopak jeho nepřítomnost?

V této souvislosti  mě napadá jeden postřeh z našich ordinací. Nemám to sice nijak statisticky ověřeno, ale řekla bych, že charisma lékaře a důvěra v něho klesá s klesající četností  očního  kontaktu s nemocným. A může za to (mimi jiné) moderní technika. Mnozí   lékaři se bohužel dnes často obrací k pacientovi přes rameno anebo dokonce zády a jejich oči hledí s velkým soustředěním většinu času na monitor  počítače.  Prsty se dotýkají  klávesnice, ne už tak často našeho bolavého těla.

Copak ty skutečné osobnosti, co léčí už jen tím, jak  s námi  vhodným způsobem komunikují,  potkáme dnes jen v seriálech a filmech?  Třeba takový Dr. House, ten by prý  ve skutečnosti většinu svých pacientů zabil,  ale přesto má úspěch, alespoň u diváků.  S nikým se nemazlí a ani na to nevypadá, ale pozorně  naslouchá, snaží se odhalit i skryté. Datlováním nějakých zpráv se nenamáhá.  Nebo třeba pan Hrušínský, ten měl za své role dostat čestný doktorát… Vždyť  kolika z nás by k uzdravení  stačilo vyslechnutí a dobře míněná  rada a kolika beznadějným případům by ve skutečnosti pomohlo jen jediné –  poslat do Pelhřimova!