Pokouším se nejen tímto článkem apelovat na všechny rodiče, aby se v zájmu svých dětí pokud možno nerozváděli, ale spíš zavčasu hledali řešení svých partnerských problémů a krizí. A v případě rozvodu zdůrazňuji nutnost umět se i bez dohledu státních orgánů dohodnout. Nikdo nezná jejich děti lépe, než oni sami. Kdo jiný už by měl jednat ve prospěch dítěte, když ne jeho rodiče? Ale také OSPODy, soudy a další by při svém rozhodování měly více vycházet z nenahraditelnosti rolí a přínosu obou rodičů pro další život dítěte.
vlahu
● Dítě totiž není věc, kterou by si případně mohl jeden z rodičů přivlastnit.
● Oba rodiče by si měli uvědomovat nejen svou vlastní důležitost, ale také nepostradatelnost toho druhého rodiče.
● Dobré komunikaci se lze po rozvodu postupně zase učit, nikdy není pozdě se o ni snažit a znovu a znovu pokoušet. Rodičovství je prostě u nás lidí párová záležitost, bez komunikace se to neobejde a nelze na ni jednoduše rezignovat.
● Kvůli dětem i pro klid svého svědomí spolupracujte. Hledejte způsoby JAK ANO ne výmluvy PROČ NE! Spolupracujte i tehdy, jestliže máte pocit, že se vám bývalý partner pouze mstí a o děti mu nejde. Nesnižte se na jeho úroveň a respektujte předem stanovené či dohodnuté. Střídavá péče spolupracujících rodičů může dát dítěti do života mnohem více, než „naoko“ úplná, ale nespolupracující, nekomunikující
a konfliktní rodina. Uvědomte si, že všechny vaše dílčí neúspěchy v oblasti rodičovské spolupráce a komunikace „neodskáče“ v konečném důsledku nikdo jiný, než vaše děti. A to před rozvodem i po něm.
● Chcete mít ze svého dítěte sebevědomého, samostatného, vyrovnaného, citlivého, spravedlivého…. zkrátka především „dobrého“ člověka? Pak je na místě řídit se přikázáním „ Cti otce svého a matku svou…“ a vychovávat děti podle něj.
● Rodina přináší každému z nás nejen nezrušitelné dědictví genů, ale především vztahy. I v dětském domově nebo azylovém domě najdete jisté zázemí, svůj pokoj, svoji postel, čisté oblečení, pravidelnou stravu a režim. Pocit domova se zde však vytrácí, protože tady chybí láska a pevné rodinné vazby.
● „ Moji rodiče mě oba mají rádi“ … to je jedna z nejdůležitějších vět, která by se měla stále promítat do mysli našich dětí, aby mohly spokojeně žít.
● Dítě má právo na oba rodiče a to téměř za všech okolností, tedy i po rozvodu.
● Čas dítěte běží rychleji, než ten náš. Pokud dítě nemá možnost sdílet svůj život s jedním ze svých rodičů, zanechá to na něm pravděpodobně neblahé a trvalé následky. Cílem rodičů by tedy nikdy nemělo být vymazat toho druhého z mysli dítěte. Pokud dítě žije většinu času pouze s jedním z rodičů a nepostrádá zároveň toho druhého, není něco v pořádku!
● Dítě by se u žádného ze svých rodičů nemělo cítit pouze jako na návštěvě. Dopřejte svým dětem i po rozvodu ten luxus a úžasný pocit, jak moc jsou pro vás důležité. Dejte jim jistotu, že jsou u vás vítány kdykoliv, ne jen ve dnech volna. Dejte jim možnost být příslušníky vaší domácnosti. Sdílet s mámou i tátou starosti a radosti všedních i svátečních dní – to je, oč tu běží…
● Známé přísloví by se možná dalo parafrázovat na „kolikrát jsi milován, tolikrát jsi člověkem“. Láskou, péčí a výchovou mámy a táty vše nekončí, naopak. Jsou tu přece často další sourozenci, babičky a dědečkové, tlupa sestřenic a bratranců, širší rodina z jedné i z druhé strany. Nedopusťte, aby vaše dítě přicházelo o tyto vzácné vztahy. Aby mělo pocit, že tráví své víkendy a prázdniny u „cizích“ lidí. Nedělejte z něj – byť jen na krázký čas – bezdomovce a baťůžkáře, který si musí všechny své nejnutnější věci přenášet, protože u jednoho z rodičů nemá NIC.
● To, že nedovolíte, aby dítě přišlo o pevnou vazbu na druhého rodiče, neznamená, že mu berete nějaké zázemí domova. Domov totiž máme tam, kde nás mají nejvíc rádi.
U mámy a u táty!
● Fungující rodinu nic nenahradí. Střídavá péče je však řešením pro ty rodiče, kteří se poctivě snaží minimalizovat negativní dopady rozvodu na své děti.
