Dlouhovláska 2

 A už od dob Libuše víme, že dlouhé vlasy neznamenají automaticky i dlouhé vedení. Ale někdy, bohužel, zasáhne naši korunu krásy zákeřná nemoc... A co s tím pak?

     I moje maminka je onkologický pacient. Byla tehdy celkem mladá, můj mladší bratr byl v první třídě. Nebylo to lehké pro nikoho z nás, ale ona se rozhodla bojovat, kvůli nám, a díky Bohu zvítězila. Prožila asi rok v nemocnici, tehdy se ještě všechny ty chemoterapie a ozařování nedaly řešit ambulantně…
     To jen tak na okraj, aby si nikdo nemyslel, že nevím, o čem píšu. Maminka vždy nosila krátké vlasy. Po léčbě jí vypadaly, ale jen částečně. Do teď jí zůstala jen taková malá lysinka, jako památka na tu hroznou dobu. A dostala tehdy na pojišťovnu naprosto šílenou umělou paruku, kterou si nikdy na hlavu nedala…   
     Jak už jsem psala v předchozím článku, velmi si vážím dárců vlasů a všech, kdo jsou onkologickým i jiným pacientům schopni a ochotni vylepšit jejich život a poskytnout jim kvalitní paruky. Co mi ale moc vadí, je propojení mezi dárcovstvím vlasů a komerčními kadeřnickými salony, které se zároveň zabývají například prodlužováním vlasů. Jenže tak to prostě nyní je! Když chcete darovat vlasy, pro jakoukoliv nadaci nebo organizaci, tak počítejte s tím, že vždy je v pozadí nějaký ten prodlužovací salon!  Nevěříte? Tak se se mnou třeba vsaďte! A hlavně čtěte další články…
     Ale co za tímto propojením je? Především velká reklama! To si málokdo vůbec uvědomuje, jak velký to může mít komerční dosah konkrétně v této oblasti.
     Proto si myslím, že by hlavně ty velké kadeřnické salony, které se zabývají prodlužováním vlasů a případně i výrobou paruk, měly poskytovat své služby onkologickým pacientům  zcela bezplatně. Proč? No právě proto, že si na tom udělají opravdu velkou reklamu! Každá předaná paruka znamená ve světě vlasového byznysu velmi moc!
      Tak k čemu ale ještě hledat dárce vlasů? To už je bonus navíc! Přemýšlejte se mnou… Každá dárcovská kampaň může znamenat co? No zase dobrou a bezplatnou reklamu! A navíc i kupu vlasů!
    Tak abych to nějak shrnula – jsem vděčná za to, že se některé kadeřnické salony věnují také pomoci druhým, že vyrábějí a darují paruky, poskytují dokonce i poradenství a podobně. To vše je podle mne naprosto v pořádku. I když na tom mají rozhodně tu velkou reklamu.
    Problematické jsou pro mne nyní pouze dvě oblasti: 1)  Když jako postižený člověk nechceš  žádnou publicitu, znamená to, že nedostaneš ani žádnou paruku?  Proč se musíš stát součástí něčí reklamní kampaně, abys dostal svou kompenzační pomůcku? Není zde něco dost špatně nastaveno?   2) A pak je tu samotná oblast dárcovství vlasů. Tam mne velmi trápí, že nevím, jak je nakládáno s případnými přebytky… Nebo vlastně, že to vím! Nebo tuším… Ty přebytky jdou prostě asi buďto rovnou  do koše nebo na prodlužko! A nebo se nějak skladují, ale to opravdu jen ty nejlepší cůpky...