…Nebudeme bydlet v králíkárnách, lidé mají nárok na důstojný život…

znělo Havlem a jemu podobných po Sametové … Dnes po pár letech se za ubytování v pajzlu ze sádrokartonu a nikoliv alespoň z panelů, či prefabrikátů modlí naprostá většina obyvatel tohoto státu.

Předražené bydlení krcálků dnešní doby za astronomické šestimístné cifry, by alespoň za Komoušské králíkárny, v ceně skoro zadarmo, dnes vyměnil snad každý. Bohužel ceny mnohem horších paskvilů, honosně nazývaných dnes byty, než za éry minulé neúměrně zadlužují 70 procent všech občanů tohoto státu. Lidé nemají, kde bydlet. Ceny neúměrně výdělku rostou. Úměrně s drogami, chlastem a kriminalitou. Počtem sebevražd. Zabijáckým stresem.

Dnes už je jasné, že u nás bydlení je paradoxně jen pro bohaté a cizince. Korunu tomu ovšem nasadila ČNB nařízením o zákazu poskytování stoprocentních hypoték. To, že zde vládne moc peněz, nikoliv ruka demokratického, svobodného trhu a zlodějů z logiky věci sami podepřeli tvrzením o nutnosti neúměrně (ne)zadlužovat údajně nesplatitelnými levnými hypotékami. Ale tím, že zajistili, aby se zbytek hypotéky dokryl drahým úvěrem, znamená jen jediné. Ždímat lidi do sucha. Až na krev. Kdo dosáhne na již tak přemrštěné ceny bytů? No hádejte! Komu, stát zase cpe horem dolem.

Průměrný malometrážní byt 2+1 (myšleno i s domy které v letech devadesátých, stály pár tisícikorun, dnes díky spekulantům v milionech) cena kolem 4 –8 milónů. Měsíční splátka kolem 18-25000 Kč. Dřít jak magor celý život. V něčem, kde si o soukromí můžete nechat jen zdát. Kravál a bordel. Bez parkování. Majetku, o kterém a tedy i o vás rozhodují jiní. Bez jistoty, zda vás někdo neokrade.  Bouráme stále více domy, místo oprav, historické památky. Naše kulturní dědictví se mění v řádech pouhých několika let v prach. Každý kus zeleně mizí pod nekvalitním sklem a betonem. Vše naše, cizím peníze. Náš život.   

To je šílené…

Opravdu je toto to vysněné…no porovnejte, o čem to pan prezident mluví. Je to doba minulá, či dnešní…budoucí?…

Citace projevu V.Havla po revoluci…Náš vzduch se nedá dýchat. Naše voda se nedá pít. Rodí se postižené děti, protože jejich rodiče dýchají místo kyslíku síru a pijí místo vody naftu s chlórem. Zbořili jsme nebo nechali zchátrat krásná města a vesnice, tento skvělý kulturní odkaz desítek generací. Místo nich jsme pokryli naši vlast jakýmisi králíkárnami, v nichž se nedá žit, ale pouze přespávat nebo dívat na televizní seriály. Naše lesy umírají. Desítky tisíc lidí pracují jen proto, aby se měli stále hůř. Největší strojírenské podniky nevyrábějí peníze, ale dluhy. Zemědělci těžce pracují, máme tudíž zatím co jíst, ale za jakou cenu: že i potraviny jsou dotovány státním rozpočtem a že za pár desítek let nebude naše půda už nic rodit. Naše zastaralé hospodářství je v čele tabulky těch, co zbytečně promrhávají energií. Přitom stavíme hnusné a megalomanské elektrárny, jejichž úkolem je ničit naši přírodu a přitom zásobovat energií ztrátové průmyslové giganty. Naše peníze nejsou peníze, protože si za ně kilometr za Šumavou nic nekoupíme. Většina našich nemocnic nemůže plnit pořádně své poslání a tisíce našich skvělých lékařů polovinu dne vyplňují papíry, které po nich nikdo nečte. Milión lidí dělá práci, která nemá smysl, a druhý milión chybí k tomu, aby v každé ulici bylo pět různých obchůdků, z nich každý by prodával něco, co nikde jinde nemají. Naši studenti necestují každé léto po Evropě, jak je to jinde běžné, neznají proto jazyky a ve škole se nedozvědí, kdo to byl Shakespeare, protože se musí učit, že komunismus je vrcholem dějin světa. V televizi si nemůžete programového zaměření, ale zato se můžete radovat z faktu, že Československá televize má pravděpodobně světový rekord v počtu zaměstnanců na počet odvysílaných hodin. Ti, kteří vás v televizi pravdivě informují a umělecky povznášejí, tvoří nepatrnou menšinu; proč tam jsou ti druzí a co dělají jiného, než že se navzájem hlídají a obohacují, nikdo neví. Nechci tvrdit, že se nic dobrého nepostavilo a že nic nefunguje. Máme v Praze například dobře fungující metro, jehož hloupě pojmenované stanice jistě někdo brzo přejmenuje. Tím metrem ovšem jezdí každý den desítky tisíc lidí z Jižního Města do jiného města, dík čemuž vidí tu a tam skutečné město a nikoliv jen tu podivnost, v níž bydlí. A tak dál a tak dál. Je toho moc. A nejhorší je, co se stalo s naší duší: těžce v sobě objevujeme schopnost být k sobě navzájem vlídní, nezištně si pomáhat, starat se o své slabší spoluobčany. K příslušníkům jiných národů či etnických skupin, které u nás žijí, se chováme tak, jak by v New Yorku nenapadlo už skoro žádného bělocha chovat se ke svému černému spoluobčanovi, ještě nedávno svému otrokovi. Naše dva národy ztratily své sebevědomí, dík čemuž se na sebe naučily dost nevraživě dívat. Mnoho Slováků považuje Čechy za své kolonizátory a mnoho Čechů považuje Slováky za přívěsek, který jim jen komplikuje život. Je to všechno opravdu dost smutné... Konec citace V. Havel

…víte, kde je naše budoucnost?..

...konec citace Já