Se smrtí se setkávám každý den
Z hlediska hospicových pacientů, kterým zbývá pár dní života, je potenciální hrozba nákazy koronavirem nepříliš významná. Klíčové v takových okamžicích je, aby měli k dispozici účinnou paliativní léčbu, která je uchrání před tím, co je ohrožuje nejvíce. V případě onkologicky nemocných v terminálním stádiu, jichž je v hospicích velká většina, se jedná především o bolest, zvracení, dušnost, případně krvácení. Při správné léčbě jsou tyto symptomy řešitelné a nikdo nemusí z tohoto světa odcházet v nesnesitelných bolestech či jiném strádání. Na tomto ohrožení nákaza koronavirem vskutku nic nemění. Klíčové je, aby lidé mohli zemřít bez bolesti na těle i na duši, ideálně s vděčností za život, který každý dostal a prožil. K tomu je nezbytné, aby je mohli navštěvovat nejbližší. I proto jsem již při první epidemické vlně požádal jménem asociace hospiců pana ministra Vojtěcha, aby tato zařízení byla vyjmuta z plošného zákazu návštěv a ten vyšel vstříc. Řečnickou otázkou poznamenávám – je lepší zemřít steskem a žalem, nebo spokojeně, byť s koronavirem?
Jinou otázkou je personál v hospicích a v péčových službách vůbec. Je klíčové jej v maximálně možné míře uchránit před nákazou, aby se měl kdo o nemocné postarat. Tyto dvě misky vah musíme zvažovat a dle nich konat.
Poněkud rozpačitý jsem z konfliktu dvou nesmlouvaných táborů – sveřepých odpůrců veškerých protiepidemických opatření, stejně jako z militantních obhájců téhož. Nejvíce mne udivují mediální vystoupení vlivných osobností. Ať již se jedná o prof. Pirka, prof. Žaloudíka či další. Ctihodní páni profesoři jsou v dané věci, při vší úctě, jen poučení laici. Ani jeden z nich není epidemiologem či virologem a proto mne jejich silná vyjádření např. o nutnosti promoření společnosti překvapují. Vůbec jim nesluší (neo)malthusiánské teze či koketerie s přírodním výběrem. To jsou postoje ideologické, nikoli vědecké a k těm by se jako vysokoškolští profesoři a lidé s celospolečenskou autoritou propůjčovat neměli. V čase pandemie potřebujeme mnoho věcí a nástrojů k jejímu řešení, ovšem jistě ne ideologii. Domnívám se, že každý člověk je neopakovatelnou lidskou bytostí, která zasluhuje úcty a ochrany až do své přirozené smrti.
Na druhou stranu musíme stát nohama na zemi a připustit si, že někteří lidé na světě, i v naší zemi, na nákazu koronavirem zemřou (byť většina z nich pouze s covidem). Neděsit se toho. Nadechnout se a pomáhat tam, kde lze, ale netrápit se marně tam, kde pomoci nelze. Smrt není selhání medicíny. Smrt je součástí života.
Tisíce let byl lidský život nesamozřejmý, zatímco smrt ano. Do počátku 20. století bylo naprosto běžné, že v rodinách se některé z dětí nedožilo dospělosti. V mnoha z nich dokonce jen menšina. A musela to rodina unést. I stát. Jinak by rodina i stát zanikl. Posléze se dramaticky zlepšila úroveň medicínského poznání, zvláště po válce, kdy díky A. Flemingovi lidské životy začala zachraňovat antibiotika. Řada dalších objevů, léčiv a postupů způsobila dramatické prodloužení lidského života. Dnes žijeme v průměru o čtvrtstoletí déle, než v 19. století. V ČR je střední délka života (naděje na dožití) průměrně více než o 10 let delší, než v r. 1989. A tak situace se obrátila – nesamozřejmost života byla vystřídána nesamozřejmostí smrti. Proto, domnívám se, budí koronavirus tolik obav, předsudků a rozpaků, proto je živnou půdou pro křečovitý strach, pro snahy maximalizovat omezující opatření, jakkoli někdy sporná.
Třetí rozměr věci však takřka není vnímán, ani celospolečensky diskutován. Nemusím někdy souhlasit s vydávanými opatřeními. Je dobré je však respektovat. Proč? Mýlit se může ministr (jeho poradní orgány, hygienické stanice aj.), ale mýlit se mohou druzí, odpůrci opatření. Strpět roušku na obličeji, či nejít na koncert s tisíci návštěvníky je újmou, souhlasím. Na druhou stranu, pokud se já (odpůrce nošení roušek) zmýlím, ale přesto ji snesu, pak následkem bude újma mnohem menší (mé drobné nepohodlí), než v případě opačném. Tj., nebudou-li lidé roušky nosit či budou-li chodit na tisícihlavé koncerty a posléze se ukáže, že díky nim došlo k masivnímu šíření epidemie, pak jsou následky fatální. Ano, na počátku je vždy nějaká újma. Ale málo zvažujeme, jaké následky má mýlka. V jednom případě minimální či žádné, v druhém velké...
Ještě mne napadá jedna souvislost. Výchovná. Jakkoli mohu s vládou, s některými politickými stranami nesouhlasit, v čase krize (a covid-epidemie jí je) je dobré se semknout a táhnout za jeden provaz, respektovat i opatření, se kterými nesouhlasím. Již v prvních staletích našeho letopočtu sv. Benedikt postuloval tezi „zachovej řád a řád zachová tebe“. To je cestou k překonání krize. Nikoli kverulantství, odboj, švejkování. Nemohl bych se doma podívat dětem do očí, které čekají, jak se zachovám. Nesouhlasím s opatřeními? Dobrá. Tak to sečtěme jejím autorům ve volbách. Ale jsem proti podrývání autority státu, úřadů i jiných institucí, které drží naši společnost pohromadě. Od toho jsou volby, nikoli bojkotování protiepidemických opatření.
Můj pohled na věc je ovlivněn zkušeností z hospicového prostředí. Naše pacienty problematika epidemie spíše míjí. Pro těžce nevyléčitelně nemocné a umírající je důležité, aby se dobře vyspali. Aby jim zabrala injekce na bolest. Aby pro ně sestra či lékař měli čas a vlídné slovo. Aby vnímali, že jejich život má hodnotu i na jeho (neodvratném) konci. Aby se mohli setkávat s nejbližšími, odpustit si dluhy vztahové i hmotné. Aby si s nimi před odchodem na Věčnost dokázali říci pět nejdůležitějších slov v životě: Děkuji Ti! Odpusť mi! Odpouštím Ti! Mám Tě rád! Můžeš jít!
Milá epidemie: Mám strach. Ale nebojím se tě!
(psáno pro zpravodajský server INFO.CZ)
Robert Huneš
Otevření trhu s konopím - proč, kdy, kde, jak, kolik, za kolik
Legalizace konopí je „vděčným“ tématem pro novináře, politiky, uživatele, pěstitele i hospodské mudrlanty. Inu zakázané ovoce nejvíc chutná. Ve sněmovně se opět schyluje k jeho projednávání. Proč, kdy, kde, jak, kolik, za kolik?
Robert Huneš
Touha zemřít doma.
Přijali jsme nevyléčitelně nemocnou ukrajinskou pacientku. Uprchla na začátku války z východoukrajinského města Dnipro, místa těžkých bojů s ruskými okupanty.
Robert Huneš
Co nic nestojí, za nic nestojí
Kdo z nás by si loni v tomto čase myslel, že v Evropě může nastat tolik utrpení. Na kontinentě, který vyvolal a zažil hrůzy dvou světových válek, ve světě se zkušeností jaderných výbuchů v Hirošimě a Nagasaki.
Robert Huneš
Osobnost. Úkaz. Zjev. Matka. Rekordmanka. Panovnice.
To vše lze napsat o zesnulé britské královně Alžbětě II. Jistě i mnoho dalších přívlastků, jež by ji charakterizovaly. Ale...
Robert Huneš
Kompromis je uspokojivým deštníkem, ale mizernou střechou.
Dvacátého prvního srpna před 54 lety obsadila naši zemi sovětská armáda (nepočítáme-li nepočetnou stafáž vojáků několika dalších zemí tzv. Varšavské smlouvy).
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Nevítají přistěhovalce, jsou xenofobní, řekl Biden o Japonsku a Indii
Americký prezident Joe Biden označil Japonsko a Indii za „xenofobní“ státy, které nevítají...
„Můžete nás grilovat.“ Koalice SPOLU zahájila kampaň u piva a klobás
„Ááá, náčelník přijíždí,“ zahlásil europoslanec ODS Alexandr Vondra. K poděbradské kolonádě, kterou...
Na Plzeňsku hořela hala sklárny, oheň zasáhl třetinu střechy
V Heřmanově Huti na severním Plzeňsku hořelo v areálu sklárny. Podle informací iDNES.cz od hasičů,...
- Počet článků 73
- Celková karma 23,57
- Průměrná čtenost 1200x