Zlatý padák Mirka Topolánka

    Premiér měl nad Innsbruckem, jak v parlamentu obhajoval svou lyžařskou epizodu v Rakousku, vyskočit. Když už místo lobbování za člena Rady bezpečnosti seděl na večeři s hokejistou NHL, možná by bylo lepší, kdyby se zaměřil víc na sportování. Ale nechci do něho zbytečně tlouci, to ponechme na novinářích. Mně na celém jeho postoji vadí to, jak neomaleně a hloupě se k problému staví.

    Má šéf vlády právo odpočinout si přes víkend na lyžích v kvalitním alpském středisku? Osobně se domnívám, že ano. Nebuďme úzkoprsí. V principu bychom měli svým ústavním činitelům poskytnout k výkonu funkce odpovídající komfort. A proč by to neměl být komfort luxusní? Česká povaha je hašteřivá a nejednou závistivá. Vybavte si debaty ohledně prezidentských výsluh Václava Havla. Dáme muži, který má renomé po celém světě a který otevřel po listopadu 1989 všechny zavřené dveře naší zemi, jako důchod padesát, sto, nebo dvě stě tisíc? Dáme mu k tomu ještě auto s řidičem? Už jste zapomněli? Nejeden závistivec tehdy vykřikoval, že Havlovi přece vrátili majetek, prodal Lucernu, tak co chce, miliardář jeden, ať žije z důchodu jako každý penzista.

    Bylo mi tehdy trapně. Co by asi teprve říkali, kdyby se dozvěděli, že zakladatel státu T. G. Masaryk, pobíral od konce 20. let, jak praví sbírka zákonů, měsíčně přes milion korun. Což byl v první republice pořádný ranec. Nevím, na kolik ho přepočítat, ale možná by to odpovídalo pěti, deseti milionům v dnešním kursu. Skousli bychom takovou informaci?

    Ale vraťme se k premiérovi a jeho innsbruckému lyžování. Proč ne? Umožněme mu, když poletí do Bulharska, udělat odbočku a prohnat rakouské sjezdovky. Můžete mít na jeho práci různý názor, nemusíte milovat ODS, ale protože jen málokdo zná rozsah jeho funkce a zodpovědnost, neměli bychom hned vyslovovat zásadní soudy.           

    Jedno mi však na premiérském chování a obhajování vadí. Že to dělá tajně, nechce, aby se to veřejnost dozvěděla, a když už ho načapají, odbude všechny protiotázkou: „A to jsem měl nad Innsbruckem vyskočit padákem?“ Vadí mi, že žene z Vídně velvyslance pět set kilometrů do horského střediska, aby alespoň nějak zdůvodnil své mezipřistání. Vadí mi, že to jsou zbytečné peníze navíc a takhle se s financemi od daňových poplatníků nezachází.

    Vadí mi to všechno proto, že nevím, jak se bude chovat příště a co všechno soukromého za veřejné peníze dělá tajně.

    Nekončeme mravokárně a poučně. Končeme vesele. Pobavila mne poznámka v jedné z diskusí k Topolánkově nabídce padákového seskoku. „Ať skočí, ale vezme si ten padák od Kalouska, který zařídil kdysi pro armádu, a padali na něm a zabíjeli se vojáci.“

Good luck!