Ukaž mi slipy a já ti řeknu, kde sloužíš!

    Film Štvanci se dostal za mého středoškolského mládí do kin zřejmě jen proto, že v něm hrál z pohledu socialistických cenzorů vcelku apolitický Anthony Quinn a navíc téma bylo relativně pokrokové. Ačkoli je dodnes s podivem, že strážcům morálky nevadily poměrně drsné scény plné neskrývaného násilí a krutosti. Ale krutí tu byli hlavně fašisté, tak to zřejmě byla krutost odsouhlasená.

    Základním motivem děje je útěk profesora, odborníka přes zbraně, z Francie do Španělska. Pan profesor prchá před pronásledovateli přes zasněžené Pyreneje a v patách mu je fanatický esesák, jehož se výborně zhostil Malcom McDowell. Ten, mimochodem, účinkoval v témže roce v jiném, mnohem skandálnějším příběhu o zvrácenosti římského dvora Caligula.

    Malcom McDowell v roli zvrhlého gestapáka exceloval a ač jsem si musel děj i název filmu osvěžit hledáním po internetu, dodnes mi nevymizela z paměti scéna, kdy se fašista v jedné fázi filmu odhalí v posteli před ženou až do slipů. Je to takový malý „umělecký“ striptýzek, který je zakončen záběrem na McDowellovo spodní prádlo. Šklebící se nacista vyděsí partnerku na slipech vyšitým hákovým křížem.

    Tenhle záběr se mi okamžitě vybavil, když jsem se v novinách odčetl, že si vysocí důstojníci české armády nechávali na zakázku šít slipy s nápisem Sekce rozvoje druhů sil generálního štábu.

    Jako by sadistickému esesákovi vypadli z oka. Neubránil jsem se úsměvu, když jsem si představil, jak za armádní černé fondy objíždějí nevěstince, kde se před děvčaty na pokojích svíjejí v erotickém tanci a odhazují jeden kousek uniformy, jeden metál, jednu frčku za druhou, aby v samém závěru extáze odkopli do rohu kalhoty s lampasy a vystrčili na lepou děvu své mužství zahalené do stylových spodních pánských kalhotek.

    Ale úsměv mi rychle zamrzl. Protože jsem si uvědomil, že tyhle scény mají blíž k McDowellově postavě podobně sadistického římského vládce Caliguly. Ten ve své zvrácenosti pořádal reje nepříliš vzdálené pozdějšímu středověkému chápání a hlavně představě pekla, či konci světa. Nevázaný sex, násilí, opulentní hostiny, týrání, popravy. Řím na vrcholu slávy, moci a bohatství už nevěděl, čeho ještě si dopřát.

    Naše armáda, její šedé eminence a vládci státních financí určených k obraně vlasti, se začali chovat jako Caligula a jeho blízcí. Léta seděli u svých koryt a zřejmě již přes mlaskot přestávali slyšet našeptávání toho, čemu většina obyčejných lidí říká svědomí. Protože ho buď už neměli, nebo se jim z toho luxusu obalil mozek luxusním tukem, ve kterém se svědomí (ale taky opatrnost) utopilo. Už jim bylo málo létat zdarma na exkluzivní dovolené, sportovat na drahých bicyklech a fotografovat rodiny novými fotoaparáty. A tak si pořídili ony slavné slipy za sedm set korun.

    Škoda, že se na to přišlo. Mohli jsme se dočkat větších pecek. Třeba by si místo služebních Oktávií koupili služební Rolls Royce, místo starých zubů si nechali vsadit zlaté zuby s diamanty a ti plešatější si nechali do lesknoucích se protáhlých čel nastřelit nové vlasy.