Prohra? Ne, ne výhra!

        Kdo má v oblibě filmy Dušana Kleina o básnících, kterým chutná život, jistě si pamatuje, jak i ty nejsmutnější okamžiky lásky, kdy hrdinu opouštějí milované dívky, komentuje optimistickou větou: „Na každém konci je krásné, že něco nového začíná“.

Nehleďme proto na uplynulé prezidentské volby jen prizmatem negativních pocitů. I na prohraném boji – otázkou je, kdo vyhrál a kdo prohrál – totiž můžeme hledat světlé momenty. Slavný český herec Miloš Kopecký před lety prohlásil: „Co v kom je, nepoznáš na klidným moři“. Buďme proto vděční za to, co zúčastněné strany při prezidentských volbách zažily a prožily. Každý ukázal svoji tvář a my máme v nadcházejícím období jasno, s kým hrajeme.

Hodně se v uplynulých dnech hovořilo o svobodě či nesvobodě názoru, o tom, zda poslanci mají volit podle stranických příkazů, nebo vlastního svědomí a vědomí.  Volitelé byli osočováni z toho, že o názorech rozhodují sekretariáty, šéfové a kdo nebude držet krok, ten se se zlou potáže. Musím velmi nesouhlasit s takovými názory. Vysvětlím proč. Když budete fandit Spartě, nebo Slavii, také předpokládáte, že hráči vašeho milovaného klubu odkopou zápas i celou ligovou soutěž v jednom dresu. A barvy změní až v řádném přestupním termínu. Představte si situaci, že útočník Sparty vyběhne do prvního poločasu v rudém triku. O přestávce mu trenér soupeře nabídne účast v Lize mistrů a tak borec přehodí barvy a do druhého poločasu už nastoupí v dresu sešívaném. Zdálo by se to někomu normální?

Anebo v byznysu. Pochválí majitel firmy svého zaměstnance, jestliže při jednání s konkurencí najednou změní směr a začne obhajovat zájmy protistrany? Zaráží mě, že v normálním životě bychom takové jednání naprosto normálně odsoudili, pokud se ale něco podobného přihodí v politice, hovoří se o svobodě slova a názoru a o jejich omezování.

Ale nechci naříkat a lamentovat nad rozlitým mlékem. Berme nevítězství jako odrazový můstek k úspěšnější budoucnosti. Něco špatného skončilo, ale jak už to v životě bývá, konec jednoho znamená začátek druhého. Berme jako užitečné i poznání, jakých prostředků soupeř použil. Když se znovu odkáži na Kleinovy Básníky, i mladý hrdina musel o své dívky bojovat se soupeři, kteří obluzovali penězi, funkcemi, mocí. Nyní jsme se s tím setkali na vlastní oči i při volbě hlavy státu a vezměme si z toho poučení. Ne, že příště vytáhneme jidášské groše a falešné nabídky. Naopak. Každému se v životě vrací to, co kolem sebe šíří a nic nezůstane bez odplaty. Ať na světě pozemském, nebo jinde.

Jan Švejnar se stal více než důstojným soupeřem prezidentovi v boji o pražský Hrad. Ukázalo se, že lze najít schopné, důstojné a seriózní oponenty sebesilnějšímu oponentovi. Strany vědí, že proti lyžařům, ekonomům a profesorům musí stavět stejně dobré lyžaře, ekonomy a profesory. Strany vědí, že by měly na období, které zbývá do příštích prezidentských voleb, zajistit svým kandidátům profesionální trenéry v těchto sportech, aby byl ještě lépe připraven, než nyní.

Pátkem 15. února skončila jedna etapa a začíná druhá, podstatně důležitější. Již nyní strany vybíhají do druhého poločasu sice se škrábanci, kopanci, modřinami, ale doufejme, že časem s týmy, které budou hrdé na své dresy.