Promiňte mi zavádějící titulek. Tramvaje, autobusy i pražské metro používám denně. A jsem na to hrdý. Na rozdíl od těch, kteří se v lepší společnosti rádi chlubí, že do veřejného dopravního prostředku vstoupili naposledy, když se v Praze poprvé rozjela podzemní dráha. Nepovažuji tento způsob přepravy za „socku“, ač připouštím, že někdy se jedná o malé dobrodružství. Sem tam narazím na kapsáře, jindy na feťáky, spící opilci a „vonící“ bezdomovci asi budou věční, protože u každé soupravy a u každého autobusu nemůže stát stráž, která by podezřelá individua i opilce předem vyloučila z přepravy.
Pořád si však myslím, že se jedná o nejlepší způsob dopravování nejen po velkém městě. Můžete mi teď spílat, že za ty ceny, které hlavně hlavní město letos nasadilo, se vyplatí jezdit načerno a raději riskovat útěk před revizorem nebo občasnou pokutu. Nedávno jsem si však počítal, na kolik, by mě vyšlo každodenní cvakání lístků a pořád ještě je roční lítačka nejlevnější. Ač se to zdá nemožné, tak například v sousedním hlavním městě Rakouska se na jednotlivé jízdenky, jak se říká, našinec nedoplatí. Tam opravdu necháte za den v tramvajích a podzemce majlant.
Ale to jsem se už dostal příliš daleko zeměpisně i tématicky. Hodně se nyní debatuje o jednotlivých parkovacích zónách. Pražané i dojíždějící lamentují, že za chvíli bez rezidenční karty nebo placení nezaparkujeme ani v obchodních zónách na okraji města. Něco pravdy na tom bude. Jde o to, jestli to bude proto, že se všude budou vybírat peníze, anebo proto, že nebude kde zastavit auto. Ministerstvo dopravy odhaduje, že jen letos přibude sto tisíc nových vozů. Pár starých skončí v bazarech, pár kusů asi i na vrakovištích, ale určitě přibudou rychleji, než novorozenci. Ukazuje se, že se asi máme a budeme mít natolik dobře (ne všichni), že najdeme v peněženkách dost prostředků na další auto do rodiny, firmy a na jeho provoz.
Jenže, je to i znamením, že lenivíme. Autem jezdíme i pro noviny do trafiky za rohem. Nákup bez auta, jak dokazují návaly a zácpy kolem nákupních center, si už mnoho z nás nedokáže představit. A rostou nové a nové generace dětí, které za chvíli nebudou vědět, jak vypadá metro a kudy se leze do autobusu. Natož, kde se kupují jízdenky a kudy se tou prapodivnou dopravou vůbec dostat na vysněné místo.
Myslím si, že peníze vynakládané na obecní blaho by se daly vynakládat účelněji, snad by pak zbylo víc na levnější veřejnou dopravu. Nejsem dvakrát nadšený z myšlenky, že do centra města by se mělo vjíždět jen za poplatek, ale když denně koukám na posunující se čtyřkolky, asi ani nám nic jiného nezbude. Němci už sáhli alespoň k poplatkům pro staré rachotiny.
Přesto bychom se problémům vyhnuli, kdyby každý, kdo se všude chlubí, jak si už nepamatuje, jak vypadá tramvaj zevnitř, tenhle prostředek zkusil. Třeba by v něm narazil na exministra zahraničí a europoslance Josefa Zielence a dokonce na eurokomisaře Vladimíra Špidlu. Oba jsou živoucím příkladem toho, že používat „socku“ místo limuzíny je, alespoň podle jejich zkušeností z velké Evropy, hodně „in“. Kdyby jejich příkladu následoval aspoň každý desátý každodenní uživatel auta, možná bychom žádné zóny a mýta nepotřebovali. A ten, kdo by se chlubil nepoužíváním MHD, by byl konečně za blbce ...
