Kupčení s poplatky

    Čeští lékaři našli způsob, jak si přisypat korunky. Jen byl zaveden povinný třiceti a devadesátikorunový poplatek, přestali si stěžovat na přesčasy a víkendové služby. Pacienty si k prohlídkám a kontrolám začali zvát právě na soboty a neděle a na pohotovost. Zatímco český nemocný nepamatuje, že by dřív měl jít k lékaři na domluvenou schůzku o víkendu a ještě na pohotovost, teď se to zřejmě stalo módou. Tento týden mi dokonce jeden známý, postižený silnou chřipkou a kašlem, vyprávěl, jak mu lékař předepsal každodenní inhalaci na zdravotním středisku. „Vloni se na mě, když jsem na tom byl stejně jako nyní, jednou podíval, napsal antibiotika. Teď? Napsal prášky, rovnou poslal na inhalování, druhý den jsem se mu musel přijít ukázat, šel zase na inhalaci, další den opět. U něho jsem platil třicet korun, na inhalaci taky. Třetí den jsem se naštval a zeptal se ho, proč mě před rokem nechal doma a teď každý den honí mezi lidi, místo toho, abych doma ležel a potil se. Začal vyprávět, že je epidemie chřipky, že nesmí riskovat mé zdraví. Tak jsem mu poděkoval, šel domů a inhaluji heřmánek a kurýruji se úspěšně sám ...“

    Když pár týdnů před koncem roku vyzvalo několik desítek českých osobností, aby lidé neplatili stanovené poplatky jako protiústavní, spustili autoři poplatků povyk, že nelze navádět k nezákonnému jednání. Jak lze ale nazvat chování zdravotníků, kteří si spočítali, že jim poplatky mohou ročně přinést tisíce i miliony? Když přijde pacient do ordinace ne jednou, ale pětkrát týdně, na inhalaci taktéž, vydělá jim jediný nemocný navíc tři sta korun. A to nemluvím o poplatcích za jednotlivě napsané recepty. Deset takových nemocných a tři tisíce jsou doma. Pozor, neléčili se zdarma, jejich léčbu zaplatí pojišťovna.

    Julínkovy žebračenky jsou pozitivní v tom, že si lidé už rozmýšlejí, jestli běžet s nachlazením k doktorovi, nebo zda si raději koupit kilo citronů a aspirin, pít horký čas a cucat med. Začali se chovat tržně. Vím z ohlasů, že nemocných v čekárnách před ordinacemi ubývá. Možná jsme zdravější, ale možná jsme si také řekli, že na každé „vylepšení“ neskočíme jako ovce.

    Ale když je nám opravdu špatně, je smutné, že si někteří zdravotníci začali hledat cesty, jak vylepšit rozpočet. Recept na lepší finanční bilanci ovšem nalezl i ten poberta, co v jedné okresní nemocnici vypáčil automat na poplatky a odnesl si čtyři tisícovky. Možná se nám vrací éra vykradačů kostelních pokladniček. Jen s tím rozdílem, že zloději se nebudou vkrádat do chrámů páně, ale do chrámů ministra Julínka ...