Napadlo vás někdy prozkoumat, kdo všechno se zabývá zkoumáním myšlenky, proč se vlastně začal slavit a slaví První máj? Myslíte, že je to jen věc politiků a pár minut v hodinách dějepisu základních škol?
Začal jsem se „prohrabovat“ internetem a musím překvapivě konstatovat, že to bylo čtení nadmíru zábavné a napínavé. Vyhledávač mi prozradil, že jen českých stránek s tímto odkazem najdete asi 135 tisíc. Čekáte, že o tomto dni se bude psát na serverech vyloženě specializovaných, dějepisných nebo politických. A vida. Právě tyhle portály se tu sice vyskytují, ale ani zdaleka nepřevažují…
Hned napoprvé jsem padl na server asistentka.cz. (Docela zajímavé googlovské priority!) Člověk by na takových stránkách předpokládal ryze profesionální rady a návody, jak nejlépe uspět v konkursu na pravou ruku generálního ředitele ČEZ, případně vedoucí sekretariátu nadnárodní firmy. To vše tady najdete, pochopitelně. Naučíte se něco o firemní identitě, podnikové kultuře, základy webdesignu, kde a jak nejrychleji nakupovat sponky i diáře, co po práci a jak pečovat o zaměstnance.
Časy se však mění a tak vedle jazykových schopností jistě neuškodí slečnám asistentkám napovědět šéfovi při jednání s americkými odboráři, jak to vlastně bylo 1. května 1886 v Chicagu. On odtud totiž nevyšel jen pověstný mafián Al Capone, či hokejový klub Chicago Black Hawks.
Svátek práce nepomíjí na svých stránkách ani server novyvek.cz. Čím se zabývá? Například tím, jak chutná meloun durian, jak se vyznat ve slovníku dnešních teenagerů a jak užitečná je masáž lávovými kameny. Zato anarchistický blog bojkotvoleb2006.cz se vedle stručných dějin prvomájových oslav soustředil hlavně na počasí při uherskohradišťských oslavách.
Tématu se nevyhnula ani rodina.cz, ta se však zaměřila na chápání oslav v sousedním Německu od 8. století, přes minnesengry ve století 13. a Hitlera až k letům padesátým. Na blogu komunity.cz jsem zase odhalil, že moderátorka Eva Aichmajerová neslaví jako svátek zamilovaných Valentýna, ale 1. máj. Webmagazin.cz jde do dávné pohanské historie.
Pravdou ale zůstává, že pokud nejde o názory, ale o historická zamyšlení, opisují jedni od druhých a druzí od prvních. A originalita veškerá žádná. Ať už se o svátek hádá pravice s levicí, ať už ho jedni odsuzují a druzí vyzdvihují, žije si první květnový den minimálně už přes 120 let vlastním životem. Bez ohledu na nařízení, bez ohledu na to, kdo sedí v premiérském křesle a kdo na hradě i pod ním. Nás, Čechy, sice možná víc zajímá, jestli vyjde 1. květen na den pracovní (neb budeme mít státní svátek a tím pádem volno). Ale jak Čechy znám, se založenýma rukama sedět nebudou. Někteří vyrazí do ulic demonstrovat a prát se. Je to jejich práce. Jiní nastartují plechové miláčky a odjedou za jarními pracemi na chaty a chalupy. Někteří vyběhnou hledat rozkvetlou třešeň a ústa, která by mohli políbit. Což může někdy být práce největší…
A tak mě napadá, proč pořád proti něčemu bojujeme? Proč místo toho nepracujeme? První máj je toho příkladem. Je to den, který je magický, po tisíciletí důležitý pro všechny (nebo skoro všechny), tak mu také všichni zkusme dát nějaký obsah, každý podle svého. No, a historie ukáže, co se ujme. Já slavím 1. máj mezi lidmi názorově blízkými a také na tu rozkvetlou třešeň se snažím nezapomínat. A co vy?
