Kocourkov kolem chodníků

     Úklid chodníků vzbudil v posledních měsících velké pozdvižení. Řada města a obcí, politiků i občanů se vzbouřila proti novele zákona, který nově přisuzuje odpovědnost za jejich čistotu a stav právě obcím.

     Měl bych být přesný, že to není nově – obce se o chodníky starají stále. Ale vyhláška přesně určuje majitele a jeho konkrétní práva i povinnosti. Chápu, že nové skutečnosti se nemusejí líbit majitelům chodníků, tedy obcím, neboť to pro ně představuje do budoucna zřejmě zatím neplánované výdaje navíc z obecních pokladen. Jenže všechno má svá ALE ...

    Je-li něco bez majitele, obvykle je jeho stav špatný. Doposud byly mnohé chodníky „s majitelem-bez majitele“. Patřily obcím, ale ty se ne o všechny staraly. Nová úprava jim tuto povinnost přímo stanoví. To zaprvé.

   Zadruhé, ale ne v poslední řadě, není dost dobře možné (a zkuste si to, prosím, kdo nezažil, představit na vlastní pocit) nebýt majitelem něčeho, o co se musím starat. Praktický příklad – vlastníte činžovní dům, ale ten je vaším majetkem jen v hranicích obvodových zdí. Zimní i podzimní úklid by měl příslušet vám, jako majiteli. Jistě, uklízet se má i v létě a na jaře, ale na podzim a v zimě je to vždy nejnáročnější. A chodník, stejně jako vozovka, je v majetku obce. Možná vám to jako majiteli domu nedá a budete „svůj“ chodník uklízet. Jenže kopnout do něho nesmíte, vyměnit dlažbu nesmíte – aby vám třeba ladila s fasádou. Ale za jeho čistotu byste odpovídat měli? Dá vám obec prostředky na jeho úklid?

   Dříve bývaly na domech cedulky, že za úklid chodníku odpovídá správce domu, někde dokonce bývalo konkrétní jméno. Ale bylo to v dobách, kdy všechno patřilo všem a nikdo pro jistotu zanic nezodpovídal.

     Zatřetí. Obce, ať se na mě odpůrci novely nezlobí, jsou až na zlomky plochy, majiteli chodníků. Zajímavé je, že úklid vozovky, tedy silnic, po kterých se pohybují obecní, soukromá i zahraniční auta, obce bez protestů provádějí a platí. Nevlastník je pouze povinen zajistit čistotu, pokud způsobí na vozovce nepořádek svou činností. Připadá nám to samozřejmé – a nikdo si nechce kupovat kus vlastní vozovky, třeba na dálnici D 1. Z právního hlediska je opravdu nenormální, aby majitelé jakýchkoli ploch za ně neodpovídali po všech stránkách. Po bezpečnostní, po stránce úklidu i technického stavu. A když to najednou zákon upřesní, je oheň na střeše.

   Jde totiž i o to, že pod chodníky vede řada inženýrských sítí, jejich majitelé jsou navíc různí. Když praskne plynové nebo vodovodní potrubí, jakou vyhláškou se bude upravovat proces žádosti o rozkopání chodníků? Potrubí pod chodníkem je plynařů, asfalt, zámková dlažba nebo obyčejná dlažba by byla majetkem majitele domu nad místem, kde potrubí prasklo. Co když bude pan domácí proti tomu, aby plynaři rozvrtali jeho chodník. A když to povolí, kdo chodník opraví a za jakou cenu?

     Takže se dostáváme k nekončícímu kolotoči právnických vztahů. Do jaké hloubky pod povrch je chodník ještě pana domácího a odkud už je plynařů, vodařů, anebo obce? A co když potrubí praskne přesně na hranici dvou domů, z nichž jeden majitel si chodník koupil a druhý na něj neměl peníze, takže chodník zůstal obci? Jeden – ten obecní majitel – povolení ke kopání dá, druhý ne.

     Připadá vám to jako Kocourkov? Mě ano. I když chápu protesty malých měst a obcí, které hledají každou korunu, zvláště v této nesnadné době. Jenže k uvedenému kocourkovskému stavu by jednou opravdu mohlo dojít. A až by se první majitel chodníku začal soudit s obcí, možná by obce samy začaly volat po takové úpravě. Ale novela jen potvrzuje současný stav. Takže proč tolik pokřiku, když končí etapa nevolnictví!