Kdo umí, umí, kdo neumí, učí?

    Tuhle větu jsem slýchával už jako kluk na základní škole. Moc se od té doby nezměnilo. Nedávné zjištění, že absolventi pedagogických škol jsou ochotni věnovat se i po skončení studia svému oboru, ale ne v základní škole (jak to zjistil poslední průzkum mezi vysokoškoláky pedagogických fakult) zase tak překvapivé není. Ať chceme, nebo ne, prestiž učitelského sboru na nejnižších stupních vzdělání není bůhvíjak vysoká. Už desetiletí. Jestliže si 7. dubna připomínáme Den vzdělanosti, měla by nás však tato skutečnost zarazit.

    Souhlasím, že představit se ve společnosti jako pan profesor z akademie nebo vysokého učení, zní přece jen lahodněji. „Á, pan profesor (nebo paní profesorka, abych nebyl příliš mužsky zaměřený)!“ Akademický titul, akademické prostředí, to už přece jen zavání vzdělaností.

    Učitel základní školy (pardon – spíše učitelka, protože mužů je ve sborovnách méně než šafránu) v nás většinou vyvolá představu čehosi starosvětského, nějakého „pana řídícího“ v jednotřídce, spíše vesnické, než velkoměstské. Na devítiletce ještě s bídou potkáme muže jako tělocvikáře, ale jinak jsou sbory pedagogů na mnoha školách čistě feminní záležitostí.

    Ale o pohlaví tu přece nejde. Ona ta prestiž vyplývá i z toho, že z vysokých škol vycházejí už odborníci – ekonomové, manažeři, lékaři, vědci, zkrátka lidé, kteří hýbou hospodářstvím, politikou, nebo vědou a vytvářejí nemalé hodnoty. Když slýcháváme, jak se firmy chlubí podporou nejrůznějších výzkumů, jak stát shání miliony na vědu a vědeckou práci (i na vysokých školách), cítíme jistou hrdost a řekneme si – to jsou ale pašáci!

    Ale „obecná“ škola? To jsou přece pouze kluci a holky, kteří „teprve“ umějí „jen“ číst a psát a možná ještě rozeznají modrou skalici od krystalu soli.

    Napadlo vás někdy, že naučit malého človíčka luštit podivné klikyháky, které vyjadřují naši řeč, naučit ho, aby si sám zjistil, kolik má na jedné ruce prstů a kolik je hodin je neméně složité, než nekonečnost vesmíru a jeho černé díry? Kde by byl Einstein se svou teorií, kdyby neuměl číst? O počítání ani nemluvě!

    Jsem si vědom, že mířím těmito slovy i do řad nás, politiků, kteří bychom si měli uvědomit, že i Einsteini chodili někdy do základky. Bez kvalitního podhoubí základního školství se vždy urodí jen pramálo kvalitních křemenáčů a hříbků,  z nichž budou vařit dámy jménem Velká Věda a Mocná Ekonomika ale i Kvalitní Politika.

    Možná, že křídou neuměle načmáraný nápis na zdi NOVÁKOVÁ MILUJĚ KARASE, má z hlediska lidského rodu a jeho budoucnosti větší význam, než E=mc².