Kdo nekouří, není Čech?

Část poslanců už zase navrhuje, aby se zrušilo, či zmírnilo nařízení o zákazu kouřit na zastávkách městské hromadné dopravy. Je to takový český sport. Něco zakážeme a pak desítkami dodatků všechno opět povolíme.

Považuji se za poměrně tolerantního člověka, ale přiznám se, že ke kuřákům jsem poměrně netolerantní. Ne vždy to dávám najevo. Nevyhazuji kuřáky z restaurace, kam jsem přišel. Byla to má volba, mohl jsem přece zase odejít, nikdo mě nenutil, abych bral místo tam, kde se vzduchem valí cigaretový dým.

Ale někdy bývám nervózní právě na tramvajových a autobusových stanicích, kdy si kousek ode mne stoupne vyznavač bílých hřebíčků do rakve a zapálí si. Pravda, těch, kteří si vykuřují přímo mezi ostatními čekajícími, je oproti minulosti výrazně méně. Ale zřejmě přitahuji ten „správný“ závan větru, protože dým obvykle doputuje i z větší dálky rovnou na mne. Není to o nic méně nepříjemné, než kdyby dotyčný kuřák stál rovnou u mne a foukal mi zplodiny přímo do obličeje. Jsem, podle časových možností, stále ještě aktivně sportující a tak jsou moje plíce nastavené trochu jiným směrem. Zkrátka, cigareta není to, co by mi pod nosem a v plicích dělalo potěšení.

Vím velmi dobře, že podobné pocity neprovázejí jen mě. Těch, kteří jsou nuceni snášet právě na zastávkách kuřáckou netaktnost, není málo. Sem tam jsem svědkem výtek, které nekuřáci adresují ke kuřákům. Málokdy je osoba s cigaretou tak slušná, že by si z toho něco dělala. Spíše to bývá opačné. Hrdinný nekuřák bývá zaplaven urážkami a výhrůžkami.

Na tohle všechno jsem si vzpomněl, když jsem se o uvažovaném „rozvolnění“ kuřáckých omezení dozvěděl. Při výše uvedených příkladech o střetech s kuřáky bývá obvykle – a to dosti silným – argumentem, že zastávka je odtud potud. Jenže vymezit někdy, kde nástupiště končí a začíná, nejedná-li se hned o tramvajový ostrůvek, je obvykle velmi obtížné. A co řeknete nezdvořákovi, který stojí půl metru od pomyslné hraniční čáry a dýmá, dýmá a dýmá? Může vám to stokrát vadit a stejně máte smůlu.

 Zmiňovaný poslanecký návrh počítá právě s kouřením na nekrytých zastávkách MHD. Jenže těch je u nás minimum a na těch ostatních bývají obvykle jen menší přístřešky chránící cestující před deštěm. Podle uvažovaných povolení by vlastně neměli cestující čekající na městskou dopravu před kouřem kam utéci. Kuřáci by vesele dýmali půl metru od přístřešku a byli by z obliga. Češi jsou totiž mistři na kličky v zákonech. Možná ti největší nejen v celé Evropské unii, ale na celém světě. Dokážou se vysmát každému nařízení. Už K. H. Frank se rozčiloval, že Češi jsou smějící se bestie. Tehdy to pochopitelně myslel ve vztahu k německé branné a okupační moci. Ale Češi, to jsou někdy i bestie sami k sobě, nemyslíte?