Policii letos bude scházet pět tisíc lidí. Suché konstatování, ale mokro na košili od hrůzou zpocených zad. Ministr vnitra na jednu stranu vypráví, že když nebude mít víc policistů, nic s bezpečností na ulicích a jinde nenadělá. Jenže když si spočítal, že přijde o několik tisíc mužů (i žen), tak už nehartusí. Jen spolu s podřízenými vyhlásil, že policisté budou víc makat a sloužit přesčasy. A tím se nedostatek nahradí.
Což je samozřejmě nesmysl. Na to stačí průměrnému občanovi prsty na dvou rukou a ani nemusí mít IQ jako guru ODS Miroslav Macek. Člověk totiž může dělat jen určitou dobu. Může rok sloužit denně přesčasy, pak se zhroutí a skončí buď na ARO, nebo u Chocholouška. Kdyby Ivan Langer víc přemýšlel o tom, co vypouští z úst, došlo by mu, že nařízení přesčasů nic neřeší.
Jednak bude mít ve službě jen spící lidi a jednak jejich počet nijak nezvýší. Když na služebně zůstane místo deseti strážců jen pět, znamená to snad, že se z nich zásluhou přesčasů stane pět dvoučlenných hlídek? Nevím, zdali jsem slabý v počtech, ale pořád mi to nevychází. Je to obdobná „logika“, jako když se sejde u stolu deset hostů, ale vy máte doma jen pět talířů. Buď se nají jen polovina přítomných, nebo si budou talíře mezi sebou půjčovat. Ale nikdy se nenají všichni najednou. Ačkoli řešení by tu bylo. Vždy dva a dva mohou jíst z jednoho talíře najednou…
Připomíná mi to jeden starý totalitní vtip o tom, jak družstvo vypěstovalo dva vepře, ale aby to nevypadalo blbě, na okres nahlásilo čtyři. Tak to šlo až do Prahy, až jich bylo na papíře deset. Tam ministr zemědělství zajásal a prohlásil: „A pět jich pošleme jako potravinovou pomoc na Kubu!“
Zaráží mě, že zpráva o razantním úbytků mužů a žen zákona prosvištěla médii bez většího zájmu. O to víc se mluví o prorůstání organizovaného zločinu do státní a vůbec veřejné správy. Mafiáni však vyrůstají z pouličního zločinu. Tam začínají, tam se rodí jejich bohatství a zázemí. Zločin v „rukavičkách“ se bez podsvětí v ulicích neobejde. Potřebuje ho na velký přítok malých kapek, z nichž se rodí velké řeky, které pak proudí už ne v pajzlech, ale v nóbl salónech. I ti největší mafiáni se neobejdou bez drobných narkomanů, kapsářů, vykradačů aut, bytů a daňových únikářů.
Když bude scházet pět tisíc policistů, pak možná nezbude, aby si lidé toužící po klidu a čistých ulicích platili své mafiány. Tak, jako to fungovalo kdysi v Americe v éře „kmotrů“ a Al Caponeho. Možná by stálo za propočet, jestli by místo daní do bezedné státní kasy, ze které se financuje i policie, nevyšlo placení soukromých mafiánských ochránců levněji.
Pak bychom se mohli za čas setkat se scénami, kdy nám u dveří zazvoní úslužný mužíček v dobře padnoucím obleku s hromotlukem za zády. Usměje se a poví: „Dobrý den, jsem Don Carlo. Naše bezpečnostní agentura se bude od prvního příštího měsíce starat o bezpečnost vaší ulice a domu. Už žádné vykradené sklepy, žádné vytlučené pouliční lampy a rozbitá okénka u vašeho auta. Chtěl bych vás poprosit jen o malý příspěveček na ochranu. To víte, milý pane, každý musí myslet na rodinu. My myslíme i na tu Vaši, aby se jí nic nestalo...“
Co vy na to, pane?
