Děti nejsou politika, a to je dobře

     Dnes už si zřejmě jen málokdo vybaví, proč existuje Mezinárodní den dětí. Položte otázku deseti lidem a možná se vám nedostane ani jediné správné odpovědi. Kdy se slavil poprvé, kdo ho vymyslel? Pátrání po původu je svým způsobem detektivka, protože je to typ svátku, který se slaví a už nikdo moc neuvažuje proč. Datum je dáno a co bylo 1. června v dávné minulosti, už nikoho nezajímá.

     Jeho kořeny spadají však už do 20. let minulého století. Poprvé byl v jiné podobě slaven v roce 1920 v Turecku a má i souvislost s ženevskou konferencí o duševním a tělesném zdraví. Datum 1. června prý souvisí s aktivitou čínského vyslance, který v San Francisku shromáždil k oslavě Festivalu dračích lodí čínské sirotky.

     Ten současný Mezinárodní den dětí je svátkem, který má původ v atmosféře po 2. světové válce a také na časové hranici dělení světa a Evropy na země, kde po válečných hrůzách znovu zavládla demokracie a na státy, kde se vlády ujali stalinisté. Pod vznikem MDD je podepsán výbor Mezinárodní federace demokratických žen, který se před 59 lety sešel v Berlíně. Bylo to již v době, kdy se hlavní německé město ostře dělilo na tři západní a jeden sovětský sektor. I takové momenty hrály svou roli v nových svátcích. Svědčí o tom třeba formulace, k čemu Mezinárodní den dětí slouží, a proč je nutná jeho existence.

     Později ho podpořily nejrůznější světové organizace, odborové i mládežnické, ve kterých měly silnou pozici komunistické země v čele se Sovětským svazem. Po celou dobu existence MDD byl svátek v západním světě (byť ho již v roce 1950 slavilo kolem 50 zemí a o tři roky později 60) chápán jako oslava komunistických zemí. OSN Přitom svou rezolucí č. 836 z roku 1954 vyhlásili Světový den dětí, který se stal svátkem přátelství a porozumění mezi dětmi. Tedy podstatně méně politizujícím a především lidským počinem.

     Cílem dne měla být mobilizace veřejného mínění k tomu, aby ti nejmenší byli chráněni před hrozbou války, aby se pečovalo o jejich zdraví a byly vychovávány v zásadách demokracie.

     Což byly věci, které tehdejší socialistické státy sice mezinárodně a denně proklamovaly, ale důsledně nedodržovaly. Vždyť hlásit se k demokratickému vzdělávání a zásadám v době, kdy u nás Gottwald podepsal popravu Milady Horákové, bylo výsměchem. Odpůrcům i nevinně odsouzeným byly odebírány děti, součástí věznic a táborů byly „jesle“ a „školky“, kde trávily první roky svého života děti, jejichž matky si odpykávaly tresty za mřížemi.

     Přitom ti nejmenší, pokud nepočítám povinně organizované oslavy plné šátkovaných pionýrů a projevů, kterým děti moc nerozuměly, mají tenhle den rádi dodnes. Mají ho spojený s dárky a, když si představíte jejich rozzářené oči a těšení se na obdarování, tak je, myslím, dobře, že už si nikdo prapůvod vzniku tohoto svátku nepamatuje. A přiznejme si, je to jedna z mála mezinárodních oslav, ze kterých se už zapomněla dělat politika ... a to je také dobře.