Biblické příběhy nás učí, že nejvíce morálky nám obvykle káží farizejové. Za dob hluboké totality byla komunistická propaganda plna soudružské morálky a internacionálního bratrství. Že v praxi to znamenalo procesy, socialistické přikrádání a tanky v ulicích, víme. Jen jsme si mysleli, že ta doba je už za námi. A ono ne.
Ti starší si dobře pamatují povinnou školní četbu z dob, kdy vládla jedna strana. Jedno z nejpříšernějších povinných čtiv byla povídka sovětského spisovatele Arkadije Gajdara Čuk a Gek. Dva sovětští klučinové těchto bizarních jmen prožívají svá nevídaná dobrodružství tak, že jedou vlakem za tatínkem na Sibiř, protože je tam v geologické expedici a pozval je. Nuda. Pak jedou tajgou. Nuda. Přijedou, ale tatínek tam není, protože je v terénu, tak na něho čekají. Nuda. A pak tatínek přijede, a jsou všichni šťastní a chápou, „že musí čestně žít, mnoho pracovat a vřele milovat a chránit … ohromnou a šťastnou zemi, která se jmenuje Sovětský svaz.“ Nuda.
Něco podobného přinesly tento týden Haló noviny. S rozletem věru hodným autora dětské literatury socialistického realismu mentorují o tom, že na vojenská dobrodružství peníze vláda má, ačkoliv roní krokodýlí slzy, kudy chodí, že má díru v rozpočtu jak Titanic na pravoboku. Pro komunistické představitele je to prý nehorázné plýtvání a vyhazování peněz jakož i mrhání lidskými životy i technikou - a co hůře, plýtvání, které ČSSD podpoří, ačkoliv je KSČM ostře proti.
Plán nasazení až 550 vojáků v misi KFOR v Kosovu a až 535 v misi ISAF v roce 2010 je podle komunistů k ničemu, raději bychom měli budovat mír (jak se říkalo postaru).
Jaképak je to „dobrodružství"?! Nežijeme v románu Karla Maye či v tomto případě, lépe řečeno, neprožíváme příběhy Meresjevů od Borise Polevého, nebo nudných povídaček o Čukovi a Gekovi. Poslání, které solidárně společně s našimi spojenci plníme v Afganistánu a jinde, kde je potřeba, není žádné dobrodružství, ale vážná věc, důležitý, těžký, velmi složitý, nevděčný úkol - úkol důležitý pro civilizovaný svět. Důležitý pro demokracii, pro naše bezpečí.
Také bych raději viděl peníze někde jinde a neviděl umírat lidi, natož naše vojáky. I proto se sociální demokracie zasazuje o racionální redukci misí. Ale jsou také vyšší principy - mravní i politické ... ty, jak vidno, Haló novinám nevonějí. Jó, to když byla v Afganistánu sovětská vojska, to se to jináč psalo, že? To bylo teprve to správné dobrodružství! To byl ten správný socialistický realismus!
Ještěže čtení Haló novin není povinné. Ale kdo ví, čeho se ještě dožijeme. Druhého dílu Čuka a Geka, snad už ne.
P.S.: Při jednání o misích na poslaneckém výboru pro obranu se komunističtí poslanci zdrželi hlasování. Tak nevím, kdo je vlastně „ostře proti“.
