Znám známé a ti známí zase mají známé a ti jejich známí mají syna a ten syn vládne devíti jazyky. Pěti z nich se domluví jako rodilý, čtyřmi hovoří na běžné profesionální i turistické úrovni, ale tak, že i rodilí nositelé oněch čtyř jazyků mají problém odlišit, jestli se jedná o cizince, nebo o domácího, který napodobuje (ale špatně) cizince.
Výhodou toho hocha, který si prý jen tak z nudy přibírá v létě vždy učení dalšího jazyka, aby se domluvil s kamarády z nově poznaných zemí, je, že není gramotný jen ve své vlastní zemi. Je gramotný i v mnoha ostatních krajinách. A to nejen v devíti. Takovou angličtinou se hovoří coby mateřským jazykem na jižní i severní polokouli, na východě i na západě. Také němčina ovládá pořádný kus Evropy. Ani španělština s italštinou není k zahození, a co teprve ruština. Bez znalosti čtení a psaní se dnes už neobejde asi nikdo. Vynecháme-li téměř ztracené indiány v tropické jižní Americe, původní obyvatele Austrálie a mnoha tichomořských ostrovů, či některá území v Africe. Možná jim můžeme závidět, že nemusejí být gramotní v našem smyslu slova.
Ale my jsme Evropané, navíc Češi a bez čtení a psaní jsme nahraní. Nepřečetli bychom si novinové zprávy, nevěděli, co se stalo a hlavně co se stane. V televizi a rozhlase by nám sice leccos řekli, jenže občas se tam i píše. A to bychom byli opět nahraní. Snad jen rádio by s námi kamarádilo a my s ním.
Ale bez psaní a čtení se vlastně neobejdeme u většiny každodenních činností. Neznáte čísla? Nespočítáte si výplatu, zbytek peněz v peněžence, nevíte v obchodě, na co máte a na co ne. Nezavoláte přátelům, protože nevytočíte číslo a ani si ho neumíte zapsat, či dát do paměti telefonu. Nepřečtete si SMS. Nevyhledáte informaci na internetovém vyhledávači. Nepodáte žádost o prominutí daně, protože ji nenapíšete. Nepřečtete formulář. A nenajdete ani finanční úřad, protože si nepřečtete názvy ulic. Nedostavíte se k soudu, který vás dostihne, že naplatíte daně (nevíte kolik) a penále za zpoždění neplacených daní. Protože si nepřečtete, co vám píší v obálce s modrým pruhem. Pravděpodobně vás ani nenajde doručovatelka, protože na schránce není vaše jméno. Jen tři křížky (ani nevíte, že jsou tři, protože neumíte počítat). Jsou možná čtyři – ale kdo vám to ověří.
Gramotní být musíme. Bez gramotnosti, jež se každoročně slaví 8. září, to nejde. Tedy, jde, ale s problémy. Možná, jak také vidno z uvedených příkladů, i negramotnost má něco do sebe. Nedostihne vás gramotná spravedlnost.
Mladý muž, kterého jsem zmiňoval a chválil za jeho mnohojazyčnou gramotnost, to má snadnější. Toho mohou honit za neplacení daně ve třech čtvrtinách planety. Oznámení v obálce s pruhem (někde modrým, někde třeba nemodrým) si totiž přečte. Je gramotný, kam jeho noha vstoupí. Když bude řádně platit daně všude tam, kde se domluví, může devětkrát oslavovat Mezinárodní den gramotnosti.
