131 let ČSSD: oživení, které neskončilo na ARO

     Vloni si Česká strana sociálně demokratická připomněla 130 let od svého vzniku. Politická organizace, kterou komunisté na čtyřicet let vymazali z politické mapy této země, letos načíná další stotřicítku svých dějin.

     Nejde jen o to, že se jedná o nejstarší stranu v našich zemích a na evropském kontinentu. Zajímavým bodem jejích dějin je především etapa po roce 1989. Pokud si pamětníci těch dob vzpomenou, byl počátek 90. let poznamenán vznikem ne desítek, ale snad stovek politických stran a hnutí. Současně i obnovou, nebo snahou o obnovu nejedné ze stran, které zde působily v meziválečném období a v omezeném počtu i po roce 1945. Snad každý politický názor, každá profesní skupina ve znovuobnovované demokracii po pádu komunismu měly svou partaj.  

     Pohlédneme-li zpět, současná politická scéna České republiky je tvořena stranami, které snadno spočítáte na prstech jedné ruky. Kdysi slavní a mocní národní socialisté, agrárníci přetváření do strany zemědělské a další a další uskupení se ztratila do konce 20. století z jeviště i hlediště.

     Česká sociální demokracie však zůstala. Jedná se svým způsobem o celosvětově výjimečnou záležitost, kdy se zcela zapomenutá (byť v omezené míře fungující v exilu) politická organizace dokázala z hluboké tmy během šesti let vyšplhat až na samý vrchol českého politického pohoří.

     Proti jejímu úspěchu hovořilo ledacos – řada společenských organizací podobného dějinného významu se po nadšeném obnovení vrátila zpět na dno, nebo v podstatě jakž takž přežívá. V Československu a posléze i v Česku chyběla historická návaznost, lidé spíše toužili po novém, neokoukaném.

     Sociální demokracii se podařil husarský kousek, kdy dokázala po letech boje o místo na pódiu nabídnou i něco jiného, než staročeské fangličkování a vzpomínání na staré zlaté časy a masarykovské projížďky lánskou oborou. Vzestup sociálních demokratů je pozoruhodný i v evropském rámci, kdy se strana stala respektovaným partnerem evropských sociálních demokracií a nekomunistických levicových stran.

     ČSSD není seskupením ideálním, tak jako ideální není demokracie, kapitalismus a naši přátelé, či kolegové v zaměstnání. Ale také není mrtvým útvarem v Mrtvém moři. Něco obdobného dnes téměř nenajdete v politické sféře kteréhokoli státu v Evropě a na světě. Resuscitace řady stran v bývalé komunistické východní Evropě s návazností na slavné dějiny jednotlivých zemí skončila fiaskem a opětovným zapomenutím. A v byznysu bychom také jen obtížně hledali výrobek, který se po desítkách let úspěšně vrátil na pulty obchodů, a zákazníci si ho vysoce oblíbili.