Nikdy by mě nenapadlo po napsání a zveřejnění blogu ,,Holítko,“ že se při svém psaní ještě někdy dostanu do intimní blízkosti ženského přirození, kdybych nesledoval nedávno tzv. tematický večer na evropském kanálu televize ,,Arte,
Dlouho jsem měl za to, že tzv. sexuální revoluce ,,na západě“ byla součástí studentských bouří v Paříži a skoro současně také v Německu v roce 68 i pro nás památného, ale u nás památného bohužel trochu jinak. Dále jsem se domníval, že u nás v Čechách je tato revoluce právě teď v plném proudu, což je pravda nyní už jen poněkud částečná.
Řekněme si zcela otevřeně, že pro nás muže je u žen nejvyhledávanějším místem jejich přirození, což je přirozené, tak jako tomu z 99 procent v celé říši života mezi dvěma různými pohlavími je a bez kteréhož dění by žádného života jak známo na zemi nebylo. Po večeru na ,,Arte“ ale zjišťuji, že jsme se se západem ruku v ruce opozdili o celé tři tisíce let. Tak dlouho prý už trvá příšerná tradice, zbavovat ženy na mnoha místech na světě části jejich přirození, tedy vulvy, jak zněl název tematického večera a nyní mého blogu.
Tematický večer na Arte začal filmem ,,Wüstenblume,, - ,,Pouštní květina,,. Květinou byla žena Somálka, která utekla ze své vlasti a žila potom šest let ilegálně v Londýně. Nejdříve jsem myslel, když jsem si film poznamenal, že se bude jednat o něco podobného jako film o americké ženě, která se vdala za iránského lékaře a odstěhovala se z lásky, na jeho naléhání, s ním do Iránu, kde se on proměnil na syna své země se vším všudy. Rozvést s ním se potom mohla, také se vrátit do Ameriky, ale bez své desetileté nebo dvanáctileté dcery. Film je tedy o dramatickém útěku matky s dcerou ze země, kde vládne tvrdý z pohledu Evropana nepochopitelný muslimský patriarchát.
Film ,,Pouštní květina,, má s předchozím filmem společné ,,jen,, to žalářování žen v muslimském světě. Jinak se týká jiného v některých zemích muslimského světě velmi rozšířeného zločinu, kterým je, už po dobu úděsných tří tisíc let mrzačení žen a ničení jejich plnohodnotného života. Při scéně, kdy je tříleté děvčátko zbavováno části svého přirození jsem utekl od televize a na konci filmu, kdy toto děvčátko, jako světová hvězda modelingu, mluví na shromáždění OSN a vyzývá k pomoci proti tomuto zločinu na ženách, jsem zase při záběrech na plačící delegátky shromáždění musel plakal s nimi.
Vulva je sice na straně jedné nejvyhledávanějším místem pro muže na ženách a pro ženy místem do poslední chvíle skrývaným, ale na straně druhé je také bohužel pravdou, že toto místo muži nejvíce žádané a ženami nejvíce skrývané se stalo nejjadrnější nadávkou i kletbou ve všech jazycích snad opravdu všech zemí světa, nejvíce ale v těch, s licoměrnou katolickou morálku.
Vzhledem k pravidelným měsíčným periodám žen se stalo ke všemu místem i domněle ,,nečistým,“ takže třeba čeština si vynašla pro toto období žen hrozné slovo, připomínající kout bytu pro neuklizené harampádí, při jehož vyslovení klopí ženy stydlivě své oči nad mužskou hrubostí. Ženy dokonce vedeny nesprávnou a nedostatečnou výchovou, toto místo na svém těle jako nečisté akceptují a tím svoji vulvu málo znají a považují ji za nehezkou.
Tak se stalo, že muži přirození své, považují zcela neprávem za hezčí a také si s ním po celý život rádi hrají. Kdyby dovedli ocenit i krásu pohlaví opačného, možná, že by si tím jejich, spontánně hrály rády více i ženy, což by se jim určitě velmi líbilo. Muži ovšem zamlčují, že jejich chlouba se týká jen té vojenské parády, která dlouho netrvá. Jinak je obraz jejich přirození docela ubohý, vzbuzující u žen v případě žádosti často oprávněnou lítost a v případě jejich zaneprázdnění i smích.
,, Pouštní květina,, je krásný název smutného filmu. Ten název je krásný i smutný zároveň svým dvojím významem. Krásu i smutek filmu charakterizuje žena, která opravdu v poušti osamělosti mezi všemi ostatními ženami podivného světa, ze kterého přichází, jako květina v poušti upozorňuje především svou vnější krásou na skryté zmrzačení svého těla, které jí jako dítěti bylo způsobeno. Způsobeno krutým bezohledným zvykem, který si muži zavedli pro svoji potěchu a své nebetyčné sobectví.
Hlavní příčinou tohoto často nábožensky zastíraného ,,zvyku,, je ale ve skutečnosti zbabělost a strach mužů z nevěry žen. Je to i strach z vlastní neschopnosti si ženu získat, aby přirozenou cestou žena nevěrná nebyla, přičemž jsou ženy samy vybaveny dostatečným počtem zábran přírody, aby nevěrné nebyly. A to poměrně po dlouhý čas. Hlavní zábranou jsou děti o které se musí starat a s nimi spojené hormonální uspokojení a následná životní vyrovnanost, čehož muži, sami potom k nevěře své, rádi využívají. V muslimských zemích si dokonce zavedli právo míti více žen, což není vlastně nic jiného, než gigantická legální mužská nevěra, často neomaleně praktikovaná i v Evropě, zneužívajíce zde náboženské svobody a odluky náboženství od státu.
Tento blog není článkem zaměřeným proti muslimskému náboženství. Autor článku ,,Vulva,, si váží a respektuje přirozenou potřebu svobodné víry jakéhokoli náboženství. Bylo by také licoměrností článku nezmínit se o jiného zločinu, týkajícího se církve katolické a to je po mnoho let zastíraný a promlčovaný mor pedofilie, ničící jak ženy, tak i muže nikoli na těle, ale na jejich duši po celý jejich život. Přiznejme si také, než vyhlásíme další křížovou válku, že mrzačení žen je v mnoha muslimských zemích nelegální a přivírání očí v takových zemích nad tímto zločinem státem, je zase ve společenství s přivíráním očí státem v zemích převážně katolických nad zločinem pedofilie.
Bohužel to není všechno. S rozšířením Evropské unie a Evropy bez hranic souvisí i dramatický nárůst prostituce a s ní souvisejícího skrytého, a to bez nadsázky, otroctví žen v Evropě. Zde se ,,vyznamenalo“ především Německo, které jako jediné absurdně uzákonilo prostituci jako legální zaměstnání. Absurdita této právní novoty spočívá hlavně v tom, že se týká i zákona ochrany dětí před zaměstnáním, protože jeli dovoleno nezletilé částečně už v 16 letech zaměstnávat, je také potom legální, aby děvčata od 16 let provozovala ,,sem tam“ prostituci. Jak se to má s nezletilostí těchto děvčat je mi ale záhadou. Že se v tomto ,,zaměstnání,, dává těžko výpověď není žádným tajemstvím, to ví každý rozumný člověk. Každý rozumný člověk ví i to, že prostituce je stejnou šikmou plochou jako marihuana a jiné drogy, alkohol nevyjímaje.
U filmu ,,Pouštní květina“ jsem jednou utekl od televize a podruhé se nestyděl za své slzy.
Utíkat před tím, co jsem nechtěl vidět a o čem napsal, správné není, ale za své slzy se v tomto filmu zobrazujícím úděsnou skutečnost na naší planetě, ještě dnes v našem století, se myslím nikdo stydět nemusí.
