Vyjádření otce Barbary Mudr. Jana Hulíka k odvolání opatrovníka proti Usnesení Okresního soudu umožnit otci neasistované návštěvy u své dcery v dětském domově Dvůr Králové ze dne 23.11.2015a k přílohám opatrovníka
V rozhovoru pro časopis Reflex ze dne 15.října2015 na str. 38 říká ředitel Úřádu pro mezinárodně-právní ochranu dětí Judr. Kapitán, pisatel výše jmenovaného odvolání následující –
Citát:
,,Často vídáme selhání aktérů,nejčastěji rodičů a přesto,že k jejich selhání došlo nabízíme jim pomocnou ruku,ale oni se prostě nechtějí nechat vést.“
K této poněkud šroubované větě Mudr. Hulík podotýká
- Ne vždy selhávají oba rodiče jako při rozvodu manželství ne vždy oba manželé mají na rozvodu vinu. Toto je klišé,které připomíná kamenování často nevinných žen v arabském světě.
- Judr.Kapitán podal pomocnou ruku matce o které věděl,že je duševně nemocná a že právě proto bylo dítě,které měla v péči,svěřeno do péče otce.Judr. Kapitán dokonce matce radil, jaká opatření musí udělat,aby dítě soudně otci svěřené mu nemohlo být vráceno.Byl to Judr.Kapitán,který poradil matce,že při případném pokusu otce si dítě odvézt se dcera Bára má bránit a to všemi prostředky.
Z toho vyplynulo dnešní chování Barbary,že když otce vidí,dělá hysterické scény,čímž je otec hrubě urážen a špiněn před přítomnými,jako někdo kdo Báru týral a z něhož má oprávněně panický strach.
Nikomu, kdo se případem Báry zabývá jěště nedošlo,že takto se chovající dítě musí mít hluboké dlouhotrvající zážitky týraného dítěte,ale ono si po celé dva roky, kdy bylo v péči otce na něj nikdy nestěžovalo a u psycholožky paní Navrátilové v Břeclavi ho vyobrazilo jako hodného medvídka.
Pomocná ruka Judr. Kapitána tedy vždy sloužila a slouží proti nevinnému otci a proti nejlepšímu zájmu dítěte se kterým se on ohání.Tím že Barbara nechodila od únosu do školy s čímž Judr. Kapitán souhlasil,prodlužoval dobu a velikost spisu,aby zakrátko byl tak obsáhlý,že se jím nikdo nechtěl podrobně zabývat a soud, především ten Krajský,spis četl čím dál tím méně.
- Nepoctivé jednání Judr. Kapitána šlo tak daleko,že zamlčel setkání s otcem v jeho ordinaci,kterého byl přítomen pracovník sociálního úřadu pan Zierling z Rakouska a spolupracovnice, dnes přítelkyně Dr. Hulíka paní Silva Crlíková,která si jako bývalá kamarádka z dětství s Judr. Kapitánem tyká.Tato důvěrná známost se spolupracovnicí doktora Hulíka a prohlídka bytů jak Dr. Hulíka tak i sousedního bytu jeho spolupracovnice mohla přesvědčit ředitele Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí v Brně o tom,že vše co Barbara o otci říká po únosu je smyšlený nesmysl,který jak matka tak prarodička dítěti nasadily do hlavy.
Z napsaného tedy vyplývá, že neselhal otec,ale totálně Judr. Kapitán a jeho selhání hraničí dokonce se zneužitím pravomoce veřejného činitele,což otec nechá později prověřit.Judr.Kapitán na sebe v Reflexu prozrazuje,že by rodiče rád vedl.Zapomíná ovšem na to ,že k tomu aby mohl někdo někoho někam vést,musí vědět, odkud a kam.Tak jako chirurg než se chopí skalpelu, musí vědět přesně diagnózu pacienta,aby neamputoval zdravou končetinu.Tak svědomitý ovšem Kapitán není a otec se domnívá, že vědomě nebyl a proto se pokouší amputovat toho zdravého rodiče a do té doby zdravé dítě ponechává nemocné matce, čemuž udělá přítrž až soudní psychiatr který matku vyšetřil. Otázkou zůstává proč to Judr. Kapitán udělal, ale to zůstane také předmětem pozdějšího šetření.
Paní Mgr. Jetelinová z Úřadu Judr. Kapitána chce podpořit otce v setkání s dcerou tzv. asistovaným kontaktem, při kterém by se Barbara prý citila bezpečná a o schůzce by prý mohla být podána i zpráva.
Ačkoliv dosud neexistuje jediného důkazu,že by se kdy Barbara u otce cítila v nebezpečí, je otec takovýmito návrhy opětovně urážen a ponižován.
Jak se o bezpečnost dítěte staral opatrovník, než byla Barbara soudem oddělena od matky a poslána do krizového centra, už víme.Nezletilá navštěvuje s matkou po nocích hospody,tančírny,matka souloží za přítomnosti dítěte se svými chlebodárci a vozí dítě v podnapilém stavu autem a když jí dojde benzín, i s dítětem v noci auta stopuje.
Úřad však nadále předkládá soudu nutnost asistovaného styku otce s dcerou,protože je přesvědčen,že se dcera v jeho přítomnosti necítí bezpečně.
Co se týče zpráv,které Úřad Judr. Kapitána přikládá ke svému odvolání má otec za to,že se velmi podobají zprávám uličního výboru minulého režimu a popisují detaily,jako je nemohoucnost otce otevřít si branku ústavu nebo maji budit dojem o otcově zhíralosti,když se zmiňují o zahlédnutí obrázku v otcově fotoaparátu,kde přítelkyně otce vaří v zástěře bez kalhotek.
Otec si proto myslí,že jakýchkoliv zpráv o návštěvě své dcery nebude soudu třeba,protože říkají jen něco o úrovni opatrovníků jak na Úřadě v Brně tak i v Dětském domově a nikoli o pochybení otce a jeho výchovných schopnostech.
Nakonec si otec dovoluje vyslovit domněnku, že se Judr.Kapitán ve zmíněném rozhovoru v Reflexu sám sebe i svůj Úřad charakterizuje,když mluví o judikatuře Evropského soudu pro lidská práva a zdůrazňuje,že při ochraně práv dětí se musí dávat přednost biologické vazbě.Kdyby tomu mělo být prý jinak,bylo by to svinstvo.Tedy jinak řečeno, ten kdo by tak činil by byl prosím kdo ...... ?
To nechť si soud a Judr. Kapitán doplní sami.
S pozdravem
Mudr. Hulík
