Stomatologie.

V Česku člověk neví,  jedná-li se o vědu o zubních pastách nebo obor lékařský, týkající se ústrojí  kousavého, tedy zubů, obojí  je možné. U chirurgie je to jasné, nikoli tak už u gynekologie, jinak lékařství  ženského. 

Slovo ústrojí se používá  ještě k jinému ústrojím lidského těla a to  k činnosti ještě zásadnější než jsou  zuby, protože zuby ten život přes to kousání stravy potom už jen udržují. Podle jejich počtu dobře, nebo méně dobře. Kdo je nemá už vůbec,  má hlavně v Česku o starost méně ale stomatologové, tedy zubní lékaři se na sebe potom divně koukají, protože se  začnou podobat domorodcům na Velikonočních ostrovech, kteří  si porazili všechny stromy a potom se neměli  před sluncem kam skovat, dokonce si  už nemohli udělat ani tu lodičku, aby si mohli chytit nějakou tu rybičku.

Měli ale štěstí, protože je na paluby svých lodí nezřídka vzali velrybáři, kteří  jim řekli, že malé ryby jsou jen malé ryby a samá kost a že jen velké ryby co mají velké bílé zuby jsou ty pravé ryby. Velrybáři nemusí nic studovat, stačí když mají velké lodě, protože v Česku žádnou licenci nepotřebují . V podstatě nic nemusí umět, protože  prodávají  jen práci stomatologů a tu lidé  pokládají u velrybářů za velice cennou a kvalitní, protože za co se musí platit tak říkajíce na dřevo, musí mít kvalitu nejméně toho dřeva a každý samozřejmě čeká, že to bude to dřevo ořechové. Že mají všichni lidé u nás dávno na mnohé předplaceno,  velrybáře vůbec nezajímá a lidi v podstatě také  ne, protože už mají toho čekání v čekárnách  u nějakého špinavého akvária  nebo ploché televise s Bakšišem akorát dost . Hlavně si myslí, že když si zaplatí, tak to bude držet jako víra v Alláha a hlavně to nebude bolet a nemusí se čekat. Jenže každá svědomitá nastávající maminka chce mít hlavně zdravé miminko a trochu bolesti  ji přitom vůbec nezajímá. On se porod také nedá urychlit, jinak to je s rizikem spojené. Také u zubaře tomu není jinak. Zcela absurdní  je, když pacient s bolestí zubů musí přijít jen ráno, jinak na něj čas není. Žádný doktor nikoho zbytečně netrápí  a to ani tehdy ne, když je za svou práci mizerně placen, jako tomu u nás často je a to hlavně u tzv. stomatologů, jakoby oni opravdu  prodávali jen nějaké laciné zubní pasty.  Uplácet lidi koblihami v jakékoli podobě je nemravnost, která se u nás stala bohužel pravidlem nebo dokonce zásluhou. Velrybáři se smějí, určují pravidla, kdy se bude zvonit a lidé k nim chodí  jako do kostela na bohoslužby, kde svaté obrazy nahrazují svítící bílé zuby v úsměvech plakátových modelek. A na takové zuby u velrybářů lidé věří jako na Panenku Marii s jezulátkem.

Podle nejnovějších ,,výzkumů“ našich sociologů byli lidé u nás rozděleni do šesti kategorií. Podle stavu zubů jsou ale u nás kategorie lidí jen tři. Do kategorie první, velmi malé patří lidé, kteří mají zuby zdravé a zubního lékaře nepotřebují. Kategorie druhá je daleko větší, ta zubního lékaře nutně potřebuje a žije v neustálé nejistotě, aby našla ,,toho pravého.“  Třetí kategorie je si s tou druhou velmi podobná s tím rozdílem, že jí chybí už spousta zubů. Tato třetí kategorie má tzv. podkategorii a to jsou lidé, kteří již resignovali.  Všem třem kategoriím je společné, že podléhají nevyvratitelným mýtům o zubech a zubním lékařství. Pominu dnes ty mýty, které patří do harampádí socialismu o tom, že práce spojená se vzděláním nic nestojí a podobně. K tomu patřilo, že cena zubní výplně se řídí podle toho, co se do zubu dává. Protože zubní výplně ze zlata se už dávno nedělají,  nehraje materiál v ceně za ošetření prakticky žádnou roli a řeči o dražším a lepším materiálu byly vždy jen pohádky vynucené naprosto nehorázně nízkou cenou za zubní ošetření. Lhali zubaři, lhali pojišťovny a teď lžou velrybáři svými billboardy a o tom, že za ně jako nelékaře nese někdo zodpovědnost za ošetření. Nemá ji nikdo ani ministerstvo zdravotnictví, které vydalo povolení k výkonu tohoto oboru lékařství lidem, kteří studovali podobně jako se studovala práva svého času v Plzni.

 Je tomu už dlouho , kdy jsem psal své první blogy o zubním lékařství po tom, když jsem přišel do České republiky. Od té doby se nezměnilo skoro nic. Jen to, že u nás existují už velmi moderní ordinace  se zubními lékaři, kteří už všechno umí, problém je ale v tom, že pojišťovny platí stále jen ty zubaře z doby kamenné a ty z doby dnešní technologie si lidé musí platit sami a málo kdo na to má, nebo za zuby to nechce dát, dovolená a auto mají přednost. Tam to předražení za nesmyslná auta nevadí. Když vynecháme ty předražené velrybáře i když musíme uznat, že jejich moderní ordinace to svoje také stály, tak většina lidí u nás zubaře s  kvalitním ošetřením a zubními náhradami, se kterými by se dalo bez problémů všechno  jíst a které neslouží  jen k dekoraci na svatbách pohřbech nemají. Je to velmi smutné, jako stále mnohé u nás, i když se nedá říci, že jsme stále tak zaostalí, jako tomu bylo v době bolševického primitivismu a bezohlednosti. Je třeba ale o všem psát tak, jak to je a nezamlčovat, že na tom kdysi ,,zlatém“ západě je stále vše ze zlata. I tam si dnes musí lidé dnes připlácet, třeba na pokrytí korunek keramikou na zadních zubech nebo dokonce i na vnitřní straně  zubů předních, nebo za ty pro mne neslavné bílé zubní výplně, které si svoji slávu a ojedinělost podle mého nezaslouží.

 A tak jsme zase u těch tzv. bílých ,,plomb,“ které jsou všeobecně považovány v zubním lékařství za velký pokrok. Já osobně je za žádný velký pokrok nepovažuji, spíše v případech nové ,,zbožnosti“  moderní stomatologie z část i za  pohromu, protože se zdaleka svou pevností a kvalitou zhotovení těm ,,starým“ amalgámovým nevyrovnají. O těch ale lidé u nás nevědí, že se u nás totálně fušovali a přesto je většina lidí má dodnes a bez nich by lidé ty zuby už dávno neměli. Myslím, že by tento fakt pro jejich obhajobu mohl stačit. Zcela jinak je tomu s výplněmi bílými. Ta když není pečlivě dobře udělaná, tak ten zub nemá šanci o mnoho delší než falešné ,,adidasky.“Ty amalgámové plomby  se čistě esteticky těm bílým nevyrovnají, ale ony  být  černé nikdy neměly. Černé byly jen proto, protože nebyly u nás nikdy hotové. Chybělo druhé sezení, ve kterém se měly dokončit, vyleštit a opatřit politurou. To se nikdy nedělalo a nikdo dodnes neví, že se to dělat mělo. Brambory by se nikdy nestaly tou mnohotvárnou pochoutkou jakou jsou dnes, kdyby se dále podávali balené v cukru jako ve svých počátcích v Evropě. Na amalgámové výplně je dodnes v Německu platná tříletá záruka, která byla ale zbytečná, protože ty dobře udělané držely a chránily zub před pokračováním zubního kazu třicet let. Na bílou výplň dne málo kdo dá  záruku a opravdu  mnohé, ty dnešní bílé by letěly v každé fabrice do bedny na šrot. Já nechci bílé výplně zatracovat, já chci jen přispět k tomu, aby lidé v té stomatologii, tedy o svých zubech a o tom ,,zubařství“ více věděli.

K tomu tedy i to  následné. Amalgám je směsí třech kovů. Stříbra, mědi a rtuti. Bakterie, způsobující zubní kaz si s kovy vůbec nerozumí, doslova před nimi utíkají. Mají-li ke všemu ještě pod amalgámem málo vlhkosti, nemají šanci přežít. A protože se amalgám dobře pěchuje, tak není problém, aby tam ta vlhkost nebyla a zub při pěchování defektu nemusí být ani stoprocentně suchý, což šetří zubaři čas i námahu a tím je to i pro pacienta pohodlnější , když se vatové roličky nemusí  tak často měnit. Umělá hmota, kterou všechny bílé výplně jsou, jako materiál bakteriím nevadí. Je-li bílá výplň perfektně udělaná, nemá vlhkost šanci  dostat se i pod ní, ačkoliv se tak dobře pěchovat nedá. Perfektně udělat ale bílou výplň je na více poškozené ,,stoličce“ pracné a tím i časově dosti náročné. Musíme si také uvědomit, že více poškozený zub je otevřený do jedné nebo obou stran a to až k dásni, která už ,,plave“ na dolní čelisti ve slinách. Zub jde sice isolovat gumovou blánou, která se jmenuje ,,Koferdam,“ ale je to zase práce navíc a pacient není z tohoto opatření moc nadšený, protože vlastně dýchá dost dlouhou dobu, která je té práci adekvátní, pod gumovou ,,stříškou.“  

Nejlepším řešením u více poškozeného zubu je tedy metalokeramická nebo celokeramická korunka. Kde pojišťovny na korunky připlácí, jako třeba v Něnecku 50 %,  ( dříve 80 % ) je to opravdu nejlepší řešení a na velmi dlouhou dobu jistota si zub uchovat. U bílé větší výplně je naopak padesátiprocentní jistota, že se zub dříve nebo později ,,rozsype.“    

 V Americe ve snaze se vyvarovat reklamacím a nehorázným soudním rozsudkům se při každé výplni zub umrtvuje s následným výplní kořenů. Pacient i doktor má potom jistotu, že zub nebude ,,zlobit“ ale výplň zubu i s kořenem nebo kořeny stojí  potom 1500 až 2500 dolarů ! Nad takovou komerční ,,vymožeností“ jsme my studenti v Německu kroutili hlavou, protože se nám zdálo, že se to příčí  poslání, pro které jsme na té universitě studovali a byli proto rádi, že v té Americe nejsme. 

 Faktem ale je, že vše nejmodernější  týkající se techniky i materiálů přichází z Ameriky, ale méně se už ví, kdo ten pokrok ve vývoji zaplatil. Byli to chudáci američtí pacienti, kde je ošetření zubů tak drahé !

 K tomu  perličku, týkající se zase materiálu z Ameriky, která způsobila revoluci v ošetření zubních kořenů, které špatně vyplněné způsobují  ty neslavné váčky  na špičkách kořenů zubů, vedoucí k otokům, karikovanými šátky kolem hlavy. Jak známo, kořeny zubů mají často divotvorné tvary. Takové kořeny bylo prakticky nemožné stoprocentně vyplnit. Co zůstalo nevyplněné, stalo se eldorádem pro baktérie. Hnis, jeho vypouštění skalpelem a antibiotikové protiůtoky byly potom pokračováním těch šátků kolem hlavy. Amerika zase pomohla. Tou perličkou je, že ta pomoc přišla z neočekávané  skoro neuvěřitelné strany. Pomohlo americké námořní dělostřelectvo ! Nevěříte ? Tak poslouchejte dál.

 Posledním ,,zázrakem“ metalurgie byla ocel, která umožnila stavět ,,mrakodrapy“ a ocelov0 mosty přes řeky, a zálivy moře, kterém obdivujeme do dnešního dne, protože vynález oceli je starý sto let. Jenže sebelepší ocel na divotvorné tvary kořenů zubů nestačila. Ulomený nástroj na čištění zubních kanálů znamenal extrakci zubu. Nechat ho tam i se zubem a ještě to třeba pacientovi  zamlčet, byla čístá nedostatečná pro zubaře třikrát podtržená !

 Co ted´ ? Nikdo nevěděl a tak ti snaživý zubaři celá léta instrumenty lámali a ti ostatní plnili kořeny jen tam, kam to šlo s častými popsanými následky. I těm největším dentálním firmám se nevyplatilo pro zubaře vymýšlet nějakou ,,zázračnou“ slitinu, která by dokázala překonat zákoutí přírody na zubech. Existuje ale skupina lidí, která má skoro neomezené možnosti.

Nikl spojený s titanem v nejdříve utajované technologii se stal tím zázrakem. Na co tenhle materiál americké námořní dělostřelectvo potřebovalo já nevím. Třeba nám to někdo řekne. Vím ale to, že když tihle chlapci něco nutně potřebují, tak na to peníze dostanou. NASA je proti nim jen tím způsobným dítětem, které často nic nedostane.

No a ti ,,dentálisti“ po tom hned skočili, protože právě tuhle slitinu celá léta potřebovali a neměli. Vymyslet k tomu mašinky s elektronickým ukazováním, kde se  nelámající se,, jehla“ právě nachází bylo jen hrou pro dobře placené inženýry, kteří vždy byli k disposici. Jenže i ty jehly z tohoto zázračného materiálu měli své mušky. Oni se při delším používání mohli také zlomit a ani nejlepší mikroskopy nepoznaly, kdy se čas předpokládaného zlomu přiblížil. Řešením byla opravdová hračka. Řekněme, že se vypozorovalo, že se po dvacátém použití zázračná jehla zlomila taky. Tak se na jehly navlékly límečky v podobě  kopretiny s deseti lístečky. Po každém použití se jeden lísteček utrhne. Po desátém utrženém lístečku se ta ,,zázračná“ jehla zahodí a zubař i pacient májí jistotu, že se nic nestane.

Zbývá jen dodat, že mašinka i s jehlami stojí v základním vybavení 2 500 euro. Podle mého názoru, proti trápení, které nedostatečně vyplněné kanály způsobovaly až k vzácnému ohrožení života pacienta, nestojí mašinka se zázračnými jehlami nic.

Od pravdivé pohádky o zázračných jehlách zpátky k amalgámu. Amalgámové zubní výplně se dnes nedají dělat, protože tento materiál ze všech ordinací zmizel, ale nikoli proto, že by ho někdo zakázal, ale proto, aby ho lidé nechtěli a neměli možnost amalgámovou výplň zubu dostat, když pojišťovny nejen u nás ale i v Německu a Rakousku tvrdošíjně na trestuhodně nízkých tarifech za ně nechtějí platit to, co by měly.   

U zubních náhrad zase pacienti často zapomínají, že za zubním lékařem je laboratoř se schopnými techniky a drahými aparaturami, tedy zase moderní technologie pro moderní zubní náhrady.

Nikdo nemůže popřít, že ve vyspělejších zemích, ke kterým Česká republika dnes bezesporu patří na drahé operace a ošetření pojišťovny peníze mají  a to i když si lidé to zdraví kouřením a alkoholem sami ničí.

Naši lékaři  dokázali  vždy držet krok se světovou špičkou, dokonce dnes znovu tu světovou špičku spoluvytvářejí.  Některé ,,bolševismy“ i v té tradiční medicíně stále ale ještě přetrvávají. Nedostatečné informování pacientů bez zbytečného vyptávání a vlídnost k nemocným, ačkoli karikatura z filmu ,,Vesničko má středisková“ - ..a otáčečet se můžeš ? .. tak vidíš, netoč jen hlavou a otáčej celým tělem, končící ,,dobrou radou“ jet do Pelhřimova se podívat na krematorium, už asi své oprávněné místo u nás nemá.

Ta stomatologie je ale stále více jak z poloviny u nás tím lékařským mouřenínem  vzadu, i když také tady si začala podávat ruku s různými stinnými stránkami EU. Třeba právě v tom tažení proti amalgámovým výplním zubů, které nemá žádné oprávnění.  Amalgámová výplň zubu je právě tak málo jedovatá, jako potraviny v plechovkách a neuvěřitelná trvanlivost potravin, chlebem počínaje a uzeninami konče.

Tento blog není žádným vlajícím praporem pro něco, nebo proti něčemu. Má být jen informačním materiálem pro ty, kteří mají zájem o stomatologii více vědět a proto budou mít zájem tento blog číst.  

Nakonec si nemohu odpustit trochu populistického humoru.

Lidé nevolte někoho, kdo Vám dobře nezaplatí zubaře i jiné lékaře a jehož jen jeden den starou koblihu už neukoušete.“