Pravý sourozenci jsou jen ti z jednoho vajíčka. Těm je možno závidět. Ti ostatní jsou různí lidé, kteří jen vyrůstali v jedné rodině. Mají sice společného otce i matku, nebo jednoho s obou, ale jinak nic.
S přibývajícím věkem se od sebe většinou vzdalují jako planety v kosmu. Tím kosmem je život. V dětství mají zaručeného kamaráda nebo kamarádku,, ale i tam to jen začíná a za pár let končí. A to i kdyby byli rodiče svatí a dělali co mohli. Nejen že mají starosti sami se sebou, myšleno i s tím druhým rodičem, ale zcela a spravedlivě se orientovat na různé lidi, kteří jsou jejich dětmi je nemožné, k čemuž bohatě přispívá i různorodost povah a tím i názoru rodičů. Sourozenci brzy poznají, s čím na kterého z rodičů jít a u kterého je možné dostat většího zastání. Je lépe si to přiznat než to popírat, nebo si třeba něco nalhávat. Většina sourozenců mi dá za pravdu, budou-li k tomu mít dostatek odvahy.
Nejhorší je, když jedno dítě je sobec a to druhé dobrák, jak se rádo říká, od kosti. Ten dobrák je chudák. Rodiče to většinou popírají, protože toho vidí málo. A ten chudák si myslí, že to tak musí být, zvláště když je mladší. Ani v dospělosti si potom nedokáže přiznat, že chudákem je, protože ten sobec to s ním umí. Jedinou záchranou je potom manželka chudáka nebo manžel chudinky, kteří tomu udělají přítrž a sourozence - sobce k nim nepustí. Dobráci i dobračky jim ale stejně budou telefonovat. Takové poloviční vysvobození se ale poštěstí málokterým chudákům. Většinou je sobci ždímají a když to není penězi, tak citově do konce života a oni ztratí nejen peníze, ale co je mnohem horší skoro navždy i sebevědomí. A bez zdravého sebevědomí je život životem v koutě.
Potom může pomoci jen psycholog, ale ten musí chudáka nebo chudinku nejdříve ,,odemknout,, a k tomu potřebuje od nich klíč. A ten mu oni nechtějí potom dát, protože to jsou chudáci dobráci a nechtějí, aby jim někdo sourozence haněl, protože by to odnesli i jejich rodiče a to oni by přes svoje dobrácké srdce nepřenesli.
Co dělat potom? Je jen jedna cesta. Snést bolest z toho, že bratr nebyl bratrem nebo sestra sestrou, jak to stojí v láskyplném evangeliu a najít si někoho jiného, komu oni potom své srdce a svou lásku můžou dát, protože dobrák nebo dobračka, aby mohli být šťastní, musí mít někoho, koho by mohli obdarovat.
Co říci na konec ? Že to s těmi sourozenci není nic nového pod sluncem. Nakonec i v tom evangeliu a dokonce i na začátku našich dějin se o takových sourozencích píše. Není třeba je jmenovat , všichni je známe.
Dobráci a dobračky se podobají tulákům v poušti a nevědí, že takových bezdomovců ryzích srdcí je jako těch větších zrnek písku v té poušti. Měli by se dát dohromady, nalézt jeden druhého, ale ne si navzájem stěžovat. To by bylo zbytečné, protože příběhy by to byly úplně stejné.
Teď mě tak napadá, jestli nejsou dobří sourozenci vlastně v každé církvi ? Taky mě k tomu napadá, jestli musí mít společného otce ?
Možná že by šlo na nějaké stránce na internetu založit společnost bratří a sester dobrých srdcí. Mělo by to ale jeden nebo více háčků. Jak poznat falešné sourozence a jak se vyhnout tomu, aby z toho nebyla čistá a nakonec neúspěšná seznamka ?
Největším nebezpečím vidím ovšem v nějaké sektě s nějakým novým guru, protože ranění jsou někdy bezmocní.
