Miluji od dětství boty. Protože dámské boty mají více možných variant a móda mě zajímá, miluji především boty dámské.
Myslím, že je v dnešní době nejvyší čas něco o botách říct. Není většího modního diktátu než jsou boty. Oni už jsou totiž málo kdy elegantní a jiné se nedají koupit. K této mizérii se přidaly tzv. Daychmanky nebo prostě trhovky z vietnamských stánků. Z jedněch bolí nohy ty druhé nic nevydrží.
Mizerie bot začala v letech sedmdesátých a já tehdy myslel, že jde o módní vlnu která pomine. Jenže nepominula a od té doby zaneřádila módu bot tak, až ji zničila. Módní návrháře bot řadím vedle rasistů ke kategorii lidí které nenávidím, i když považuji nenávist za ten nejhorší program. S rasisty mají mnoho společného, protože jako oni se považují neoprávněně za výlučné osoby, ačkoli mají primitivní demagogickou ideologii spočívající v tom, že co se líbí jim se musí líbit všem.
Začalo to rockovými zpěváky a první byl myslím božský Elvis, který přišel s těmi několika centimetrovými podrážkami. Tomu bych to ale odpustil, protože byl opravdu výjmečný. Další po něm ho kopírovali i s těmi podrážkami. Potom přišla doba koncertů s masovým hysterickým publikem a modní návrháři kopírovali vše, co se na jevištích před kvílejícími davy objevilo. Zůstaňme ale u bot.
Lidé se začali obouvat do kopyt a bylo jim úplně jedno jak vypadali. V sedmdesátých a osmdesátých letech zkončila móda elegantních bot. A protože zmizely elegantní boty, přestali se lidé i elegantně oblékat a dnes nosí skoro ke všemu drahé tenisky, pokud na ně ovšem mají. Modní navrháři diktují samozřejmě i barvy. Manželce někdo ukradl žluté střevíce. Už dva roky podobné shání ale marně. Žlutá u dámských bot přestala existovat, takže nemůže nosit šaty, ve kterých je více žluté barvy, protože k této barvě se hodí málokterá jiná a manželka nehraje hokej za Švédsko, aby si vzala ke žlutým šatům nebo kalhotám modré boty. Zajímavé je, jak se nemají rády žlutá s bílou i když by se mohlo zdát, že to jsou sestry. Pravda ale je, že sestry si v módě málo kdy rozumí a kradou si jedna druhé bílé blůzy,punčochy, někdy spodní prádlo a často černé boty, když mají stejné číslo.
Osmdesátá léta nepřežila skoro žádná italská menší továrna na boty. Když si dříve někdo přehodil nohu přes nohu na kterých měl italské boty, tak to bylo něco, jako dnes vyndat z kapsy zlatý Appletelefon, nebo nějaký ještě dražší, asi tak za dva tisíce euro nebo více, co umí možná už komunikovat s astronauty na oběžné dráze země a má už připravenou aplikaci na auta bez volantu.
Do výkladních skříní s botama jsem přestal už před mnoha léty nakukovat, kdy jsem ještě bláhově věřil, že módní návrháři dostanou konečně rozum. Ale je to čím dál tím horší. V pánské módě začali dokonce zvedat dole špičky u bot, asi proto, aby mužům vylepšili potenční siluetu, kterou vlivem přibývajícího stresu ztrácí.
Dámské boty se zase ukotvují špalky podpatků, aby se na nich ženy nemohli otáčet jako dříve, což je zase ke škodě jejich často fantastiského spodního prádla, které je vidět až potom, co ty špalky s řachnutím odhodí. Ale i potom ležící opuštěné na zemi dráždí muže asi tolik, jako dámské kolo s ozubenými kolečky a přehazovačkou vpředu i vzadu.
Já si teď často pouštím všechny díly Páteho, abych se mohl kochat tím, , jak chodily ti mafiáni, převážně Italové, dříve pěkně oblékaní. K ženě patří sukně a střevíce, né boty a k muži kšandy a kalhoty s vysokým pasem. At si říká kdo chce co chce, v tom se nedá dámská a pánská móda přebít.Samozřejmě látka musí být kvalitní. Ale to je dnes jako si chtít jít koupit mouku do větrného mlýna. Oni už pomalu nejsou obchody s pánskou nebo dámskou módou kde mají všechno. V nákupních centrech mají dnes všechno a nic. Do módy, nejen bot, se pomalu a jistě začal vkrádat maoismus.
Za elegantní ženy se dnes vydávají takové, co mají kalhoty jako trubičky podobné těm hořickým a k nim jehlové podpadky, což v celku přípomíná plameňáka bez vody. Muži potom vedle nich vypadají beze změny už tradičně jako strýc Karel ve filmu ,, Dnes jako včera,, který se teprve bude točit, až na něj budou peníze.
Ale všechno to má jednu úžasnou výhodu. Kdo se dokáže ještě dnes vkusně a elegantně obléknout, hlavně podtrhnout to těmi správnými střevíci a pánskými botami italského střihu, dostane se mu i v Česku zmatené pozornosti a možná i úsměvu kde by to nejméně čekal. Třeba na pohotovosti v neděli u zubaře.
Prázdninové čtení nejen pro ženy vždy v neděli ve stejný čas.
