Prázdninové čtení na neděli nejen pro ženy - BH

Člověk který nebyl nějaký čas v Německu, nebude asi vědět, co BH je, protože to v žádné učebnici němčiny  není. Němčina má pro tu krásnou a praktickou součást  dámského prádla zrovna tak hrozné slovo jako čeština. 

Podprsenka. Proto Němci své slovo pro podprsenku, Büstenhalter, zkracují na BH, ačkoli jinak němčina si na zkratky moc nepotrpí, spíše naopak. V češtině ke všemu slovo podprsenka má souzvuk s podložkou nebo podnožkou, což jsou slova na podpírání něčeho, co se rádo hroutí. Já nevím proč se neuchytilo slovo Mirečka z vícedílného filmu o básnících, který češtinu v tomto slově poopravil na prsenku. Nezní to lépe ? Proč napovídat něčemu, co se ani hroutit nemusí a i kdyby, tak právě BH dokáže něco jako cukrářský zázrak, který i za vysoké teploty dokáže dát dortu pevnou polevu jako z ledničky.
Tento zázrak spodního prádla pro ženy vynalezli jako skoro všechno v Anglii nebo v Německu, protože kde často prší se dobře vynalézá. V případě BH to bylo Německo a to ve Stuttgartu. Možná že byl vynálezce inspirován kšírováním koní, protože původem slova Stuttgart je Stute, a to znamená německy klisna. Autor se omlouvá čtenářkám, protože podobenství se týká samozřejmě jen toho kšírování a né něčeho jiného. 
BH nahradila totálně středověké šněrovačky, které při utahování připomínaly lukostříly nebo přivazování andělů ke kůlu před upálením. Dnes si lze těžko představit, co by se na tomto skvostu horní části dámského prádla dalo ještě vylepšit. S kapsami by žádný modní návrhář nepochodil, protože jich není třeba. Tato část spodního prádla pro ženy je totiž dvojitá kapsa sama o sobě a také tak někdy funguje. Jednou jako skrýš pro bankovky ušetřené a utajené, podruhé pro bankovky darované. Jinak se těch košíčků nepoužívá, když nebudeme nazývat ovocem něco, co sice chutná sladce ale jinak se po většínu života jíst a pít nedá.Variant mají tyto košíčky dnes bezpočet, ale spojení košíčků je stále stejné a my muži s jejich rozpojením máme často problém, protože to časově akčně nestíháme. Šikovné ženy zdržení i jeho případný následek umí ale napravit. Při nasazování košíčků ženy muže už nepotřebují, oni už nejsou většinou beztak přítomni a  každá žena si  spojení košíčků a jejich správné nasazení  přetočením ze předu  do zadu obstará sama.
Právě v době, kdy Česká republika překonávala krizové období po vpádu spojeneckých vojsk do naší země, propásla krizové období BH v Německu. BH se totiž přestaly na začátku sedmdesátých let  nosit, jako průvodní jev emancipační revoluce, která se jako vlna tsunami převalila tenkrát přes ženy v západních zemich, kdy se ony i na tomto poli snažily vyrovnat mužům. A protože muži BH nenosili, nechtěly je nosit ani ženy. Byl jsem toho času novopečeným podnikatelem v pěší zoně jednoho krásného města v Německu a užíval si jako kozel v zelinářství při prodeji občerstvení té pastvy pro oči, protože nešlo o žádnou nudistickou pláž, kde se vše rychle okouká, ale o proměnu očí v objektiv fotoaparátu s ultrakrátkou časovou závěrkou. Byla to pro věčného pubertáka, kterými muži na tomto poli většinou zůstávají, vzpomeňme jen na začátek oskarového filmu ,,Kolja,, kde čelista Louka nadzvedává smyčcem sukni zpěvačce, krásná doba, kterou nedokáži dnes časově ohraničit a dodnes nevím, jak ji mohli výrobci dámského prádla  přežít. Ještě nepochopitelnější je, že ji nejen přežili, ale že tato součást spodního prádla BH vylétla jako bájný pták Fenix z emancipačního popela a zazářila na nebi svůdného ráje, ze kterého nám byla poslána Eva se svými kamarádkami.
Netrvalo to ale dlouho a ženy se brzy osvobodily od přehnané komunismu podobné emancipace a nestaly se tak natrvalo sestrami žen afrických kmenů žijících v pralese a převzaly od nich časem jen kovové kroužky do nosu a snad i zlaté na jiných místech, kde to vidět běžně není. Dnes se navíc zdobí tetováním, kde to vidět naopak je, ale to nemá s BH nic společného a podle mého názoru je to většinou poněkud trapné, neřku-li odpuzující a jen málo kdy ty malůvky kouzelné spodní prádlo dnešních žen vkusně doplňují. Tolik k malému odbočení na okraj.
Za mého mládí měly BH všechny tvar viceméně skautských, později pionýrských stanů stanů zvaných jehlan. Také šaty se šily podle špičatých BH nahoře všechny podobné, takže muži ochotně pomáhajíce ženám zip šatů na jejich zádech rozepnout si mohli myslet, že jsou ženy nahoře všechny špičaté, což je pravdou jen výjmečně. To vedlo k jakési uniformitě vkusu i očekávání a proto ,, nešpičaté ,, ženy nechodily před muži po sundání BH nahé a raději si hned lehli. Zhasínání světla a stahování rolet bylo tehdy běžnou součástí milování.Muži museli vše krásné na ženách pod dekou hledat, jako děti velikonoční vajíčka v trávě, tenkrát tam ještě s jitotou byla a také odvážnější ženy mohli u mužů nalést to, co je dělalo muži. O co muži často tenkrát přicházeli a co si vroucně jako dnes  přáli, krásně demonstruje první let člověka na měsíc a dá se říci, že to byl právě Armstrong, který to hořké jabko co Adam Evě nerozmluvil svým prvním krokem na měsíci botou skafandru definitivně rozšlápl. 
Když Armstrong s Aldrinem přestáli na měsíci a Armstrog který šel první a vyslovil tu známou větu : ,, Je je to malý krok pro člověka  a velký pro lidstvo ,, nikdo netušil, že Armstrong řekl ještě něco, čehož si hoši v NASA všimli až po přistání těch třech hrdinů Armstronga, Aldrina a Collinse a co se  zpočátku stalo jen šeptandou pro zasvěcené. Bylo tomu tak, že Armstrong ve své pochopitelné euforii z bezchybného přistání na zemském trabantu nechal pozdravovat také svého přítele, který byl jeho sousedem. Ale nejen to. Armstrong mu nechal vyřídit, že mu teď závidí.Když potom NASA později analysovala každá slovo, které bylo během letu na měsíc a při přistání řečeno,  stal se tento podivný vzkaz pro ně hádankou, protože celý svět přál ale i záviděl tu slávu Armstrongovi a nikdo jeho vzkazu tomu sousedovi z měsíce nerozuměl.Když to Armstrong vysvětlil, záviděli muži z NASA, tenkrát žádná žena v kontrolním centru neseděla, Armstrongovi také. Ten příběh je pravdivý.Když seděl  Armstrong jednou na zahradě svého domu, slyšel souseda jak prosí manželku, aby mu to udělala jak mají muži často nejraději a manželky se raději na něco vymluví nebo si o to muži ze studu nebo strachu, aby nedostali pohradáčem, bojí říct. Tak tomu bylo tenkrát a mnohdy i dnes. Manželka sousedovi odpověděla, že mu to udělá, ale až potom, co se Armstrong projde na tom měsíci. Asi na to nevěřila a tak to byla pro ni dobrá výmluva a slib, který jak si myslela, nebude muset dodržet. Jenže k procházce na měsíci došlo a tak všichni muži od té NASA začali tomu sousedovi závidět vic, jak Armstrongovi to prvenství na měsíci. Podle toho dnes víme, jak to měli muži dříve těžké a je dobře, že dnes už nemusí létat na měsíc a většinou stačí vědět velikost a koupit manželce krásné spodní prádlo, které také není zadarmo, aby manželka to mohla manželovi udělala tak, jak má on někdy nejraději.
Po letech na měsíc se potom dlouho nic nedělo jenom ty BH byly stále krásnější a také pro sport účelnější. Co se také změnilo bylo to, že se díky Armstrogovu prvnímu kroku na měsíci stali muži šťastnějšími. Podle toho vidíme, jak věci spolu nesouvisející spolu nakonec mohou souviset.  Kdyby neměl Robert Koch v laboratoři nepořádek, tak by jsme neměli dnes na anginu a jiné nemoci penicilin. A  kdyby neměl Armstrog nápad s tim pozdravem sousedovi,  tak by lidé co se mají rádi museli možná čekat na to, až se poletí jednou na Mars.

Prazdninové čtení na neděli pokračujie vždy v neděli ve stejný čas.