O čem se tak nikdy nemluvilo

Letos v srpnu jsme vzpomínali po padesáti letech na statečné vzepření národa  na protest proti okupaci bývalých ,,osvoboditelů,"

dědiců Rudé armády, sovětských vojsk a vojsk tzv. bratrských zemí a bohužel i na velmi smutné první výročí po okupaci, které se stalo dnem vlastní zrady. Nový Husákův režim vyprovokoval totiž odklizením květin vidlemi, které byly lidmi položeny na místa padlých spoluobčanů úplně zbytečně nepokoje, které skončily vraždami nevinných, na nepokojích často vůbec nezúčastněných lidí. A to vše proto, protože Husák sám se třásl strachy, že skončí znovu v lepším případě ve vězení, v tom horším v ruském gulagu, nebo ještě hůře, jako Imre Nagy v Maďarsku, když by se mu nepodařilo první výroční vzpomínkový den na okupaci 21.srpna 1968  zardousit.

Svou zradou se Gustáv Husák, provinil a ublížil národu stokrát více, jak Dr. E. Hácha. Gustav Husák, nikdy k němu nepřirovnán, je srovnatelný s Emanuelem Moravcem, kolaborantem číslo jedna, protektorátu Čech a Moravy.

Husák se stal svojí zradou vlastně stal dodatečně s Vasilem Bilakem a ostatními  podepsanými, spolusignatářem na prosebném dopisu Brežněvovi, aby zastavil touhu národa za návrat k demokracii, které se říkalo opatrněji, přání přeměnit dvacetiletou totalitu, na socialismus s lidskou tváří.

Za následující bolševicky nazývané ,,Normalizace“, zabránili tito výtečníci tisícům lidí vykonávat svojí práci, ke které měli kvalifikaci, vzdělání, schopnosti a zkušenosti. Husák obnovil heslo komunistů padesátých let, ,,Kdo nejde s námi, jde proti nám.“ S takovou proradností nikdo tenkrát nepočítal. Náš národ byl na dalších 20 let uvržen do kulturního temna a zbaven celé intelektuální elity. Myslím, že něčím takovým se neprovinil ani Moravec, ale jen proto, že k tomu asi neměl dostatek moci ani příležitosti. Jinak byl tento těžko pochopitelný charakter inteligentního člověka, který se otočil zády k národu, po celou dobu protektorátu příčinou reflexu čtenářů tehdejších protektorátních novin, kterému se říká latinsky vomitus, což není nic jiného než zvracení.

Podobný reflex vyvolává dnes jméno Gustav Husák, který z vlastní ješitnosti a touhy po moci zničil celou generaci Čechů a Slováků a je přímo zodpovědný za vraždy jednotek nelegálně ozbrojené armády idiotů, sloužících komunistické straně až k ochotě, střílet do lidí vlastního národa včetně žen a dětí.

Když můj bratr Judr. Milan Hulík upozornil v Lucerně roku 1989 poradce Václava Havla ve věcech právních pana Judr. Richetského, předsedy dnešního nejvyššího soudu na to, že neexistuje a nikdy neexistovalo jakéhokoli práva nebo komunistické ,,úpravy práva“ na vytvoření a ozbrojení jednotek milic, určených k uchopení a udržení moci KSČ, mávl nad tím novopečený hlavní poradce na nové právní uspořádání státu pan Judr. Richetský rukou.

Je to naprosto neuvěřitelné. Komunisti poslali v únoru 1948 tři nákladní auta do brněnské zbrojovky a přivezli pušky. Jestli k nim dostali i náboje nebylo nikdy ověřeno. ,,Ozbrojili“ jimi zfanatizované dělníky několika pražských továren, kteří si o ně ani neřekli a to bylo všechno. To byla celá hrozba občanské války, kterou vyhrožoval Gottwald Benešovi, který se lekl a podepsal, co Gottwald chtěl. Od dekretů, přes Košický program až po tu nepromyšlenou demisi vlády. Přitom předpokladem každé občanské války je, že se armáda nebo její část spojí nebo přidá k povstalcům. Bylo to tak z těch novodobých dějin za občanské války Severu proti Jihu v Americe, občanské války ve Španělsku nebo občanské války, která ukončila Batistův režim na Kubě a nahradila ho režimem Fidela Castra, který ho přeměnil na bolševickou diktaturu, která trvá dodnes. Ke klasické občanské válce nedošlo ani v Rusku, ale o tom píše velmi fundovaně a velmi podrobně paní Andrea Kostlánová ve svých blozích na i Dnes.

Takzvaný komunistický puč v únoru 48 u nás žádným pučem nebyl. V ulicích Prahy nestál jediný tank a Rusové jako v jediné zemi jimi ,,osvobozené“ u nás nebyli. Čeho se vlastně Beneš bál ? ,,Diplomaticky“ jak bylo jeho zvykem se jen zeptal armádního Generála Svobody, jak by se zachovala armáda ,,kdyby?, a to bylo všechno. Svoboda mu řekl, že armáda by šla s lidem, což byla nebo nebyla pravda, podle toho, co si kdo pod slovem lid Čechoslováků představoval. Rozhodně tím lidem nebylo těch pár stovek uboze ozbrojených komunistických statistů KSČ, do kterých by ani pravidelná armáda pod odhodlaným velením s presidentem v zádech ani střílet nemusela.

Celý národ čekal jako hypnotizován, podobně jako roku 38, co Beneš udělá. Beneš neudělal jako vždy nic. Beneš nebyl vůdce národa ale ubohý vyjednávač, který nakonec dokázal s Gottwaldem vyjednat jen klid a mír pro svojí manželku Hanu a to, aby mohla svůj život dožít v Sezimově Ústí, což se mu podařilo, protože Gottwald věděl, že tahle paní neměla nikdy ani schopnosti k tomu, mít svoji zeleninovou zahrádku.

To, že v Jaltě byla domluvena nějaká čára, mezi západem a východem jako mezi Molotovem a Ribbentropem v srpnu 1939 je pohádka, zase určená jen k tomu, omlouvat Beneše, jeho váhavost a neschopnost k činu. Na podrobnosti by nestačil ani blog mající pět pokračování. V Jaltě byla naopak domluvena Deklarace o svobodné Evropě, na kterou se mohl Beneš a hlavně Amerika odvolat, kdyby byly komunistické milice Benešem a naší armádou odzbrojeny. Američané byli po  celou dobu jen 120 km od Prahy v Bavorsku. Stalin by se nikdy neodvážil nás obsadit a riskovat novou válku, když Amerika měla jako hrozbu v rukou už atomové pumy.

U milic KSČ se nejednalo o nic jiného, než o podobu SA jednotek NSDAP Adolfa Hitlera v nacistickém Německu, připravené bít a vraždit civilní obyvatelstvo v případě, že se demonstracemi postaví na odpor stávajícímu režimu. To trvalo až do listopadu 1989!

To potvrdil právě den 21.08.1969, kdy byly českým ,,SA“ jednotkám – milicím rozdány ostré náboje do samopalů. Takovými zbraněmi nedisponovali nikdy ani ti Hitlerovi hnědokošilatí vrahouni Hitlera, dnes v Německu hluboce opovrhovaní.

Bohužel také u nás se o vraždách komunistických milicionářů začalo mluvit až 50 let po jejich vražedných činech 21.08.1969. Tak jaký je rozdíl mezi často opovrhovanými Němci a českými nevinnými holubicemi, za které se často máme a za které jsme se po válce dlouho považovali. Jestli mi někdo řekne, že u nás nebyly koncentrační tábory, tak ať se jede podívat na památník ,,Vojna“ u Příbrami, kde byl můj otec celá léta a stovky jiných internováni a voděni jako zvířata na práci. Ano nebyly u nás plynové komory, ale byly u nás uranové doly, kde pracovali stejní otroci, jako v nacistických podzemních továrnách. My neměli na to obsazovat cizí země a týrat jejich obyvatelstvo, ale na týrání nevinných lidí jsme měli lidí k tomu ochotných dost. Na co nemáme do dnešního dne, jsou lidi ochotní potrestat zločiny komunistů a přiznat se ke své nečinnosti, když na to byl čas. Jeden z takových je naším dnešním ,,váženým“ nejvyšším soudcem.

Dr. Gustav Husák je přímo zodpovědný a vinný svou funkcí prvního tajemníka KSČ na zastřelení nevinných lidí 21.srpna1969 a měl být dříve nebo později postaven před soud, podobně jako v Německu ti, kteří byli zodpovědní za smrt zastřelených u berlínské zdi. Nestalo se tak, ačkoli vražda je nepromlčitelná!

Obrázkem našeho dneška 30 let po konci komunistické diktatury je nejen pan ,,Bývalý,“ který je dnes předsedou vlády a pan prezident pan ,,Hořký Mák“ ale i předseda nejvyššího soudu  naší země, který nad nelegálně ozbrojenými milicemi po dobu čtyřiceti let, bezprostředně po tzv. sametové revoluci dokázal jen mávnout rukou. Mávl tedy svou rukou i nad vyšetřením nepromlčitelných vražd po celou dobu svého působení na nejvyšších místech v naší ,,porevoluční“ justici.

Oběti nelegálně ozbrojených milic KSĆ dne 21.srpna 1969 byli tito mladí lidé:

     Bohumil Siřínek       Tylovo náměstí, Praha - 14 let

     František Kohout      ul.Královodvorská,Praha - 18 let

     Vladimír Kruba       křižovatka ul. Rybné s Královodvorskou,Praha 19 let

     Danuše Muzikářová    ul.Rašínova, Brno -18 let

     Stanislav Valehrad     ul.Orlická, Brno – 28 let           

Tímto blogem chci poděkovat hlavně české televizi za pořad ke smutnému výročí 21.08.1969 a vyjmenování naprosto nevinných obětí zločinného řádění nelegálních ozbrojených jednotek KSČ, strany, která stále existuje a která nepovažovala dodnes za vhodné, čestně a slušné, se za činy svých soudruhů omluvit. Přesto jí není stydno, se dnes dále pokládat za normální politickou stranu naší demokratické České republiky.

Čtenář ať mi promine použíti opět latinského slova ,,vomitus,, v souvislosti s touto naší politickou stranou, klečící na startovní čáře do parlamentu.