zdá se, že není co dodat. Myslím ale, že v převážně ateistickém a pochybovačném Česku něco ano. Určitě se nebudu mýlit v tom,
že se ,,Modlitba za Karla“ na cestě nás jako nového národa ve svobodné cestě k tomu opravdu z větší části věřícímu a nepochybovačnému, hlavně o sobě, ,,Novému národu,“ by se mezníkem mohla stát a to proto, že Karel Gott nebyl presidentem ale ,,jen“ králem písniček a zpěváků a tím někým zcela výjmečným, ale přesto jedním z nás byl a zůstal. Přes své neobyčejné nadání a krásný hlas se také za nikoho jiného nepovažoval. Svou rozvahou, zásadami, poctivostí, pracovitostí, příjemným vystupováním, zdrženlivostí, rozhledem po dnešním světě i historii světa minulého se svojí vrozenou shovívavostí a velkými zkušenostmi s lidmi, hvězdami jako jako je on, i s námi ,,pěšáky,“nebo chcete-li plavčíky životem by byl Karel Gott se všemi svými krásnými vlastnostmi mohl být ideálním presidentem, a naším reprezentantem. Jenže on by to nevzal a řekl ,,Děkuji Vám, to jsem nečekal i když se něco takového dalo možná také čekat. Ale nechte mě raději zpívat, já bych to nevydržel, protože bych měl ke všemu hned na jazyku vhodnou písničku.“ Ale řekněte sami, nebyl by právě dnes tím nejlepším presidentem ? A ještě ke všemu ta legrace, když by s Bolkem Polívkou komentovali to divadlo kolem nás. Oni by byli oba tak chytří, aby nikdy nešlápli vedle, jako ten také původem bavič na Ukrajině.
Osobně jsem se s ním setkal jednou začátkem sedmdesátých let v Mnichově. Bylo to na prodejní výstavě,, Antikvitéty.“ Bavilo mě prodávat za udané ceny kamaráda Gerda jeho starožitnosti, které vozil z Anglie a na výstavě se on potom věnoval raději pochůzkám a popíjením s jinými starožitníky a někdy zase kupováním předmětů, o kterých si myslel, že by pro ně měl zákazníky, což je pro obchodníky se starožitnostmi nebo jen starými věcmi běžné. Nejvíce mě bavilo radit ženám při výběru starožitných prstýnků z Gerdovi sbírky. Když se jednou Gerd vrátil z jedné ze svých pochůzek, pamatuji se, že už dosti podroušen a já mu pln hrdosti hlásil prodej jednoho kousku za skvělou cenu, protože jsem madame řekl, že prstýnek je pro ni jako stvořený, což Gerd s uspokojením přijal a připil si se mnou další skleničkou sherry. Potom mi povídal :,,Je tu ten váš zpěvák.“ ,,Jaký zpěvák?“ řekl jsem já ,,Ty můžeš znát od nás jen Karla Gotta.“ ,,Jo, tak ten tu je, běž si ho najít,“ řekl Gerd a tak jsem ho šel hledat, což mi nedalo velkou práci. ,,Dobrý den pane Gott“ oslovil jsem Mistra, kterému se tenkrát samozřejmě ještě tak neříkalo. Karel Gott se se mnou mile s úsměvem přivítal, očividně potěšen, že se tam k němu někdo česky hlásil, protože on už samozřejmě na koncertech i v televizi v Německu vystupoval, ale nebyl tam ještě tak známý, jinak by u něj byl už shluk lidí a já se k němu asi později těžko jen tak dostal a už těžko ho k nám k prodejnímu stánku mohl pozvat. ,,A kde jste,“ zeptal se mě hned Karel Gott. Ukázal jsem mu směr kterým má jít a on skutečně zanedlouho k nám přišel. Teprve když blesknul polaroid jednoho souseda prodavače, který mě udělal na požádání dvě fotky s Gottem, všimli si ho i jiní lidé a Karel Gott si s nimi začal podávat ruce. Před tím jsem ho ale s úctou zachytil za rukáv jeho pěkné modré bundy z jemné kůže, když si to hned namířil k jednomu velkému obrazu, který jsme tam měli. ,,Je to jen tisk,“ řekl jsem mu rychle a pan Gott ztratil hned zájem. Jinak jsme pro něj toho moc neměli. O Gerdův starožitný nábytek z Anglie zájem neměl. Já měl se setkání s ním velkou radost a jednu z fotek poslal hned mamince do Prahy.
Neuvěřitelný úspěch Karla Gotta mimo jeho talentu stál také hlavně na tom, že se v češtině tak lehce a hezky skládá, jinak by to množství písniček, kterých v jeho repertoáru musely být stovky, nebylo ani možné a všichni pokládali za vyznamenání, když se Gottovi něco líbilo, což bylo pochopitelné. Fakt je také to, že kolem něho bylo neuvěřitelné množství geniálních textařů a hudebníků, na což měli Češi vždy genetické vybavení. Nechci raději nikoho jmenovat ale Suchého a Šlitra nejmenovat nelze.
Dvojici ,,konkurentů“ Gotta a Matušky mi vždy připomínalo jinou dvojici současníků a to ve filmu, francouzké herce Belmonda a Delona. Každý byl úplně jiný a každý měl také úplně jiné fanoušky. Naším společným štěstím nás ,,konsumentů“ jejich kumštu bylo, že jsme kus našich životů s nimi mohli strávit. Je lehké si představit o kolik by ty naše životy bez nich byly chudší. Je docela možné, že některá nastupující generace takové štěstí mít nebude, protože co je skoro zdarma má cenu jen potom, když už toho není. Všeobecně vzato je to třeba ta svoboda. On ji dnes každý nemá ? Aha ! Takt toho Gotta teď už taky nemáme. Naštěstí se o něm nedá říct, že nás svým krátkým životem ochudil. Jeho život nebyl krátký a nazpíval toho během něho dost. Stačí zmáčknout knoflík nebo jak se to dnes dělá nějakou tu aplikaci. Naše sluchové kůstky budou potom ještě dlouho poskakovat radostí.
Pane náš Velký Karle V. děkujeme Vám !
