lásko moje, dobře se pamatuji, když to s tebou začalo. Byla krásná slunečná neděle. Nic nebylo domluveno. Když se to stalo, měla jsi už dva malé sourozence.
Byli to kluci. Chtěl jsem tě mít, aby tě mohli kluci chránit. Vyšlo to. Ten mladší to dělá svědomitě dodnes. Bydlíte teď dokonce spolu. Závidím Vám a těším se z toho. Můj starší bratr mě nikdy nechránil. Právě naopak, vysmíval se mi. Neměl hezkou povahu. To se mezi sourozenci stává. Vy jste měli štěstí, chovali jste se k sobě navzájem hezky. Je tomu tak stále. To je štěstím i pro rodiče a dělá jim to radost.
Můj bratr měl ve škole stále samé jedničky. Já jsem ve škole vůbec nevěděl proč tam chodím, protože jsem do školy v šesti letech nepatřil a ke všemu jsem byl dyslektik a dyskalkulik. Tenkrát se na to ale moc nekoukalo. Chtěli mě dát i do zvláštní školy. Samozřejmě jsem věděl, že tam nepatřím. Někdo si toho musel všimnout, moje matka to bohužel ale nebyla. Nabyla to matka Forest Gampa. Jednou jsem jí na ten film vzal, to už bylo v Německu, kam za mnou přijela. Uměla německy ale stejně nepochopila, proč jsme na tom filmu byli.
Takové problémy jsi moje lásko neměla.Stále okolo tebe bylo hodně lidí, kteří za námi do Německa rádi jezdili, kde jsme žili oproti nim ve svobodě. O tom jsi ale ty nic nevěděla. Chodila jsi do krásné školky s velikou zahradou nedaleko našeho domu, kde jsme bydleli.Mluvila jsi ve třech letech česky i německy, ale nevěděla nic o tom, že mluvíš dvěma jazyky. Také jsi je nepletla a kdo se tě na něco ptal, tomu jsi zrovna tak odpověděla. Byla jsi báječná. Už tenkrát jsem měl videokameru a všechno natáčel. Mám to dodnes. Jedna z nekrásnějších scén z té doby je, když jste byli všichni tři v koupelně. Ten nejstarší devítiletý bratr, tebe říletou, učil ve vaně se potápět a zacpávat si přitom nos. Sedmiletý bratr, ten co s ním těď v Berlíně bydlíš utíral okolo vany vodu, protože Archimedův zákon o výtlaku kapaliny a příliv s odlivem, zase podle zákona o přitažlivosti měsíce fungovaly bezchybně. Docela často si to pouštím, ale zase né tak často jak bych chtěl, protože se mi do očí tlačí někdy slzy. Právě tenkrát se to stalo, když jste byli v tom nejkrásnějším věku. Ještě daleko od puberty uprostřed dětského věku, ve kterém jste se mohli se svými rodiči bezstarostně radovat.
Ten mrak, který zatáhl oblohu nad námi přišel nečekaně a nebyl zpočátku vůbec vidět. Pamatuji se jak kluci vběhli do pokoje s motýlem v rukou a volali : ,,Kde je máma ?,, . Seděl jsem tam sám a nevěděl, co jim mám říci, ani to, kde je jejich malá sestra. Namlouval jsem si, že jela třeba do blízkého Švícarska na nějaký statek, ačkoli k tomu neměla žádný důvod, ale v hloubi duše jsem věděl, že tomu tak asi není.
Lásko moje !
Od té doby uplynulo mnoho let. Tvoje maminka odešla i s tvými bratry. Ti však neodešli daleko a stále se vracejí. Ty jsi se ale už nevrátila a já nevím proč. Měl jsem strach, že se z té Austrálie už nevrátíš a že tě už nikdy neuvidím. Vrátila jsi se. Zatím ale jen do Berlína.
Tvůj táta
