Dopis jednomu muži

Je tomu už hodně dávno, kdy jsem četl, že v pravé lásce má být obsaženo i umění se pustit. Pustit ve významu, dát milované osobě svobodu.

V přírodě to umí matky mláďat i matky lidské jaksi od přírody samé, otcové se to musí často učit a mají s tím někdy problémy.

Největší problémy s tím se pustit mají ale lidé zamilovaní, zvláště, když láska začne rozbíjet stávající lásku a to zcela nečekaně, jako ,, příval tsunami,, který ničí vše, co bylo po dlouhou dobu bezpečným domovem na břehu poklidné hladiny života. Nic není podobnější problému kvadratury kruhu, než právě problém umění vzdát se milované osoby, ve prospěch osoby jiné.

Přiznávám se, že jsem vás pane z celého svého srdce nenáviděl, ačkoli pokládám nenávist, závist, žárlivost a chuť k pomstě za ten nejhorší program. Mám to dokonce  napsané ve své kuchyni na zdi. Napsal jsem to tam ve snaze bránit sebe před sebou, ale přiznám se i k tomu, že mi to sice pomohlo, ale ne hned. Zapoměl jsem totiž ve svém pokusu ,,cesty k vznešenosti,, započítat veličinu, která hraje ve všem úlohu největší a to je čas. Tématu mnohem širšímu, než je  nekonečné moře. Stačí se podívat na hvězdnou oblohu za jasné noci.

Ale vraťme se zpět na zem, kde žijeme a kde se podobáme často malým broučkům řízených více svými instinkty, kterým moc nerozumíme, než rozumem, o kterém si myslíme, že jeho nápovědě rozumíme. To je sice pravda  v mnohém, ale né v lásce.

Pravdou je také to, že k tomu nemít ve velké lásce právě vás pane, bylo hodně důvodů, vedle toho hlavního, ztrácet vaší přítomností člověka,  mému srdci nejbližšího. Jako lékař zvyklý na šetrný přístup k lidem jsem nerozuměl kupříkladu vašemu neomalenému telefonování a dalším věcem, které se do zveřejněného blogu popisovat nehodí.

Co se do blogu ale naopak  hodí dobře, je zmínit se o porušování  kodexu nedotknutelnosti žen v jistých povoláních. Kupříkladu právníků na které se ženy jako klientky při rozvodech obracejí, nebo psychologů, které by nedej bože napadlo své pacientky zneužít, což se kupříkladu v Americe přísně trestá. Ale i studentky se u nás stávají stále ještě někdy obětmi svých profesorů, což je v zemích, ke kterým se dnes řadíme naprosto nemyslitelné. Také vy jste podobný kodex i když nejste právník , psycholog ani profesor čehokoliv porušil. Jste činný ve službě veřejnosti, kterou máte za povinnost chránit a né si mezi ní vyhlížet své oběti. To se k Vašemu povolání rozhodně nehodí, ale bohužel se tak stalo.

Otřepané zvaní žen na kafe je také jedním z mnohých nešvarů u nás, místo slušné a jednoduché otázky muže , zda by směl ženu, na které ho něco zaujalo poznat. Otázka proč, se dá jistě od každé ženy potom očekávat. ale něco na oblečení nebo jinak pochválit, za to se facky nedávají. Pravdou ale je také to, že u nás se muži často ještě nenaučili dívat se jen na hezky oblečené ženy, ale spíše se snažit dívat pod jejich oblečení,  což každá žena pozná a samozřejmě ji to uráží. Muži mají sice od přírody něco z kůže hrocha, což oni potřebují, jenom nesmí být moc silná nebo dokonce špinavá.

Žena, kterou vaší přítomností ztrácím pane, je sice polovičního věku, než jsem já a k tomu ji ,,bůh,, aniž by mu za to byla vděčná,  obdařil ještě darem, že ji lidé mají o dalších deset i více let mladší, než ve skutečnosti je. To způsobovalo a často způsobuje komické situace, když vyprovází  například své děti do školy a učitelky ji zahánějí do třídy, z čehož ona má potom legraci a omluvami učitelek se velmi baví. Já jsem jí měl dokonce při prvních setkáních před lety za kluka, protože měla vlasy na krátko ostříhané. Říkala, že měla tak pokoj od mužských, které  často pro své dětské vzezření přitahovala. K takovým jsem já nepatřil a také jí nevěnoval zpočátku žádnou pozornost. Zdravili jsme se jen na schodech domu, kde jsme bydleli a kde byla moje nová ordinace. Teprve,  když se nabídla mi pomoci s umístěním dcerky do školy, kterou jsem si vzal pro nemoc její matky do péče, seznámili jsme se blíže, také proto, že dcera ji měla velmi ráda. Teprve, když si nechala narůst delší vlasy a společně nakoupili v blízké Vídni hezké oblečení, což já k smrti rád dělám a umím dobře poradit, stala se z ní k překvapení všech velmi krásná žena, jako ve známém filmu ,, Pretty Women,,.  Byla to ona, která mě překvapila návrhem abychom se vzali. Podal jsem hned protinávrh a to ten, aby se mi podívala do občanky, kolik je mi let. Řekla, že toho není třeba.

Docela nedávno, nevím jestli vám to vypravovala, jsem v její přítomnosti v jakési euforii nezpůsobené alkoholem, ale spíše svou upovídaností u benzinové pumpy v nahodilém hloučku lidí pijících kafe a čokoládu, "plácnul", že mě právě opouští žena. To vás lituji, řekla jedna pani z přítomných a já ji zdvořile poděkoval. Potom jsem poznamenal, že se mi to stalo už vícekrát, dokonce třikrát. A co tomu říká vaše dcera, povídá jiná paní a ukázala při tom na vedle mne stojící už bývalou manželku. Chvíli bylo ticho, protože já nechtěl odpovídat za ní. ,, No, já jsem ta třetí víte,, řekla ona. Škoda, že jste u toho pane nebyl, měl by jste z toho, co následovalo, radost. Vy opravdovou a já, ač původce švandy, poněkud nahořklou, čehož si náhodná společnost, smíchy se předklánějících  lidí sotva povšimla. Mezi Pretty Women a domnělou mojí dcerou u pumpy, právě rozvedenou manželkou, uběhlo ale dosti let a děti nám dost povyrostli.

Mít hezkou mladou ženu, která vypadá ještě daleko mladší, než ve skutečnost opravdu je, což takové lidi provází celý život, je hezké a zábavné, ale není to zdaleka všechno. I ženy velmi mladě, takříkajíce jako dívky vypadající mívají děti. Někdy jsou to bohužel děti postižené, jak se může stát každé matce.. Jedno takové postižení může být hyperaktivita, jiné třeba autismus. V našem manželství, které jak jsem již řekl, se řekněme ,,náhlým přívalem zmíněné tsunami,, rozpadlo, se tato obě postižení dětí překřížila. Chtěl jsem vás vážený pane, na tuto nejednoduchou skutečnost záhy vašeho vztahu k mé ženě  upozornit, ale vy jste setkání se mnou dost nevybíravým, možno říci hrubým způsobem odmítl. Tsunami tedy bez varování  mohlo pokračovat.

Chtěl jsem vás pane upozornit i na jiné věci, jejiž příčinu mě samotnému, jako lékaři jiného oboru trvalo dlouho odhalit a říci vám i to, pro vás, jak mi bylo ženou řečenou věc neslýchanou, pro mě ale už dávno, jako člověku ze svobodného světa tolerance přišlého  teoreticky docela normální. Krátce řečeno, ženě o tolik mladší avantýru, jak se u nás říká, tolerovat, ačkoli si žena vzhledem k mé šikovnosti s jistými hračkami nikdy nestěžovala. Tak se stalo, že co bylo lehce a rádoby bezstarostně řečeno, s porozuměním a souhlasem také dříve přečteno, bez vlastní zkušenosti, potom jen s pomocí alkoholu a tablety na spaní, při zapření svého povolání lékaře, bylo i provedeno. Mohu potvrdit, že některé rady i dobře  školených odborníků nejsou až tak dobré.

Vedle toho uvedu skoro humorný i když na svém konci tragický  příběh jednoho profesora, tzv. guru sexuální revoluce a tolerance v Americe, který se oženil se svojí mnohem mladší, prý překrásnou  studentkou. Tento velký teoretik tolerance, který o toleranci napsal několik knih,  když se mu krásná mladá manželka zamilovala do jiného muže to nezvládl a oběsil se.

Slyšel jsem pane, že jste spíše introvertní povahy. Já zase spíše povahy extrovertní. Proto pro mě nebylo těžké, aby se mé bývalé ženě  dostalo něčeho, co nikdy neměla, ale o čem věděla, že existuje.Třeba pro mnohé banálního láskyplného obětí a časté vyslovení slov, jako jsou ta následující -  ,,mám tě rád, mám tě rád dnes raději než dříve, jsi krásná, dnes krásnější než kdy dříve atd,,.  Slova jednoduchá, ale přeci jen pro mnohé, jak již řečeno,  někdy velmi  vzácná.

Stalo se také u nás, že syna mé ženy, autistické dítě, vzal její  nyní již bývalý manžel do náruče tak, aby to všichni viděli a slyšeli a klidně jakoby samozřejmě mu řekl : ,, Jsi nejlepší na světe, jsi můj malý umělec,,. Něco takového, často vysmívaný chlapec, který byl, jako Forest ze známého filmu kamarády i mlácen nikdy neslyšel.  Syn se poté, když se vzpamatoval zeptal matky: ,, Mami co to bylo ?? ,,. Matka, sama nejdříve  překvapená, mu ale jako matka zcela správně instinktivně odpověděla : ,, No přeci to, co je pravda ne ? ,,. Chlapec ještě chvíli nehnutě stál, a potom se začal usmívat. Usmíval se a bylo vidět, že se usmívá tak,  jako by se na sebe díval poprvé do zrcadla.

Vážený pane,  myslím, že jsem dokázal to, co už muselo dokázalo mnoho mužů předemnou. Rád bych svou bývalou ženu ale přesto někdy zavolal a zeptal se jí i jejich dětí, jak se jim daří. Velmi rád bych potom slyšel od našeho malého, stále většího umělce. ,,Pane doktore,, (tak mi a nikdy jinak neříkal) ,, Jsem stále nejlepší na světě ,,. Věřte mi, že bych mu to velmi přál. Je to teď  také na vás, aby se to podařilo.