Dopis jedné ženě.

Miluji Tě. Promiń, že na to někdy zapomínám. Jsem jako pták který rád létá a ztrácí při tom  své nejkrásnější pírko. Tím nejkrásnějším pírkem, které mě zdobí a o které se bojím jsi Ty. 

Někdy nespím ze strachu, že Tě najde někdo jiný. Jsi moje modlitební kniha ve které rád listuji. Je tam vše co Ti chci často říct. Jsou tam všechna pokušení, kterým se chci vyhnout. Jsou tam všechny sliby, kterých se bojím, že je nesplním. Je tam touha i trest za to, že Tě nejsem hoden. Je tam všechna láska, kterou Ti chci dát, ale i to, že po cestě k Tobě klopýtám. Je tam i odpuštění, ale já někdy marně hledám své jméno k němu. Tvoje jméno je na každé stránce. Proto mám tu knihu tak rád, ale také se jí bojím. Nejvíce se bojím, že ji ztratím a nebudu si moci o Tobě číst. Čtu si o Tobě znovu a znovu. Čtu si o Tvých vlasech které teple voní letním podvečerem, chladí zimním ránem, když vychází v lednu slunce, udivují svěží zelení jara a lesknou se zlatem podzimu. Čtu o Tvých šatech, které jsi zrovna svlékla, čtu o Tvém loži, které jsi právě opustila, čtu o vodě, kterou jsi omývala své tělo a čtu se srdcem sevřeným o všech místech na něm, že se jich možná dotýkal někdo jiný.
 Moje velká lásko. I jiní už o Tobě psali, ale byly to jen pohádky nebo obláčky veršů s krásnými slovy. Já nejsem básník a nepíši pohádky. Píši Ti dopis, který nemá obálky. Píši tak, jak se dnes píše. Jenom Ty budeš vědět, že patří Tobě. Takových, jako jsi Ty je Vás málo. Proto mi udělá radost, když ho bude číst i jiná žena, Tobě podobná. Těžko bych ji však našel. Dříve jsem ji neviděl a teď už mám málo času. Víš, že jsem Ti nikdy nelhal o své bolesti, zklamání i radosti. Jako každý život je to hromada a není čas ji přebírat. Někdy se z ní něco vytáhne a potom si o tom povídáme. Když u toho musíme zadržovat slzy tak se pevně držíme k sobě. Když se tomu co si vypravujeme smějeme, tak se musíme pustit, abychom mohli z plných plic nabrat dech a společně se radovat. Jsou to ty nejhezčí chvíle s Tebou. Skoro hezčí, než ve spojení, kdy kontrolu nad námi přebírá nebe samo.
Lásko moje ! Vím že Tě jednou ztratím. Nevím, jestli se ještě potom někdy sejdeme. Moc bych si to ale přál. Nechci jiný život. Sám jsem si ho vybral i když to vlastně není pravda. Jen jsem pádloval a nevěděl, kam ta řeka teče a kde končí. Ještě pořád pádluju a vidím Tě za každým záhybem řeky. Miluji Tě. 
Tvůj D.S.