Nejvíce se mužům za babího léta na ženách líbí to, že jsou a je jedno co zrovna letí kolem. Jestli výzvědná muška na palubě pavučiny nebo se právě na biblickém stromu v rajské podzimní zahradě utrhlo jablko hříchu.
Obráceně to tak docela neplatí. Ne každá žena potřebuje žebřík, aby viděla jak muži vypadají a ne každá potřebuje ke všemu kutila a když ho má, myslí si stejně, že všechno nové spadlo z nebe-Ženy si muže také nefotí, a to ani tehdy ne, když muž je takový, jaký má být, když ho nejvíce potřebují. Ženy mají své kino ve své hlavě, ale běda, když se jim hrdina z jejich pohádkového filmu překryje třeba s nějakým domorodcem na dovolené, kupříkladu z kmene Masajů v Keni nebo Tanzánii s korálky na krku i na nohou a vlasy promazanými červeným jílem, nebo nějakým rybářem ošlehaným větrem na molu kdekoli u moře. To je potom konec tajné pohádky pomáhající k velkolepému vyvrcholení a začátek velkého třesku v realitě s novým začátkem a nejasným koncem, který se potom zameten vejde na jednu kuchyňskou lopatku na smetí.
Muži pohádky nepotřebují, protože žijí v realitě a proto se jim na ženách dále nejvíce líbí, že jsou všude, jako pstruzi v řece, na ně bohaté, ale ne každý je umí chytat.
Ženy jsou úplně jiné než muži sami, což se jim také líbí, ale nevědí skoro nic o tom proč, což je mate. Nevědí, že jsou krásné a svůdné jen na chvíli a potom mizí ,jako víly v mlze oni neví, jestli a kdy se zase vrátí. To ženy o mužích vědí naopak velmi dobře, protože muži jsou k nim přivázáni na neviditelném gumovém laně a to je vždy přitáhne s jistotou zpět.
,, Moje žena,, - říkají muži myslíce to vážně a nevědí, že si to vlastnictví jen namlouvají. Ona není nikdy jejich ženou, protože muži i ženy žijí v jiném časovém prostoru. Ženy žijí v přítomnosti a muži v budoucnosti. Proto ženy nikdy nic nevynalezly, což se vůbec netýká inteligence, ale toho, že k vynalézání je třeba vize budoucnosti. A tu ženy nemají, protože je moc nezajímá. Ženy netoužily nikdy létat a když se někdy trochu prolétly, tak potom hned usnuly. Když se probudí, dokáží svou budoucnost kvůli dětem odložit o celé roky. Často zapomínají i to, jak k těm dětem vlastně přišly. Je to pravý opak toho, co se mužům na ženách líbí, protože mužům oproti ženám chybí ta samozřejmost, že jsou otci jako oni matkami. Co mužům chybělo, domáhali se násilím. To bylo základem patriarchátu, který mnohde bohužel trvá.
Mužům se na ženách líbí, když jsou krásné. To ale muže brzy omrzí, když žena nemá nic jiného co nabídnout, zvláště když se i na té kráse samé najde nějaká ta chybička kdekoli, nad kterou by se jinak mávlo rukou. Nejvíce se mužům na ženách líbí, když je ženy chválí. To se potom na mnohé nehledí. Někdy ani na to ne, když to v kuchyni na zemi sem tam někde lepí. Muže chvála po všech stránkách posiluje, ale je třeba, aby ten výsledek toho posílení na sebe nenechal dlouho čekat. Časové určení : ,, Až to bude, tak to bude,, na ženy moc neplatí, protože potom už té ženy také nemusí být a zadostiučinění se může konat bez ní, nebo s ženou jinou, což už není to samé.
Mužům se líbí, když se žena hezky obléká, ale je to hlavně o tom, aby budila pozornost a ostatní mu ji záviděli. Co ženě opravdu sluší muži moc nevnímají a poradit velmi často vůbec nedokáží. Líbí se jim hlavně to, když se ,,jejich žena,, líbí všem. Není-li tomu tak a ,,jejich žena,, to nedokáže, chtějí se líbit všem oni sami. Nejvíce se mužům líbí, když je ženy umí dráždit. Proto ženy nechávají muže stále v nejistotě. V zemích slunce a písku muži tuto nejistotu nenávidí natolik, že se ženami raději nechlubí a potěšení ze závisti ostatních mužů na ženu vlastní se raději zříkají i za cenu toho, že ty ženy se potom nelíbí ani jim samotným a důvod k zakrývání jejich žen je potom zcela oprávněn.
U nás s méně sluncem a pískem jen na bábovičky muži raději riskují jako děti, které nevědí, co může jarní déšť nebo dokonce liják z krásné bábovičky udělat. Někdy se to dá napravit, většinou je ale bábovička potom trochu nakřivo nebo si jiní, na stejném místě postaví na bábovičku jinou.
Mužům se také líbí stále nové ženy. Je to jako s ovocem. Mělo by být čerstvé a sladké. Tak tomu sice je a košík s jadérky na nové ovoce je pořád stejný, jen pruty na něm sesychají a časem se začnou i lámat. To se mužům nelíbí, ale za to ženy nemohou. Někdy se snaží košík zpevnit, což se někdy podaří a někdy ne. Nezřídka si tedy na jaře pro své ovoce najdou košík nový a do polámaného dávají jen to,co není už tak často potřeba.
Mužům se na ženách také líbí, když umí vařit a péct. Tady si zase muži myslí, že to umí každá žena ... takříkajíc od narození. Ke všemu je ale zapotřebí mít talent. K vaření i k tomu být tím pravým mužem, nebo tou pravou ženou. A aby potom žena a muž mohli být spolu, tak k tomu je potřeba také talent. A aby mohli být dlouho spolu a mohli být potom spolu šťastní, tak k tomu je potřeba hodně talentu. To se potom líbí všem, nejvíce ale jejich dětem. A co se líbí hodně dětem, o to je potom svět krásnější.
