Uprostřed našeho malého dvorku je vzrostlý strom, na kterém se slétá patnáct vrabčáků. Tyto malé ptáčky si jako své zásupce vybrala ostatní zvířátka, která bydlí na dvorku. Proto se jednou za čas vrabčáci usadí ve větvích a schůzují. Vetšina z nich to má blízko a přiletí vždy, když je potřeba. Ale ani ti, kteří bydlí jinde, si nenechají nic ujít a přilétají pravidelně také, aby mohli do záležitostí našeho dvorku mluvit.
fotomontáž, foto vrabce: Jan Votýpka
Na schůzích vrabčáci cvrlikají o všem možném. Jestli je na dvorku dost zrní pro všechny, kde jsou k dispozici nové žížaly, komu je vrabčáci přidělí, jestli o dvorek zvířátka dobře pečují, a nebo třeba kolik hnízd se podaří vrabčákům v příštím roce opravit. Na stromě se slétli také krátce před Vánoci.
Setkání zahájil vrabčák Láďa, který vždy sedává na nejvyšší větvi stromu a proto schůze vrabčáků řídí. V těsné blízkosti vedle něj se usadili dva vrabčáci Jendové a pod nimi ve větvích všichni ostatní. Kdo by čekal, že cvrlikání vrabčáků bude věcné, že se společně domluví, co dobrého mohou pro zvířátka na dvorku udělat, že si popřejí hezké svátky a rozletí se domů, spletl by se.
Vrabčák Tadeáš měl totiž spoustu připomínek. Vlastně ke všemu, o čem se jednalo. Několikrát vyrušil svým pípáním ostatní, zbytečným skřehotáním zdržoval a často divně načechrával pírka, jakoby jej schvátila nějaká kolika. “Jsi naprostý negramota! Divím se, jak vůbec můžeš sedět na své větvi!” vykřikl dokonce Tadeáš v jednu chvíli na vrabčáka Jendu. Ostatní jeho projev sledovali a marně skrývali své překvapení. “Neměl by navštívit ptačího psychologa?” špitl do ucha Pavlíkovi vrabčák Eda. “Asi měl,” odpověděl vrabčák Pavlík a marně přemýšlel, jestli mohou být některá zvířátka na chování vrabčáka Tadeáše pyšná.
Vrabčáci se neshodli, ani když přišly na řadu žížaly. “Zajímalo by mne, jaká jsou pravidla pro přidělování žížal na tomhle dvorku!” s otazníkem v očích vypískl ze zobáku vrabčák Rosťa. “Přeci stejná, jako když jsi na mé větvi seděl Ty, Rosťo,” odpověděl klidně vrabčák Láďa, “Nechápu, proč se ptáš?” “Protože děláš všechno špatně. Dokonce ani na té své větvi sedět neumíš. To já bych na ni seděl určitě lépe! Však se podívej, jak se mnou všichni souhlasí,” zaštěbetal si v duchu jen tak pro sebe vrabčák Rosťa. Jenomže ostatní zřejmě poznali, co si Rosťa myslí a více než půlka vrabčáků v tu chvíli nesouhlasně zavrtěla hlavou, až se koruna stromu jemně zachvěla.
Toto setkání prostě bylo zvláštní. Možná taky zbytečně dlouhé a únavné. Místo toho, aby se vrabčáci soustředili na skutečné problémy a potřeby zvířátek na dvorku, díky neustálému zdržování některých z nich se všichni společně věnovali malichernostem. A jak už to bývá i na ostatních stromech, někteří vrabčáci cvrlikali, jiní poslouchali a někteří jen tak seděli a koukali se ze svých větví dolů na dvorek. Jakoby na strom vůbec ani nepřilétli. Doufejme, že si z této schůzky vrabčáci vezmou ponaučení a až se jich všech patnáct sletí na stromě příště, bude jejich setkání přátelské, věcné a ve prospěch všech zvířátek na dvorku.
