Zásadní nedostatky v odolnosti České armády

Chorvati jsou milí lidé. Jejich pohostinnost je proslulá a index ožrání a přežrání návštěvy skoro stejně vysoký jako na Moravě.

Na dovolené mě proto nepřekvapilo, že téměř každý večer pan domácí obsadil altán, každého procházejícího obklíčil a dokud byl host schopen artikulovat, nepustil do ubikace. Byl v tomto ohledu mimořádně šikovný, takže se mu podařilo zajmout i naši skupinu čítající dva muže, jednu ženu a dvě děti. Na naši obranu - na pomoc si přizval svého příbuzného, místní policejní orgán (toho času na dovolené) a svého synovce v jedné osobě. Zatímco děti vesele tancovaly na chorvatské disco vypalovačky a dusily se střídavě "žvýkací šunkou" (pršut) a bonbony, my jsme byli systematicky zbavování vědomí.

Bylo jasné, že ten boj nemůžeme vyhrát. Mně se podařilo vyklouznout pod záminkou uspávání dítěte. Zbytku výpravy jsem velkoryse nechala druhé dítě jako vstupenku na svobodu. Ani ne za deset minut díky tomu do apartmánu vpadli dva vyděšení muži s dítětem v podpaží a s výrazem, jako by ho vysvobodili z první linie prudkého ostřelování.

"Kde máte termosky?" přízemně jsem se dotázala statečných záchranářů.
"Termosky?! Nám šlo o život a ty řešíš termosky?! Nebyl čas na hrdinství, on by nás napájel do zcepenění!"

O chvíli později jsme si na balkoně vyprávěli veselé příběhy, když tu najednou vidíme, že se z altánku vymotal krokem váhavým domorodý policista. Zničeho nic se vrhnul k zemi a k našemu obrovskému překvapení začal dělat kliky. To se většině mužů co znám uprostřed pijatiky nestává. Ne že by se nevrhali k zemi, ale obvykle se pak zvedají s pomocí a obtisknutým kanálem na obličeji. Obdivně jsem napočítala třicet výstavních kliků a přisunula si židli blíže k zábradlí. Po dalších dvaceti si místní hrdina sundal tričko. Já začala prostupovat zábradlím a celkem mě ta dovolená začala bavit. To evidentně podráždilo tchána.

"Synu, běž, udělej padesát kliků na jedné ruce a padesát s tlesknutím!", zavelel můj kulatý tchán mému kulatému muži. 
"To bys ho dostal, fouňu!", vycítil u synáčka nejistotu a snažil se ho motivovat k výkonu. 
"To jo", váhavě souhlasil muž. "Ale oni tady chudáci nedávno měli válku, přece nevyvolám další konflikt Vždyť je to policajt, může to brát jako mezinárodní provokaci!"
"Hm, máš pravdu", uznale pokýval hlavou tchán a nechal fouňu fouňou. Můj muž si tak mohl svých obvyklých sto kliků dát později v soukromí.

Osvalený jedinec však stále budil pozornost, jak se později ukázalo. Z jeho urputného sledování (z výzkumných důvodů, samozřejmě) mě vytrhla další překvapující informace: "Už jsem vám vyprávěl, že jsem byl u paragánů?" šokoval nás oba tchán. "Mám školení, jak zabít holou rukou člověka! Třemi způsoby bych to uměl! Bych klidně mohl jít dolů a třikrát ho zabít! Měli jsme na to školení. Taky školení na přežití jsme měli. Jak říkám, minimálně třikrát bych ho uměl zabít, kdybych chtěl," předestřel možnosti likvidace domácích policejních složek tchán.

"A nešlo by, že byste při tom vyzvedli ty termosky?" nesměle se připomínám se svým problémem.

"Ani za nic! Pan domácí by nás zabil mnohem horší smrtí," jednoznačně se shodnou klikař a paragán a oba se zasunou hlouběji do židle.

Vypadá to, že by Česká armáda měla zapracovat na odolnosti paragánů vůči rakije.