Když jsem tak setrvávala ve stavu nízkého stupně zdraví a vysokého stupně zoufalství, prošla jsem si konečně trochu blogy ostatních vykecávačů. Zjistila jsem spoustu zajímavých, až šokujících skutečnosti.
Například pan Novotný nemá rád pana Stěžejku. Pan Velký nemá rád pana Novotného. Všichni tři se v tomto vztahu neustále udržují a pan Novotný má díky tomuto faktu zas pro co žít. A o čem psát.
Za komunistů nebyly mandarinky. Teď jsou. A tak nějak jsem úplně nepochopila, jestli z toho mám být nadšená, nebo nešťastná.
Je spousta lidí, kteří píšou, protože si prošli v životě něčím složitým. V některých případech není jasné, zda tím byly myšleny dveře na fotobuňku, nebo lobotomie.
Mí milovaní diskutéři jsou lidé inteligentní, vtipní a šetří mě, což rozhodně není na webu pravidlem.
Jedna blogerka se stala milenkou jednoho blogera. Přesně jsem nepochopila, kterého a ani neznám ji, ale předpokládám, že je tato informace velice důležitá, jinak by ji přece jiný, uvědomělý bloger nesdílel s námi všemi.
Jsou lidé, co kradou vánoční stromky. Těmi my, blogeři, opovrhujeme.
Jsou lidé, co kradou peníze. O těch je 95% blogů. U těchto blogů je spousta diskuzí, které by mi jistě přitížily, tak jsem je radši nečetla.
Dívce, které bylo v roce 1990 10 let, je nyní, v roce 2013 30 let.
Jára Cimrman a Ferda Mravenec mají bráchu.
Lidé jsou nadšení, když se můžou naštvat. Články o nespravedlnostech, politice a kradení jsou karmické terno.
Přesto se najdou lidé, kteří píšou pro radost a karma je jim ukradená (třeba já, kdybyste to nepochopili). Takoví mají kupodivu diskuze veskrze milé, veselé a vtipné.
Jsou lidé, co mají osobní problémy. Neví si s nimi rady, tak píší blogy.
Tak aby vám to nebylo líto, taky jeden přidám. Můj manžel mě podezírá, že pořádek v kuchyni asi přímo nenávidím. Chci říct, že to není pravda. Já ho návidím. Jen nevím, jak ho přivolat. Zkoušela jsem zaříkávání. Zapálila jsem ohně (na plynovém sporáku), tančila rituální tance s hadrem a nějakým tím sajrajtem, co se má na linku stříkat a volala „Ať vyšumí! Ať vyšumí!“ Podle mě byla kuchyně po mém zásahu čistá, ale manžel si to nemyslí. Řekl mi, že jsem magor a že mám vyšumět já a půl hodiny leštil dokonale čistá místa znovu. V noci se mi pak zjevil Inču-čuna a důvěrně mi sdělil, že když to neumím, tak ať se na indiánské metody vyprdnu, budím ho prý zbytečně. A příště mi dá do čuně. Lupla jsem Paralen a sny se překvapivě zklidnily…
