Výchova dětí je ohrožena nepřípustnou literaturou!

Jak známo, starého psa novým kouskům nenaučíš. Podle mého empirického výzkumu je prakticky nemožné naučit cokoliv nejen jeho. Podobný neúspěch jsem zaznamenala i u mladého kance, natož pak osla libovolného věku. Chceme-li skutečně změnit svět k lepšímu, nezbývá než začít se změnou mnohem dřív, než se mladičký volek stane starým volem. 

Objevila jsem semínko zrady klíčící hluboko v počátcích zrodu našich osobností. Bezbranné děti pomalu svírá neviditelná ruka trhu. Ta z nich trhá nejen jejich nevinnost, ale i obranyschopnost.  Navíc otevírá dveře neviditelné ruce hodu, která do zatím nenarušených myslí přímo ďábelsky mrská výbušné miny složené ze stereotypního chování, nevšímavosti a bezradné poslušnosti. Nehodlám se nadále s výsledky svého studia skrývat v jizerských lesích. Odhalím vám prapůvod všech morálních propadů a nastíním řešení. A navíc - úplně zadarmo!

Ukázalo se, že celý problém tkví v literatuře předkládané nebohým neviňátkům. O některých problémech v pojetí pohádek jsme si již vyprávěli. Ovšem pojďme si teď spolu projít pár říkadel, která už od útlého mládí předkládáme dětem jako normy chování. Přátelé, je čas pro revoluci ve výchově. V podstatě bychom přehodnocením některých dětských knih mohli dosáhnout mnohem vyšší morální (a nejen té) úrovně společnosti. Zmíním jen několik základních oblastí, které jsou systematicky promořeny nevhodnými průpovídkami rodičů, jež nechápou, kam svým neuváženým chováním směřují naši budoucnost.

Tak například těžko můžeme předpokládat finanční gramotnost lidí ve státě, kde se už do kolíbky předkládá za vzor dětem obchodnice velmi sporných kvalit: „Byla jedna babka, prodávala jabka. Za děravý groš, prodala jich koš.“ Tuto říkačku bych přesunula raději do naučné literatury pro seniory. Mohli by si takto uvědomit, že bohužel existují na světě šmejdi, kteří z nich jsou schopni vylákat veškerou úrodu za měnu nekrytou zlatem.

Kam si myslíte, že to asi tak dopracuje člověk, kterému přijde normální, že: „Žába leze do bezu, já tam za ni polezu. Kudy ona, tudy já, budeme tam oba dva.“ Tato báseň je typický představitel novodobých psycho-sociálních poruch. Konkrétně se jedná o ukázkový stalking. Nebohá žába je v tomto příběhu jasnou obětí. Ať se vrtne, kam se vrtne, psychicky narušený jedinec ji neustále následuje. A já se ptám, co na to ostatní zelení?! Budeme i nadále jen přihlížet strádání bezradného obojživelníka?

O nebezpečí panujícím v  městské hromadné dopravě jasně vypovídá očité svědectví: „En, ten, týky, dva špalíky, čert vyletěl z elektriky bez klobouku, bos, natloukl si nos.“ Bohužel se už asi nikdy nedozvíme, dočkal-li se okradený čert zasloužené satisfakce a zloděj jeho klobouku a boty byl policií vůbec kdy dopaden. Podle statistik je více pravděpodobné, že bude cestou na policejní stanici ještě znásilněn v podchodu cestou z metra.

Předsudky a stereotypy vůči jiným rasám přímo čpí báseň: „Eskymáci, to jsou máci! Když nemají žádnou práci, sundají si holinky, dávají si pusinky.“ Domnívám se, že poukazovat na sexuální orgie v severských oblastech nikterak neprospívá vývoji mladého charakteru. Tuto informaci považuji za irelevantní a přesouvám ji do literatury pro tatínky, hned vedle oblíbeného zpravodajství o švédském triu, které bůhví proč pořád někdo někde zmiňuje. Dost mě to mate, mám za to, že ABBA měla čtyři členy.

Nedostatečný důraz na kvalitu řemeslné výchovy podtrhuje naprosto fascinující reportáž: „Pec nám spadla, pec nám spadla, kdopak nám ji postaví? Starý pecař není doma a mladý to neumí. Zavoláme na dědečka, ten má velké kladivo. Dá do toho čtyři rány a už je to hotovo.“ Vážení přátelé, ve světě, kde se opravují závady kladivem, já nechci žít! Co by nám asi předvedl starý pecař, pokud rodinná autorita buší kladivem do kachliček a místo odebrání svéprávnosti se dočká uznání?

Veškerý důraz na zdravé stravování přijde úplně vniveč v rodině, do které jakýsi nezodpovědný poberta zavleče odrhovačku: „Radili se kuchaři, co dobrého uvaří. Rozhodli se pro čočku, byl to oběd pro kočku.“ Právě říkadla jako je toto podsouvají dětem dojem, že zdravá strava je méněcenná. Pokud bychom u základu chtěli zůstat, navrhuji dodatek, který by celou záležitost uvedl na pravou míru: „Rozhodli se pro čočku, byl to oběd pro přitažlivě štíhlou a zdravými střevy oplývající kočku.“  

Pro vyvážení uvedu báseň, jejíž obsah považuji naopak za velmi výchovný: „Šnečku, šnečku, vystrč růžky, dám ti krejcar na tvarůžky. A troníček na tabáček, bude z tebe hajdaláček.“Na tomto příkladu můžeme poučit naše děti, že lidé, kteří získávají prostředky na jídlo pouhým natažením dlaně (případně růžků), a navrch k tomu kouří, budou společností považování za hajdaláky. Jako takoví budou ze společnosti štítivě vyloučeni, dokud se nezapojí do pracovního procesu, případně neseknou se svým odporným zlozvykem.

Není divu, že problematika soužití s handicapovanými jedinci naši zdánlivě moderní společnost stále sužuje. Podle zdrojů blízkých Hradu je mezi dětmi velmi oblíbené toto říkadlo: „Šlo prasátko na procházku, mělo uzel na ocásku. Po cestě ho potkal pes, ocásek si rovně nes.“ Nebohé zauzlované prasátko (které jistě mířilo nejkratší cestou k lékaři přes ocásky), bylo vystaveno okatému předvádění se tělesně lépe vybaveného chvástavého psa. Tento vysoce necitlivě svůj dokonale rovný ocásek vystavoval na veřejnosti na odiv. A to se mimochodem taky nedělá!

Vážení čtenáři, na paniku už je pozdě. Zachovejte tedy chladnou hlavu a mně přízeň, své další studium hodlám napřít ke sběru (případně tvorbě, bude-li to situace na trhu říkadel vyžadovat), korektní literatury. Naše děti už asi nezachráníme, ale snad to pomůže aspoň jejich potomkům.

Houpy, houpy, houpy, už nebuďme hloupí!