Tak jsem se konečně dočkala. Už léta přemýšlím o tom, jestli začnu změnu životního stylu dietou, nebo sportem. Vybírám si v katalogu sportovního oblečení, který sport, případně kluk ze sekce plavky by se mi tak nejvíc hodil do šatníku. Zuřivě přepínám sportovní kanály, abych si ověřila, jestli úplně přesně rozumím pravidlům vybraného sportu, ale přes křupání brambůrků je většinou neslyším. Mám tedy často bohužel mírné nesrovnalosti v postupech, takže se raději věnuji meditaci nad štanglí salámu, konkrétně fyzikálnímu zákonu o zachování hmotnosti.
Neváhám se ani vydat na místo činu a sportovce pozorovat naživo při výkonu. Tak jsem se dostala na hokejový zápas, kde mě nakonec nikdo nepozvracel, protože jsem uhnula, což je prima.
Viděla jsem dokonce i unikátní fotbalové utkání. Proti sobě hrálo Pole a Přespole, taková liga to byla! Ryzí fotbal, pohyby leopardů z místního zemědělského družstva, přehlídka opravdové mužnosti. Dokonalá těla vypracovaná v jeden velký sval (břišní mozol se tomu myslím říká), zpod přivřených víček šlehaly plameny bojovného zapálení pro společný cíl. „Vítězství je jediná volba“, viselo ve vzduchu nad téměř nehybnými hráči, mezi kterými se kutálel překvapený nedotčený míč, svině klouzavá. Ve hře nastaly zhruba tři okamžiky, kdy to vypadalo, že se některý z hráčů „utrhne“ a díky kluzké trávě se ve smyku dostane do nebezpečné blízkosti branky. Nikdy u toho nebyl přítomen míč. V jednu chvíli se z tribuny zvedl zapálený fanoušek, brunátný rozhořčením a pivem, který neunesl tlak soupeřova družstva na jeho milovaný tým. Vinu jednoznačně svaloval na neschopného rozhodčího, který si u branky vil věneček z kopretin, vydal se tedy na nelehkou cestu za spravedlností. V okamžiku, kdy vyskočil na vratké nohy, tribunami proběhlo zašumění. Když si zase sednul, všech dvanáct přihlížejících zklamaně zaujalo zpět polohu vhodnou ke spaní. Nicméně hrdina se nevzdal. Za pomoci kamarádů opět vstal a s jednoznačně vysvětlujícím: „Týýý! Týýý!!“ se rozběhl k rozhodčímu. Ten zbystřil, když zaznamenal na hřišti rychlý pohyb a upřel překvapený zrak na muže rozpohybovaného nevídanou rychlostí. Jeho pohled ve vteřině zjihnul a s téměř otcovským výrazem pravil: „Václave, vyser se na to!“. Václav se na to ovšem nevysral, jak mu bylo doporučeno, protože když jde o vyšší cíle, není dobré se nechat zastrašit pruhovaným páprdou. Hra ustala a obě družstva sledovala vývoj situace jako jeden muž. Značně strhán, doběhl rozezlený rowdie na dva kroky k rozhodčímu, rukou v pěst mu zamával před očima a zařval: „Týýý si mě nepřej!“. Spokojen se svou nenapadnutelnou argumentací, ulehl Václav do kopretin a oddal se zaslouženému odpočinku. Já jsem ovšem nabyla dojmu, že násilí ve sportu není můj šálek kávy a zklamaně odešla ke svým katalogům.
Trpělivost, jak známo, přinese lecjakou kytku. Trochu mě sice mrzí všechny ty hodiny, které jsem věnovala sportu a jež se mi už nikdy nevrátí. Leč, marné je slzy ronit, zbavím se všech sportovních katalogů (až na díly s pánskými plavkami) a v klidu ušetřený čas investuji do něčeho smysluplného. Například výzkumu výskytu zubních kazů a cukrovky u medvědů.
Ptáte se, čím to? Co zlomilo mého sportovního ducha? Může za to převratné zjištění, že světem letí nová móda. Děvčata si nechávají uměle zvětšovat pozadí, na trhu jsou k dostání kalhotky s vycpávkami a slavné zpěvačky nadšeně natřásají téměř nahé zadečky nadměrných velikostí ve videoklipech. A muži omdlévají touhou. Co bylo včera fuj, dneska je huj. A já málem neopatrným chováním zničila devizu, co mi příroda nadělila! Jak blízko jsem byla k totální devalvaci rodinného stříbra! Nechci ani domyslet, co by se stalo, kdybych při toulkách po televizních kanálech našla ten pravý sport, vyskočila ze svého důlku v gauči a zničila to jediné, co na mně drží krok s módou. Za drahý peníz si pořídila vstup do tělocvičny, modré trenýrky, bílé tričko a jarmilky, abych si pak brala hypotéku na novou sedínku.
Plán je jasný. Prdýlky opečovávat, nestydět se za ně a hezky je natřásat, děvčata! Je to poklad! Když je to dost dobré pro Jennifer Lopez, je to dost dobré i pro nás.
