Jak jsem se dočetla v tisku, přichází nová revoluce, kterou pro sebe nazývám Velkou Asexuální Revolucí (VAR). Muži už nesmí být přitahováni ženami! Jsou-li však natolik neschopni ovládat své pudy, že se přesto pokusí přitáhnout, budou na pranýř postaveni, veřejně zostuzeni, navždy prokleti, jejich domy zaplaví voda a jejich velbloudi chcípnou žízní. Všichni jsme ve VARu!
www.vtipy.netroof.eu
To totiž bylo tak: jistý český konzultant a investor (to je něco jako manželka, ale ve větším) se setkal v berlínském baru se dvěma ženami, účastnicemi konference, kvůli které přijel i on sám. Dámy mu zřejmě padly do oka, oběma totiž později přes e-mail vyslal jednoznačnou zprávu, ve které dal průchod svému chtíči. Jedna z žen nestydatého zoufalce po staru odmítla, druhá se ovšem zřejmě s takovou nabídkou nikdy dříve nesetkala a proto zpanikařila. Když si dnešní člověk neví s něčím rady, jde se zeptat pana Interneta. Na stránkách muz-nejlepsi-nepritel-zeny.cz si tak přečetla kapitolu „Slovo „NE“ je přežitek, znič ho bejby!“ a osud drzého harašéra byl zpečetěn. Slečna událost oznámila veřejně, na investora se snesl znechucený odpor celého světa, konzultuje tak maximálně s Clintonem a investuje do zateplení kanálů, aby neofoukl, až jimi bude muset na nákup.
Já tedy nevím, ale kdybych zasadila strom pokaždé, když mi někdo dal nemravný návrh, vedla by k našemu domu alej. No dobře, byly by tam dva stromy. Plané. A angrešt. Moje babička, moudrá to žena, mě v dětství varovala, že muži chtějí jenom to jedno. Už se těším, až mi prozradí, jestli to jsou technické hračky, nebo jídlo. Moje maminka, moudrá to žena, mi zase vštěpovala, že muži jsou tu od toho, aby po nás šíleli. Můj manžel, moudrá to …, co to povídám, šílení nepopírá. Jen se neshodli s maminkou ve formulaci. Zatímco ona doporučuje, aby šílel po mně, on tvrdí, že šílí ze mě.
Domnívala jsem se tedy doposud velmi nesprávně, že všechny ty serepetičky, kterými zaplavujeme koupelny a skříně, nakupujeme tak trošku, abychom udělaly dojem na okolí. Celé okolí, včetně mužů. Slyšela jsem už mnohokrát svatosvaté zapřísahání některých žen, že se nešlechtí pro ostatní, ale pro vlastní dobrý pocit. To je úctyhodné. Já jsem empiricky sama na sobě zkoumala danou problematiku a zjistila, že objem udržovacích prací ve dnech, kdy hnípu doma je o 34,5 % nižší, než když vyrážím do světa, jsem tedy vhodný typ pro test odolnosti mužů v reálném prostředí.
Nabuzena bojovnou náladou, povzbuzena statečnou partyzánkou, jež se nebála vystoupit z úkrytu a zapíchnout prst spravedlnosti do chlupatých hrudí všech oplzlíků, přežehlila jsem si puky na teplákách a vyrazila vyhledat vhodný vzorek mužů, u kterých bych odhalila případné sklony k harašení. Bohužel investorů a konzultantů je v naší ulici jako šafránu, musela jsem tedy vzít zavděk dělníky, pracujícími v sousedství na základech nového domu. Očekávala jsem, že až spatří osamocenou ženu, nízké pudy převezmou moc a navrhnou mi něco neslušného. Já je pak všechny přeneseně řečeno vytáhnu za ucho z výkopu, obviním z harašení a předložím davu. Ti už si nezakopou! Ostatní dělníci si od nich ani točeňák nevezmou, budou vyloučeni ze společnosti a v novinách o nich budou psát dlouhé články. Takový bude můj příspěvek našemu společnému boji za asexualitu ve všech oborech lidského konání.
Vyrazila jsem tedy do útoku. Čtyřikrát jsem prošla kolem a nic!! Ani slovo, ani návrh, ani náznak harašivého pohledu! Přemýšlela jsem, kde se stala chyba a vrátila se do domu doladit strategii. Hodinu a půl jsem vymýšlela a prováděla úpravy, než jsem si připadala dostatečně nápadná, aby mě už nepřehlídli, oni bezbožní otroci chtíče. Jaké bylo mé znechucení, když ani po tomto jedinečném vizážistickém výkonu, nebyla moje tělesná schránka vystavena ponižujícím průpovídkám! Naštěstí nejsem jen půvabný obal prázdné nádoby, ale i intelektuálka vědeckého zaměření, došlo mi tedy, v čem je zakopaný pes. V základech! Mého přístupu i toho domu, samozřejmě. Ona poharašená osoba totiž s harašníkem pracovala. To je ta třešnička, která z hromady zostuzení, nechutností a odsouzeníhodného jednání dělá ten pravý dort Odporník!
Vyhrnula jsem si tedy rukávy na hedvábné blůzce, vytáhla tepláky nad kolena, radiovku narazila hlouběji do čela, aby mi při práci nespadla, a z všude kolem se povalujících PET lahví vyrobila ližiny na ochranu lodiček, které se u nás v rodině dědí z generace na generaci. Takto připravena k akci, rozhlížela jsem se po lopatě, kterou bych chlapce přesvědčila o své kvalifikaci, a která by mi tedy pomohla infiltrovat se do tábora nepřítele a splnit svůj cíl. Zahlédla jsem jednu, zaklíněnou však velmi pevně v jílovitém podloží. Jak jsem s ní zápasila v marné snaze jí vytáhnout a použít proti všem mužům světa, v zoufalství jsem pro sebe pronesla temným hlasem: „Pojď ke mně, lopato!“. V tu chvíli nástroje pracujících jakoby zamrzly v pohybu. Všichni muži ztuhli a s původně překvapeným, později velmi nespokojeným výrazem se ke mně pomalu otočili. Konečně došlo na neslušné návrhy.
Bohužel se však situace nevyvinula podle mých představ. Momentálně si odpykávám trest za sexuální harašení. Mé jednání údajně bylo obzvláště skandální. Pánové se cítili poníženi nejen pro můj, údajně sexuálně podbarvený návrh, ale i pro označení jejich profese, kterým jsem dehonestovala jejich těžkou práci.
Prý se mám omluvit. Tak sorry, kluci. Já to tak nemyslela. Fakt. Co jsme si, to jsme si, ne?
