Tento víkend jsem prodělala třídní sraz, proto si dovolím shrnout pár dojmů a zážitků. Taková událost vyvolává hodně emocí a je nutné nepodcenit přípravu.
Pokud jste se dlouho neviděli, doporučuji si prosvištět jména spolužáků, abyste nedopadli jako já, která jsem nedávno potkala spolužáka Jardu a veselým „Nazdar Kubo!“ se už navždy posunula do kategorie popletená teta. Ještě jsem se k němu mohla vrhnout, začít ho štípat do tváří, vykřikovat „Tys teda vyrostl!“ a před odchodem mu vnutit hašlerku a bylo by to komplet.
Co se týče našeho srazu, mohu konstatovat, že se velmi vydařil. O co bylo bílé víno teplejší, o to byly řízky zmraženější, takže můžeme mluvit o dokonalé rovnováze na všech frontách.
Třídní nás ubezpečila, že si nikoho nepamatuje, ale Jiříček vypadá furt stejně. Později se radostně rozzářila, když objevila první známý obličej. „Tebe si pamatuju, Soukupe!“ řekla Petrovi Strnadovi a svět byl zase v pořádku.
Prozradím vám tajemství, ale nesmíte to nikomu říct. Za celé čtyři roky s námi nechodil do třídy ani jeden Soukup. Zápisů o absenci či vyrušování v třídní knize však měl nepočítaně, dokonce to dopracoval i na tablo. Paní učitelce to ale říkat nebudeme.
Proto je celkem pochopitelné, že po jejím prohlášení: „Víte, co je zajímavé? Zajímavé je, že si vás vůbec nepamatuju!“ prohlásila spolužačka celkem trefně a taky trochu smutně: „Co je na tom zajímavého? Už na střední mě jednou po delší nemoci nepoznala.“
Paní ředitelka musela z akce odejít k lidem, kteří jsou ještě starší než my a to je dobrá zpráva. Ještě nekončíme. Existují starší lidé, než jsme my.
Povedlo se mi ani jednou si neobjednat pití u těch cizích paní, co seděly u vedlejšího stolu a občas procházely kolem. To je taky dobrá zpráva, protože to prý byly dámy z vedlejších tříd.
Jedna z nich už je babičkou, což rozdovádělo spolužáka natolik, že se celý sraz nedokázal hormonálně srovnat. Vesele skotačil kolem sousedních stolů obležených ženami a zjevně se pokoušel zjistit, jestli jsou na tom s plodností všechny tak dobře. Podezření, že děvčatům při tom navíc nabízel pojištění, se ukázalo jako neopodstatněné. Jen prý dlouho nebyl venku.
Dva bývalí spolužáci a teď už i bývalí kamarádi mě láskyplně upozornili, že mám tlusté kotníky. Slíbila jsem jim, že do příště se pokusím mít i zbytek těla tlustý úměrně tomuto zohavení.
I přes neforemné kotníky jsem byla požádána, abych se konečně rozvedla. I když… když tak nad tím přemýšlím, možná jsem jen ve svém věku špatně slyšela a dotyčný chtěl, abych se konečně zvedla.
Této teorii by odpovídalo i to, že se ukázalo, že chlapci ví, jak se vyvíjí hokejový zápas v televizi za mnou. To by se mi kdysi nestalo.
Já zase při rozhovoru s nimi viděla, že za nimi leží na zemi desetikoruna. To by se jim kdysi nestalo.
Jeden ze spolužáků byl v práci kolegou upozorněn, že pokud potká nějakou svou bývalou, není dobrý nápad chytnout se vyděšeně za hlavu a pronést „Proboha, ty vypadáš!“, jako se to stalo jemu. Spolužák se této rady poctivě držel celý večer.
Škoda jen, že ho kolega neupozornil, že ani „Ty jsi těhotná, nebo tlustá?“ není dobrý otvírák konverzace.
Na obhajobu onoho společensky neohrabaného spolužáka musím zmínit, že se v rámci sebereflexe dožadoval, abych o něm napsala knihu, ve které vystupuje „starý šedivý debil“. Jiný sečtělý spolužák ho upozornil, že taková kniha už existuje. Jmenuje se O čem sním, když vůbec spím.
Dost mě překvapilo, že poměrně nenápadný chlapec ze třídy má luxusní žihadlo. Jedno vrazil i do mě a kdo ví kolik do kluků a vůbec to nebylo tak divné, jak to vypadá. Žihadlo je totiž léčivý nápoj na bázi medu a slivovice.
Ostatní chlapci svá žihadla nepředstavili, ale jelikož někteří odešli na autobus, počítám, že si je šetří na příště. Nebo se jeli zeptat k Marešům, jestli by přece jen Leoš nedal to Ferrari na dobročinné účely.
Abych to tak nějak shrnula, v souvislosti s třídním srazem doporučuji tři věci:
1. Vzpomenout si na jména spolužáků
2. Nepoužívat žádnou kombinaci slov „ty“ a „tlustá“
3. Sehnat si žihadlo
A nakonec malá finta po známosti: Kdyby se něco na srazu zvrtlo, zatloukejte a sveďte to na Soukupa.
