Osmého dne, když měl Bůh hotovo, zamyslel se, jak by okořenil prostému lidu život. I stvořil ke své škodolibé potěše ruličky alobalu, které nejdou odmotávat, izolepu, u které nelze najít konec a papírové kapesníky.
Ty navíc čistě proto, co způsobí v pračce.
Původně vynalezení automechanici byli osoby s dobrou duší. Potřeba pomoci se v nich snoubila s technickým talentem a přirozenou zvídavostí. Jejich umazané ruce léčily tělo automobilům a duše jejich majitelům.
Novodobý automechanik má povětšinou stejný dar. Jen ta auta už mu nenabízejí stejné možnosti a většina zábavy byla složitými počítačem řízenými procesy vymýcena. Novodobý automechanik se však nenechá zaskočit. Novodobý automechanik si poradí. Je to lišák.
Potkala jsem jednoho, co se upřímně bavil snahou mě vyvést z míry. „Kolik máte najeto?“ ptal se mě třeba netaktně. „Kolik máte dneska v nádrži?“ vyzvídal, jako bych se snad k servisu dopotácela z posledních sil. „Ohlížejí se za vámi, protože smrdíte a moc vám to netáhne?“ urazil mě dočista.
Kamarád Karel má také automechanika čtveráka. Vymyslel na něj roztomilé překvapení, které báječně utužilo jejich vzájemný vztah. Karel do servisu odvezl svůj služební tranzit. Při vyzvedávání vše proběhlo podle zajetých konvencí.
A pak přišel ten okamžik. Při parkování před obchodním domem, ke kterému Karel ze servisu zamířil, se vzadu v autě začaly ozývat podivné zvuky ne nepodobné krokům. Karel strnul. Vlasy v zátylku se mu zježily hrůzou. Byl si celkem jist, že za ním stojí sériový vrah s nožem. Co s nožem – s motorovou pilou! Co s motorovou pilou – s cirkulá… to je blbost, to asi ne.
Když Karel překonal paralyzující dávku adrenalinu, opatrně se ohlédl. Leknutím málem vykřikl. Opatrně sunul ruku ke klice. Nespustil přitom oči z nevítaného návštěvníka. Když jeho chvějící se prsty konečně nahmataly kliku, prudce rozrazil dveře a vyrazil na útěk. Zabouchl za sebou a několik vteřin se snažil vstřebat ten zážitek.
Pak rychle vytočil číslo svého automechanika, aby mu položil dotaz, který občas holt musíme položit svému automechanikovi všichni: „Proč mám v kufru vlkodava?!!“
Automechanik se ho snažil přesvědčit, že se jedná o chybičku, která je zhruba na stejné bezpečnostní úrovni, jako by si v autě zapomněl kladivo. Karel toto tvrzení zpochybňoval s tím, že kladivo nekouše. Automechanik trval na tom, že je větší pravděpodobnost, že Karla pokouše jeho kladivo než jeho pes. Nicméně dodal, že tento pes není úplně jeho. Každopádně je potřeba ho vrátit.
Karel odmítl s tím, že na převoz koňů nemá patřičná oprávnění. Automechanik udělil Karlovi oprávnění ve vyšším zájmu, zároveň málem i důtku za hysterii. Karel si spočítal, že vyhlídky na to, že pošle psa na autobus, nejsou příliš reálné, a rezignoval. Usedl zpět za volant s velmi nepříjemným dojmem, že za ním někdo stojí, který se zakládal na pravdě.
Automechanik už na něj čekal a jen posunky přes zavřené okno naznačil, že je potřeba do dvora nacouvat. Z obou stran vrat přivřených ke stěnám vozu pak vytvořil jakousi zábranu. Otevřel zadní dveře auta, aby psa vypustil. Karel ve zpětném zrcátku mohl pozorovat, jak rychle pak skočil za improvizovanou hradbu z pneumatik. Takové ten pes byl jezulátko.
Z Beskyd prý zmizel nebezpečný medvěd tulák. Radím vám takhle ze známosti – než si přeberete auto ze servisu, hoďte do kufru ovci a vraťte se za pár hodin. Bude-li ovce živá a pouze naštvaná, vzduch je čistý. Bude-li roztrhaná na kusy, doporučuju důvěrný rozhovor s vaším hravým automechanikem.
Vyšlo 7.1.2019 v ONA Dnes
