Já ho vidím... toho s holou zadnicí....dobrej....

Nejvtipnější na tom je, že se to skutečně stalo. Vždycky, když si představím obličeje těch sester a doktorky, tak se musím smát. Ty asi čučely 

Jé, Zuzko! Vy jste fakt velmi ftipná!:))) Já ignorovat Vás!? To určitě není na pořadu dne, ani dalších období! To je tim, že nevíte, jak to chodí na netu v mobilu, bez signálu. Tak to bysme měly (spolu) vyřešeny společenské formality, a teď směle k blogu:

no, je překvapivě milý, skvělý a pěkně čtivý.

Ten "igelitový" otec v závěru má můj obdiv:)))

Chtěl být zatraceně hygienický, ale sklidil místo zaslouženého obdivu (aniž znám jeho kvality) nezasloužené nepochopení.

Oč horší je, přijít na večírek oblečených, pouze v kravatě!:))))) To je trapas.

A k porodu ať si taťkové (ne)chodí tak, jak to oběma vyhovuje.

Takže shrnuto, podtrženo - prima blog, palec nahoru, a srdíčko!

A to já zas vím, jak to chodí na netu na mobilu. Je fakt, že jak chodí net na mobilu bez signálu, to je mi záhadou

Tak když jsme si zas tak hezky padly kolem krku, tak vás zdravím a děkuji za komentář

Přišel jsem pozdě a proto se zdržím komentáře, avšak nic mi nebrání, vyjádřit mé sympatie k vám a k vašemu psaní, alespoň zdvižením palce

Františku, já už hrůzou omdlévala, že jste na mě zanevřel! Stačí, že mě už ignoruje Šípková Mařenka 

 Bohužel, pro naši generaci téma tabu.

Taky jste stál pod okny porodnice a viděl jen bílý uzlíček?

Poprvé manžel kvůli večeři málem propásl porod první dcery (řekli mu, že to ještě nebude, tak šel na večeři. Podruhé se nestačil vrátit z oběda a malá se narodila. Potřetí jsem tedy raději  rodila v noci-dost pozdě i na druhou večeři.

Priority jsou jasné 

Mně to přijde, že ten muž v závěru se zachoval celkem racionálně. Zřejmě čekal, že dojde k císařskému řezu, tak na sebe hodil císařovy nové šaty. Přece nepůjde k porodu v ošoupaných montérkách. 

Nenapadnutelná logika. Škoda jen, že zdravotníci netuší, jak se chovat v přítomnosti císaře a pokusili se shodit význam celé události odsouzeníhodným rozkazem: "Ptáčka do hnízdečka, mladej!"

Já toho otce v igelitu baleného úplně vidím

Byl to prý trochu trapas. No, trochu... 

"neohrožené loví vosy z kakaa svých mužů" 

Může se to stát i vám!

U porodů našich dětí  jsem byl. Bylo to krásné i strašné zároveň. Krajně nepříjemná mi byla vlastní bezmoc. Někdo koho mám rád trpí a já se na to musím jen dívat a vrchol toho co mám šanci udělat je něco podat, nebo namasírovat záda.... Porod je do všech možných stran emočně silná situace. Z prvního porodu jsem byl tak rozhozený a mimo, že jsem na novorozeně jen čučel a sestry se divily, že z něj nemám radost. Ta dostala šanci až při cestě domů, kdy už mi opadly hladiny stresových hormonů a já se v autě smál od ucha k uchu a tekly mi slzy štěstí. Euforie. Druhý porod byl v tomhle lepší, už jsem věděl co mě čeká, nebyl jsem z toho vyjukaný...a pocit držet v ruce potomka, který přišel právě na svět, jsem si naplno užil.

Můj názor je, přes všechno krásné, ten, že muž není na přítomnost u porodu dělaný. Má snahu řešit problémy, chránit blízké, .... a to u porodu nejde.

Tomu rozumím. Luštit si křížovku, když se můj blízký svíjí v bolestech, to prostě nejde. Proto smekám klobouk před všemi muži, kteří u porodu byli a navíc byli k něčemu platní

Ale ten pocit, když je to malé na světě, to je, co?

Zuzano, opět díky za krásné ráno A za "zpěv delfína"

Díky moc!